• Projekty v zahraničí
•  
• Povodně 2010
• SOS Pákistán
•  
• Afghánistán
• Angola
• Arménie
• Barma
• Čečensko
• Česká republika
• DR Kongo
• Voda a hygiena
• Zdraví
• Sexuální násilí
• Vzdělání
• Fotogalerie
• Etiopie
• Gaza
• Gruzie
• Haiti
• Irák
• Kambodža
• Libanon
• Namibie
• Rumunsko
• SOS zemětřesení Tibet
• Srí Lanka
• Sumatra
• Ukrajina
•  
• Starší projekty
• Zapojte se
• Fotogalerie
• Archiv článků

Jednou z hlavních náplní práce společnosti Člověk v tísni ve východním Kongu je zajistit lidem snadnější přístup k pitné vodě a sanitaci a zároveň zlepšit jejich hygienické návyky s cílem snížit nemocnost a úmrtnost obyvatel na infekční choroby. Trvalé teplé a vlhké prostředí tropického deštného lesa východního Konga je bohaté na vodní zdroje. Programy ČvT spočívají v nalezení, zachycení a svedení pramenité pitné vody do měst a vesnic. Nezávadná pitná voda z pramenů v nedostupných svazích je svedena pomocí gravitačního systému do rezervoárů nad městy či vesnicemi, kam následně putuje pomocí pozdemní potrubní distribuční sítě do jednotlivých odběrných bodů ve vesnici. Součástí programu je také stavba veřejných latrín, latrín při zdravotnických střediscích či školách a hygienická školení pro místní obyvatele.

Region Bunyakiri s přibližně 130000 obyvateli tvoří hraniční oblast mezi provinciemi Severní a Jižní Kivu. Jedná se o oblast s velice nestabilní bezpečnostní situací a s ní související neustálou fluktuací vnitřních uprchlíků z okrajových oblastí Jižního i Severního Kivu. Špatné hygienické návyky a podmínky, jako například používání kontaminované vody z řek, potoků a rybníků a nedostatek latrín, posílené přívalem uprchlíků, vyvolává několikrát do roka epidemie infekčních průjmových onemocnění. Nejvíce ohroženou skupinou jsou malé děti, těhotné ženy a starší populace. Dopad těchto epidemických vln se díky intervenci Člověka v tísni podařilo v těchto lokalitách utlumit. Například 15-ti tisícové městečko Jižní Hombo s obrovským množstvím vnitřních uprchlíků (přes 11 tisíc) s pěti limitovanými zdroji pitné vody se tak díky provedému projektu vyhnulo akutní humanitární krizi.

V rámci programu bylo v lokalitách Jižní Hombo, Bulambika a Mukaba vybudováno či opraveno 9 zásobníků pramenité pitné vody se samospádnými rozvody (největší z nich o objemu 50m3). Bylo nově postaveno či zrehabilitováno 64 poškozených distrubučních míst se 71 kohoutky a stabilizováno 8 pramenů. Díky tomu již nejlidnatější lokality zdravotnické oblasti Bunyakiri nečelí akutnímu nedostatku pitné vody. Snížily se rovněž radikálně i docházkové vzdálenosti k distribučním místům, které vystavovaly hlavně ženy a dívky nebezpečí sexuálního zneužití. Nejen široká veřejnost, ale i mnohá zdravotnická i školní zařízení využívají kvalitní bezpečnou a dosažitelnou vodu, což napomáha v boji s epidemiemi infekčních nemocí.

Vlastní záchod, v našich podmínkách samozřejmý standard, je pro mnohé domácnosti v rozvojových zemích nesplněným snem. Velmi hustá zástavba a malé stavební pozemky bez urbanistického plánování a nekryté či nekvalitně postavené veřejné záchody (mnohdy v záplavové oblasti) se stávají semeništěm infekčních nemocí. Člověk v tísni tedy postavil osm bloků dřevěných veřejných latrín po osmi záchodech, které mohou nyní využívat obyvatelé jednotlivých čtvrtí Jižního Homba. Kromě toho Člověk v tísni v Bunyakiri vybudoval zděné i dřevo-bloky latrín u pěti škol a pěti zdravotnických středisek. Každé sanitární zařízení je vybaveno sytémem záchytu dešťové vody na umývání rukou a chráněnou ventilací spodní jímky. Lidé zároveň dostávají hygienické potřeby a průpravu na údržbu latrín.

V roce 2009-2010 bylo proškoleno celkem 80 učitelů ze 48 základních a 18 středních škol a 30 pracovníků zdravotnických zařízení. Zdravotníci nyní učí pacienty, jak předcházet infekčním onemocněním, a chránit tak sebe i blízké. Díky školením a předáním výukového materiálu učitelům z těchto školních zařízení a vlivem jejich dlouhodobého působení na nové generace studentů tak dochází ke zlepšení hygienických návyků obyvatel. Již samotný fakt, že tekoucí pitná voda je dostupná širokému obyvatelstvu, zaručuje změnu hygienických návyků oproti původnímu užívání nekvalitní a kontaminované vody z okolních řek a rybníků. Nicméně proces změny způsobu chování je dlouhodobý a závislý na pokračování práce proškolených školitelů a učitelů, kteří budou prevenci a zprávu o zprávných hygienických návycích znovu opakovat a šířit.

Podmínkou pro zahájení stavebních prací v určité lokalitě je aktivní přístup a zapojení místní komunity. Ta ze svých řad sestaví tzv. vodní výbory (Water committees) a tým údržbářů, kteří se podílejí na stavebních pracích a posléze přejmou zodpovědnost za správu vodního díla. Vodní výbory např. jednají s vlastní komunitou a zajišťují bezplatně poskytnutí pozemku pro stavbu vodních děl, shánějí dobrovolníky, kteří se podílejí na stavebních pracích (výkopové prace, úprava terénu, apod.) či zajišťují transport stavebního materiálu na stavbu (řezivo, písek, štěrk,apod). Tým místních údržbářů je aktivně zapojen do celého stavebního procesu a absolvuje teoretické a praktické zkoušky, které prověřují jejich znalosti. Po skončení projektu a předání stavby místní komunitě to jsou právě vodní výbory, které mají za úkol dohlížet na správný chod celého vodovodního systému. Mají na starosti udržování čistoty v ochranném pásmu, správu distribučních míst, vedení evidence a výběr měsíčních poplatků (stočné) či hlášení a případnou opravu veškerých závad spojených s rozvody vody a odběrnými místy. Komunita se tak aktivně a bezplatně podílí na implemntaci projektu, což je klíčové pro jeho udržitelnost. Do začátku dostává komunita pro své údržbáře nářadí a kalendář údržbových prací.