• O nás
• Zapojte se
• Kde působíme
• Kontakty

• Programy soc. integrace
• Humanitární a rozvojová pomoc
• Informační a vzdělávací programy
• Podpora lidských práv

Zapojte se

Hlavní Donoři

Hlavní Partneři

Humanitární a rozvojová pomoc › Haiti

Pět příběhů z Haiti: Hledání cesty z trosek i poznávání nových kamarádu

Aktivity společnosti Člověk v tísni pomáhají na Haiti dospělým znovu se postavit na vlastní nohy a dětem nalézt nové kamarády. Přečtěte si pět příběhů konkrétních lidí, kteří na vlastní kůži pocítili zemětřesení i vaši podporu.








Massilon Frantz se synem Juniorem před troskami svého domu
Z jeho domu zbyla kupka sutin, která pohřbila jeho rodiče. Dnes žije s manželkou a dvěma dětmi táboře, kde se tísní 17 000 lidí. Přístřešek na náměstí si postavili z dek, záclon a plachet. Navrch natáhli bytelnou nepromokavou plachtu, kterou dostali od Člověka v tísni. Majetek Massilonovy rodiny se ztenčil na pár dek, jednu kovovou postel, kterou vytáhli z trosek domu, pár kousků oblečení a nádobí. Pro pitnou vodu chodí do cisterny, kterou i za peníze českých dárců na náměstí přiváží humanitární organizace. Massilon je původním povoláním profesorem literatury na gymnáziu. Po zemětřesení ztratil práci a nebyl schopen uživit rodinu. Nakonec začal pracovat v jednom z dětských center Člověka v tísni.

• Aktuální informace o pomoci společnosti Člověk v tísni na Haiti naleznete na stránce SOS HAITI

V našem táboře Gaston otevřel Člověk v tísni dětské centrum. Chodím tam denně. Už se cítím líp a začal jsem si hrát s ostatními dětmi a taky s vychovateli, kteří se nám tu věnují. Moje teta, se kterou teď bydlím, a která se jmenuje Agnomise Sinneger, říká, že právě díky tomu, že sem mohu denně docházet, ve mně poznává zase starého Riphanela.

• Prohlédněte si fotogalerie z Haiti

Josefína má nové kamarády

Bydlím ve stanu tady za rohem v kempu Dahomey. Je mi dvanáct let. Ještě s maminkou a mýma dvěma ségrama. Náš dům byl odsud kousek, ale už není. Nechodím se na to dívat, vždycky tam brečím. Před zemětřesením jsem chodila do školy – ta sice nespadla, ale je poničená a na zahradě školy bydlí lidi, co přišli o domy.
Škola je zavřená a moc mi chybí. Nejradši jsem měla francouzštinu. Tak chodím sem do dětského centra Člověka v tísni. Nejvíc mě tu baví naši vychovatelé, co organizujou různé hry. Taky ráda kreslím a mám ráda, když nám hrajou na kytaru a my zpíváme. Potkala jsem tu nový kamarády. Chodím sem každý den, protože nemám co dělat. Taky mně hrozně baví skákání přes lano. Dvě děcka s tím točí a třetí skáče. Dáváme na to plastové lahve a ono to pak dělá rány.

Farnando je teď trenér fotbalu
Je mi 25 a jsme členem haitského fotbalového národního družstva. Jenže po zemětřesení nefunguje ani to. Předtím jsem trénoval mladé kluky tady v místním klubu. Už není, spadnul.  Vše je poničeno, někteří z mých svěřenců zahynuli. Neměl jsem co dělat a byl jsem na dně.

Teď,  co tady pracuju s dětma tak mám zas aspoň co dělat a aspoň občas cítím,
že je můj život trochu normální. Pomáhá to dětem, ale taky mě. Taky jsem tu s ostatníma super parta a chodím sem, když zrovna nemám svoje hodiny. S klukama trénuju fotbal. Jsou úplně u vytržení, že se jim někdo věnuje.

Můj dům stojí, ale stejně nikdo nespíme vevnitř. Bojíme se a proto zůstáváme venku na ulici pod plachtou. Celý den jsme v centru. Je to takový únik někam, kde se cítím dobře. Ale stejně je to pořád depresivní vidět, co zbylo z našeho gymplu, kam sem chodil i já. Brrrr. Pokaždé se z toho oklepu.

Marie Shela Pascal je novou vychovatelkou

Narodila jsem se v Petit-Goave. Před zemětřesením jsem studovala na vysoké škole účetnictví, ale moje škola je stále zavřená a já teď pracuji jako vychovatelka v dětském centru, které Člověk v tísni zorganizoval v táboře Gaston. Pracuji zde ráno i odpoledne a věnuji se hlavně kreativním činnostem. Nejraději ale dětem čtu. Ráno sem chodí malé děti, od 3 do 10 let a s nima jsem nejraději.

Vím, že zemětřesení je přírodní úkaz, ale nikdy bych si předtím nedovedla představit, že připraví o život tolik lidí. Člověk v tísni mi pomohl se zase zpátky postavit na nohy. Poskytli mi třídenní školení a mohla jsem hned pak začít pracovat. Pro mě je nejdůležitější to, že když se věnuji dětem celý den, nemusím myslet na své obavy a zahání to tak můj stres. Je pro mě taky důležité, že si takhle můžu trochu vydělat a pomoct mé rodině a taky si můžu koupit něco pro sebe.

Dokumenty ke stažení

• Haiti - tři měsíce pomoci (.pdf / 911,6KB)