Konec dočasnosti? EU vybízí členské země, aby Ukrajincům ulehčily usazení

Publikováno: 15. 7. 2026 Doba čtení: 7 minut

V Evropě aktuálně pobývá něco přes pět milionů válečných uprchlíků z Ukrajiny. Většina z nich žije už několik let v režimu dočasné ochrany. Vedení EU naléhá na členské státy, aby usnadnily přechod k jiným, dlouhodobějším typům pobytu, které by lépe odpovídaly situaci uprchlíků a zároveň by jim poskytly stabilnější právní postavení. Několik zemí včetně Česka nové způsoby přechodu skutečně umožnilo, ale k celoevropské alternativě k dočasné ochraně je zatím daleko.

Konec dočasnosti? EU vybízí členské země, aby Ukrajincům ulehčily usazení
© Foto: Antoine Schibler (Unsplash)

Podle nejnovějších dat Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky se nyní v celé Evropě nachází zhruba 5,2 milionu uprchlíků z Ukrajiny. Naprostá většina běženců v členských zemích EU, podle údajů Eurostatu asi 4,4 milionu, disponuje statusem dočasné ochrany.

Téměř pět let provizoria

Dočasná ochrana byla v EU aktivována v březnu 2022, necelé dva týdny po plošném ruském vpádu na Ukrajinu a na samém počátku hromadného příchodu uprchlíků. V době vrcholící uprchlické krize skýtal tento nástroj nesporné výhody. V první řadě se jednalo o rychlou a kolektivní ochranu bez nutnosti individuálně prokazovat pronásledování v běžném azylovém řízení. Držitelé dočasné ochrany získali spolu s povolením k pobytu prakticky okamžitý přístup na trh práce a základní sociální práva.

S odstupem téměř pěti let se nicméně stále zřetelněji ukazují i nevýhody dočasné ochrany. Tou největší je sama její dočasnost – vždy byla koncipována jako nouzové, časově ohraničené opatření a jako takovou ji Rada EU musí každý rok prodlužovat. Naposledy se tak stalo letos v červenci a ochrana nyní platí do března 2028. Lidé pod dočasnou ochranou žijí v permanentní nejistotě, zda bude jejich status obnoven, což jim komplikuje životní plánování.

Mezi další slabiny patří fakt, že v každé unijní zemi je s ochranou spojena jiná forma podpory. Nevýhodou je rovněž navázání ochrany a s ní spojených benefitů na jeden hostitelský stát – držitelé dočasné ochrany sice můžou v rámci Evropy svobodně cestovat, ale nikoliv usazovat se a pracovat.

Evropská komise si je těchto i jiných limitací vědoma a letos v červnu členským státům doporučila, aby „urychlily přípravy pro koordinovaný přechod z dočasné ochrany.“ Na vytvoření přechodových mechanismů apelovala Komise už loni, kdy konstatovala, že mnoho ukrajinských uprchlíků pod dočasnou ochranou se již integrovalo do hostitelských společností a mělo by mít možnost „přejít do národních nebo unijních právních statusů, které lépe odrážejí jejich novou situaci.“

Navzdory opakovaným apelům Evropské komise zůstávají možnosti držitelů dočasné ochrany pro přechod k jiným typům pobytu velmi omezené. V řadě zemí, nevyjímaje Německo, kde se nachází nejvíce ukrajinských uprchlíků z celé EU (1,3 milionu), sice existuje možnost přechodu na standardní pobytová oprávnění za účelem zaměstnání, podnikání nebo studia, ale často s poměrně přísně nastavenými kritérii, a to především co se týká příjmů.

Status „na míru“ nabízí jen Česko a Polsko

Zcela nový přechodový typ pobytu určený specificky pro Ukrajince s dočasnou ochranou momentálně existuje pouze ve dvou zemích sedmadvacítky – v Česku a Polsku. Konkrétní podmínky pro získání těchto pobytových oprávnění se ovšem podstatně liší.

V Česku mají ukrajinští uprchlíci od března 2025 možnost získat takzvaný zvláštní dlouhodobý pobyt (ZDP). Z právního hlediska se jedná o běžný pobytový status podle takzvaného cizineckého zákona. Jeho platnost je pět let a na rozdíl od dočasné ochrany se plně započítává do lhůty, nutné pro potenciální žádost o trvalý pobyt (dočasná ochrana se počítá jen z poloviny).

Výčet podmínek, které musí žadatelé splnit, je poměrně dlouhý. Patří mezi ně alespoň dvouleté držení dočasné ochrany, čistý rejstřík trestů, bezdlužnost na zdravotním pojištění, zajištěné ubytování a v neposlední řadě ekonomická nezávislost, kdy je určující příjmová hranice 440 tisíc korun ročně, plus 110 tisíc za každého dalšího člena domácnosti.

Z pohledu Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty jsou některé z těchto podmínek – a zejména ta týkající se minimálních příjmů – velmi přísné, což činí zvláštní dlouhodobý pobyt vysokoprahovým.

Ukazují to oficiální vládní statistiky: v prvním kole žádostí projevilo o pobyt zájem zhruba 82 tisíc lidí, ale zákonné podmínky splnilo jen 16 tisíc z nich. Ve druhém kole, které proběhlo v dubnu 2026 (s nezměněnými podmínkami), žádalo necelých 57 tisíc osob a podmínky splnilo 22 tisíc. Úspěšnost žádostí tedy vzrostla, ale počet žadatelů výrazně klesl. Ve výsledku na nový pobyt dosáhlo jen asi deset procent všech držitelů dočasné ochrany.

Přísnost českých úřadů, pokud jde o přechod uprchlíků na alternativní statusy, podtrhuje fakt, že na rozdíl od naprosté většiny ostatních evropských zemí v Česku Ukrajinci zatím nemají možnost přejít na žádnou další formu dlouhodobého pobytu. Změnit by se to mohlo v příštím roce – podle chystané novely vládního nařízení získají možnost zažádat o zaměstnaneckou kartu.

Od června 2026 nabízí speciální nový status pro uprchlíky z Ukrajiny též Polsko. Takzvaná pobytová karta CUKR se českému zvláštnímu dlouhodobému pobytu v některých ohledech podobá, ale existují mezi nimi i zásadní rozdíly. Karta CUKR platí tři roky, přičemž po uplynutí této doby můžou její držitelé požádat o standardní dlouhodobé pobyty.

Rozdíly najdeme například v nárocích na sociální služby, ale tím nejnápadnějším jsou podmínky pro žadatele. V kontrastu k poměrně dlouhému českému výčtu najdeme v polském případě v podstatě jen dvě – zájemci musejí mít v době podání žádosti status dočasné ochrany a současně je nutné, aby ochranu dříve měli alespoň jeden rok v kuse.

Zajímavé ale je, že ačkoliv je status CUKR na papíře nízkoprahový, dosavadní zájem o něj je relativně slabý. Podle zjištění investigativního portálu OKO.press zveřejněných koncem října projevilo o CUKR zájem jen asi 77 tisíc lidí, přičemž přes 24 tisíc z nich už kartu obdrželo. Na rozdíl od Česka je sice podíl zamítnutých žádostí miniaturní (zatím jen 75 případů), ale vzhledem k vládním odhadům, podle nichž by žadatelů mohlo být přes 800 tisíc, jsou nová čísla nízká. Podle odborníků, které novináři oslovili, může za slabý zájem hlavně chybějící informování ze strany úřadů. Proč přesně vláda nechce možnost konverze více propagovat, není zcela jasné.

Pobytový „můstek“ na rakouský a irský způsob

Zbývajícími dvěma státy, které pro uprchlíky z Ukrajiny otevřely zvláštní cestu k dlouhodobějšímu usazení, jsou Rakousko a Irsko. V rakouském případě mohou Ukrajinci s dočasnou ochranou přejít na takzvanou kartu Rot-Weiß-Rot Plus (RWR+), v irském pak na oprávnění označované jako Stamp 4.

Technické detaily obou můžeme nechat stranou, mnohem důležitější je, že se jedná o pobytové tituly, které jsou na rozdíl od českého ZDP nebo polského CUKR přístupné širšímu okruhu cizinců, a nikoliv jen Ukrajincům. Rakousko a Irsko zkrátka místo toho, aby vytvářely zbrusu nové statusy, využily jeden z těch, které mají v arzenálu už dlouho, a k výčtu osob, které o ně můžou zažádat, výslovně přidaly také držitele dočasné ochrany z Ukrajiny.

Reálný zájem o přechod na tyto pobyty však podle dostupných dat není dramaticky větší než v případě Česka a Polska. Celkový počet Ukrajinců (nejen uprchlíků) s kartou RWR+ v Rakousku stoupl ze zhruba tří tisíc v roce 2024 na necelých 14 tisíc v současnosti. Aktuálně přitom v Rakousku pobývá přes 90 tisíc válečných uprchlíků z Ukrajiny. Do irského přechodového mechanismu se podle nedávného zjištění listu The Irish Examiner zatím přihlásilo jen asi 2400 lidí. Je sice pravda, že lhůta na podávání žádostí běží teprve od září, ale moc času nezbývá – konečný termín je stanoven na březen 2027.

Nízký zájem o přechod v obou zemích nepochybně souvisí s přísně nastavenými podmínkami. V Rakousku musí zájemci doložit mimo jiné alespoň rok pojištěné výdělečné činnosti, finanční soběstačnost a základní znalost němčiny. V Irsku představuje zásadní bariéru požadavek na státem nepodporované ubytování. V takovém totiž žije jen zhruba třetina z asi 120 tisíc ukrajinských uprchlíků.

Závěrem lze shrnout, že pokud jde o navazující pobyty po dočasné ochraně, mapa Evropy sestává spíš z oddělených ostrůvků, než že by tvořila sladěný celek, na který ve svých doporučeních cílí Evropské komise.

Států, které Ukrajincům otevírají cestu k dlouhodobému usazení a větší životní jistotě sice pomalu přibývá a přibývat bude (nové typy pobytů či konverzní mechanismy připravují třeba Nizozemsko a Lotyšsko), ale skutečná alternativa pro miliony uprchlíků, která by v sobě spojovala širokou přístupnost a dostatečnou jistotu do budoucna, je zatím v nedohlednu. V nejobecnější rovině nabízí otázka navazujících pobytů dobrou ilustraci dlouhodobého problému evropské migrační politiky: společná doporučení vznikají snáze než společná praxe.


Vyzkoušejte náš portál Migrace pod lupou! 🔍

Chcete o migraci vědět ještě více? 🔍

Objevte náš portál Migrace pod lupou! Naleznete v něm další poutavé a srozumitelné články o tématech jako je integrace, obchod s lidmi nebo ukrajinská uprchlická krize.

Přejít na portál


Autor: Jakub Andrle, Migrace v souvislostech

Související články