7 let bojů na východní Ukrajině v 7 příbězích
Publikováno: 11. 2. 2022 Doba čtení: 7 minutJe to již sedm let, co na východě Ukrajiny vypukl ozbrojený konflikt, který lidem žijícím v oblasti způsobuje bolest a utrpení. Kvůli bojům jsou nedostupné sociální a zdravotní služby, zničená infrastruktura a zpřetrhané rodinné vazby. Mnoho lidí bylo nuceno opustit svůj domov.
Od počátku konfliktu bylo zabito více než 3 300 civilistů, přes 7 000 jich bylo zraněno a více než milion lidí byl donucen utéct. Konflikt měl zvlášť zničující dopad na starší generaci lidí. Mnozí z nich neměli kam odejít a během bojů se schovávali celé dlouhé dny ve sklepech svých domů.
Za všemi těmito čísly se skrývají skuteční lidé a příběhy. Zavedeme vás do vesnic podél kontaktní linie a seznámíme vás s Valentinou, Zinaidou, Nadijou, Valentinou, Nadijou a Ivanem, Virou a Antoninou, kteří žijí na poslední aktivní bojové linii v Evropě již téměř 8 let. Klikněte na videa a zobrazte si domovy lidí v 360° formátu.
Valentina (33), Novomychajlovka
Valentina, matka tří dětí z Novomychajlivky, je navzdory těžkostem, kterými její rodina prošla, plná optimismu, i když žije přímo v oblasti, kde se stále střílí. Ona i její manžel byli dlouho nezaměstnaní a jejich dům byl poškozen granáty. Byly časy, kdy byli velmi zoufalí, ale přesto se nevzdali.
Valentina se stará o své dcery a syna, který je nemocný a potřebuje zvláštní zacházení. Po práci se pečuje o dobytek a pracuje na zahradě.
"Špatní lidé by nemohli mít tak velké krávy jako my!" směje se Valentina. "Naše zvířata a chození na ryby, to je, co mi dělá největší radost."
Psycholog Člověka v tísni pravidelně navštěvuje Valentininu rodinu a díky humanitární podpoře EU poskytuje poradenství pro matku a děti.
Zinaida (86), Marinka
Zinaida žije společně se svou dcerou Irynou. V jejich domě visí všude na stěnách krásné malby. Obrazy jsou vzpomínkou na Irynina otce, který navzdory svému uměleckému vzdělání pracoval celý život jako horník v jednom z mnoha dolů v okolí Donbasu. Těžká práce se podepsala na jeho zdraví. Zemřel na srdeční chorobu, když Iryně bylo 18 let.
Zinaida měla také těžký život. I ona pracovala v dole, později v zemědělství a starala se o dobytek. Nyní, jak říká, už nemá moc sil. V letech 2016 a 2019 prodělala dva infarkty, ze kterých se stále úplně nezotavila.
V roce 2014, během těžkých bojů v oblasti, se Zinaida s dcerou celé léto schovávala před ostřelováním ve sklepě jejich domu. Pro Zinaidu bylo obtížné vůbec slézt po žebříku dolů. Jakmile se však dostala do sklepa, cítila se ihned v mnohem větším bezpečí. Od venkovního prostředí, kde vzduchem létaly kulky a šrapnely, jí dělilo pouhých deset kroků.
Za posledních sedm let Zinaida a Iryna mnohokrát po bojích opravovaly svůj dům. Pokaždé je přitom nějakou formou podpořili jejich sousedé.
Kromě sousedů je Iryně a Zinaidě oporou dobrovolník HelpAge, který je pravidelně navštěvuje a pomáhá rodině díky humanitární podpoře EU.
Nadija (68), Družba
Naďa bydlí sama ve vesnici Družba nedaleko města Toretsk. Narodila se sice v Donbasu, ale v Družbě žije celý svůj život. Ani ozbrojený konflikt, který vypukl v roce 2014, nedokázal jí a její rodinu přimět k opuštění jejich domu a jejich vesnice.
"Moji sousedé, můj syn a jeho rodina jsou mi velkou oporou. Moc mi pomáhají," říká Nadija, která je na invalidním vozíku a potřebuje, aby se o ní někdo postaral prakticky každý den. "Tady už nás tolik nezbylo, takže se držíme při sobě jako bychom byli jedna rodina. Není divu, že se naší vesnici říká Družba [což znamená 'přátelství'], jsme tady všichni opravdu velmi přátelští."
I Nadiia v mládí pracovala v zemědělství. Byla to těžká, fyzicky velmi náročná práce, kvůli které má dnes vleklé zdravotní problémy. Roky měla problémy s kolenem a lékaři jí doporučili operaci, po které dostala invalidní důchod. Její příjmy jsou nyní velmi malé a nestačí na pokrytí základních potřeb. Člověk v tísni díky humanitární podpoře EU poskytl Nadii finanční pomoc a syn jí díky tomu mohl nakoupit potřebné léky a potraviny.
"Můj drahý syn mi pomáhá. Bydlí ve vedlejší ulici a pravidelně za mnou chodí. Nevím, jak bych to bez jeho pomoci zvládla," říká Nadiia. "Nosí mi jídlo, léky, pomáhá mi s úklidem a vytápěním domu. Sama ven už bohužel nevycházím. Jen když je venku teplo, mohu vyjet na vozíku a nadýchat se trochu čerstvého vzduchu."
Valentina (62 let), Hladosove
Dům paní Valentiny v Hladošově, kde žije již 50 let, je od roku 2017 v rekonstrukci. Před začátkem bojů býval domovem velké a početné rodiny. Ale poté, co ho v roce 2017 zasáhl granát, Valentininy děti raději odešly. Sama opravu střechy už dokončit nedokáže.
Valentina dál sama postupně opravuje dům, vyrábí ovocné a zeleninové zavařeniny a doufá, že se jednou její početná rodina opět sejde u stolu v jejich domě v Hladosove.
Kromě ostřelování se obyvatelé vesnice včetně samotné Valentiny potýkají s nedostatkem pitné vody. Musejí se proto spoléhat na zásobování cisternami, které jim díky humanitární podpoře EU každý týden dodává Člověk v tísni.
Nadiia a Ivan (70 a 78 let), Travneve
Pro Nadiju a Ivana z Travneve je střelba tak běžná, že o tom po sedmi letech dokonce žertují. "Lidé umírají jen jednou, zatímco my trčíme ve sklepě pořád, potom prochladneme a onemocníme," říkají.
Obyvatelé Travneve jsou ve vesnici v mnoha případech izolování, protože tam nejezdí žádná veřejná doprava a chybí i zpevněná silnice. Když potřebují vycestovat, aby si nakoupili potraviny a léky, vyzvedli si důchod nebo navštívili příbuzné, musí se pokaždé domluvit se sousedy, kteří mají auto. Kromě problémů s dopravou a nedostatkem zdravotnických služeb nemá vesnice ani vodovod. Lidé se spoléhají na pitnou vodu, kterou jim díky humanitární podpoře EU dodává Člověk v tísni. Nadiia a Ivan si vytvořili vlastní způsob, jak situaci zvládat. Sbírají dešťovou vodu a tající sníh na mytí a zalévání zahrady. Navzdory všem potížím zůstávají Nadija a Ivan v Travneve a doufají, že už brzy nastane mír.
Vira (80), Svitlodarsk
Datum 22. ledna 2015 si Vira pamatuje, jako by to bylo včera. Byl to den, kdy obyvatelé Svitlodarsku zažili masivní ostřelování své vesnice. V ten samý den se Vira také poprvé setkala s humanitárními pracovníky Člověka v tísni, kteří přijeli do vesnice pomoci. Vira se stala dobrovolnicí a shromáždila okolo sebe tým aktivních lidí, kteří jsou také připraveni nabídnout podporu ostatním. Nyní je v jejím týmu 20 lidí, z nichž každý zodpovídá za určitou část práce . Obyvatelé vesnice je dobře znají a váží si toho, co dělají.
V letošním roce však Vira sama potřebovala pomoc, protože vážně onemocněla nemocí COVID-19. Těžký průběh infekce málem skončil fatálně, ale včasná podpora od jejích kolegů ji zachránila. "Můj tým vynaložil veškeré možné i nemožné úsilí, aby sehnal peníze na léčbu, protože ta byla velmi nákladná. Obraceli se s prosbou o pomoc na různé lidi a humanitární organizace. A ti mě naštěstí podpořili. ACTED mi poskytla peněžní pomoc, která mi umožnila zaplatit léčbu, jinak bych tu nebyla," říká Vira.
Antonina (71), Stanytsia Luhanska
Konflikt na východní Ukrajině připravil Antoninu o to nejdražší v jejím životě - o možnost vidět své nejbližší příbuzné. Už sedm let sní o tom, že obejme svého syna a vnoučata, kteří uprchli do zahraničí.
Stanycja Luhanska, kdysi mírumilovná osada v Donbasu, se nyní nachází na kontaktní linii na východě Ukrajiny. Boje dramaticky změnily život města. Mnoho domů bylo zničeno a většina obyvatel raději uprchla. Zůstali tu převážně starší lidé, kteří se navštěvují a vzájemně si pomáhají.
Kromě sousedů je Antonině oporou dobrovolnice HelpAge Tamara, která ji pravidelně navštěvuje. Společně cvičí, povídají si a také dělají práce kolem domu.
Konsorcium ACCESS
Partneři konsorcia ACCESS v rámci projektu ACCESS realizovaného mezinárodními a národními organizacemi: Člověk v tísni, Médicos del Mundo, ACTED ve spolupráci s IMPACT Initiatives, Right to Protection a HelpAge poskytují s finanční podporou Evropské unie víceodvětvovou humanitární pomoc obyvatelům Doněcké a Luhanské oblasti na obou stranách kontaktní linie na východě Ukrajiny, kteří jsou zasaženi konfliktem.
