Aminu, i další nepálské dívky, podporujeme na cestě ke vzdělání
Publikováno: 10. 4. 2024 Doba čtení: 3 minuty
„Jmenuji se Amina Khatun,“ představila se s úsměvem a hned začala vyprávět, jak se v mládí zasnoubila a nyní má dva syny a dvě dcery. Na chvíli se odmlčí, poté se zasměje a vysvětlí, že tehdy netušila, co zásnuby znamenají. V jejím hlase je slyšet smutek. Vysvětluje, jak nemohla kvůli zásnubám studovat a dodává: „Nakonec jsem se vdala až mnoho let po zásnubách. Bylo mi tehdy dvacet let.“
V její vesnici bylo otevřeno Komunitní centrum vzdělávání, kde se Amina a další dívky naučily psát a počítat. Toto vzdělávací centrum vzniklo díky projektu Aarambha, který vedl Člověk v tísni ve spolupráci s organizacemi Aasaman Nepál a Social Organization District Coordination Committee za finanční podpory Britské vlády a programu pro vzdělávání dívek.
„Teprve poté, co jsem zapsala své dcery do Komunitního vzdělávacího centra, jsem se i já přidala a naučila se číst, počítat a psát,“ svěřila se Amina. Vystvětlila nám také, že muslimská komunita žijící na jihu Nepálu, neměla nikdy velký zájem o vzdělání. Sice byla finanční situace v její rodině stabilní a mohla si dovolit zapsat všechny své děti do školy, ale nebylo kam. V okolí žádné dobré školy nebyly. Pokud chtěly rodiny pro své děti kvalitní vzdělání, tak je musely posílat do vzdáleného města Madarasy.
Amina vypráví, jak přínosná byla docházka do vzdělávacího centra pro její dcery. Zdůrazňuje, jak se dívky zlepšily v psaní a čtení. Nyní jsou gramotné, stejně jako Amina, která má upřímnou radost, že se může podepsat na úřední dokumenty a nemusí používat otisk prstu. „Přišla jsem do centra se svými dcerami. Pozorně jsem poslouchala. Začala se s nimi učit. Dcery mi také se studiem pomáhaly,“ vysvětluje Amina, jak se ke vzdělání dostala. Poté co se naučila číst a psát, si otevřela obchod a nyní si vede veškeré učetnictví a vysvětluje: „Zákazníkům vždy spočítám kolik mi mají zaplatit a i počítání toho, kolik jim mám vrátit je mnohem jednoduší. To je v mém životě velký úspěch.“
Amina se také stala předsedkyní výboru Komunitního vzdělávacího centra. Tento výbor má devět členů a na jeho schůzkách se pravidělne diskutují otázky, jako je třeba nutnost zvýšení hygieny v celé vesnici, zvýšení přístupu ke vzdělání, bezpečnost ve vesnici a mnohé další. Členy výboru jsou rodiče dětí z komunitního vzdělávacího centra, nebo dobrovolnice. Každé schůzky se účastní také facilitátor, který pomáhá najít optimální řešení.
Amina chce podpořit své dcery ve vzdělání. Je rozhodnutá, že mladší dceru nechá dostudovat tak, jak ona sama bude chtít. Druhá dcera, je již zasnoubená, proto v jejím případě slíbila, že ji podpoří, aby získala odborné vzdělání a mohla si najít práci.
„Začala jsem se vzdělávat až ve vysokém věku. Je mi čtyřicet. Kdybych se vše naučila dříve, můj život by byl úplně jiný. Vzděláné ženy jsou samostatnější. Lidé je respektují,“ vypráví Amina.
„Můj manžel je krejčí. Nemá ani základní vzdělání. Umí však trochu počítat. Má radost, že jsem se naučila číst. Toto centrum pomohlo mnoha dívkám v naší vesnici. Mně i mým dcerám. Máme velké štěstí a jsme vděčné, že jsme se mohly naučit číst, psát a počítat,“ dodává Amina.
