Analýza systému asistenta pedagoga potvrdila výtky rodičů i pedagogů

„Přesto se nevzdávám. Právě se snažím využít projekt úřadu práce na veřejně prospěšnou práci – asistent do ZŠ k dítěti se zdravotním postižením. Budu věřit, že i přes složité papírování to paní ředitelka nevzdá a já budu v září moct nastoupit do práce, která mne naplňuje,“ svěřila se maminka.

V jiné části republiky je na­opak asistentů pedagoga dostatek, ale nejsou dostatečně finančně ohodnoceni a školy musí složitě shánět prostředky z více zdrojů. „Někde je podle mě asistent pedagoga zbytečný, dítě je nesamostatné a asistent za něj spoustu věcí udělá. Neumí s ním pracovat,“ myslí si speciální pedagožka Kamila Mertová z Liberce, která má sama postiženého chlapce.

Asistentů přibývá, ale nej­sou dost připraveni

Začarovaný kruh, ze kterého se snaží od loňského září najít cestu odborníci z Univerzity Palackého v Olomouci a společnosti Člověk v tísni. Projekt Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR chce systém změnit, zlepšit a docílit toho, aby se v budoucnu návrhy opíraly o školský zákon. Členové týmu právě dokončili Analýzu vzdělávání asistentů pedagoga, která poukázala na několik zásadních nedostatků současného stavu. A potvrdila výtky, které zaznívají jak z řad rodičů, tak ze strany školských pracovníků.

„Navrhneme nový systém, který zohlední jak dosavadní erudici a praxi asistentů pedagoga, tak jejich profesní potřeby, které se odvíjejí od specifik jednotlivých dětí,“ řekl Jiří Langer z Pedago­gické fakulty UP.

Podle Marie Klusáčkové ze společnosti Člověk v tísni asistentů pedagoga přibývá, ale nejsou ve skutečnosti na svou profesi dostatečně připraveni. „Zjistili jsme, že v některých krajích nejsou vůbec reali­zovány akreditované kurzy či relevantní obory na vysokých školách. Pouze polovina AP si myslí, že jsou pro ně dostupné kvalifikační kurzy,“ doplnila Marie Klusáčková. Z Analýzy systému vzdělávání asistentů pedagoga vyplynulo, že asistentům chybí rozvoj a nácvik komunikačních dovedností pro spolupráci s učitelem a též komunikační dovednosti potřebné při práci s rodinami žáků, navazování kontaktů a další spolupráci s rodinou a zejména v přímé práci se žáky ve třídě v průběhu vyučování. Naléhavě rovněž potřebují, aby nedílnou součástí jejich vzdělávání byly odborně  vedené praxe a náslechy ve školním prostředí a názorné vyložení teoretické látky.      

Petr Adam, ředitel Základní školy v Přibyslavi, si myslí, že v českém školství je asistentů dostatek. Za situace, kdy ubývá dětí, je podle něj nelogické, že přibývá asistencí. „Určitě by pomohlo, kdyby vysokoškolské obory pedagogického zaměření do svého programu povinně zahrnuly například dvousemestrální výuku speciální pedagogiky. Aby ten kantor věděl, jak pracovat s dítětem, jaké druhy handicapů jsou, jak se projevují a jak jim předcházet. Kdyby byli učitelé dobře při­praveni, nepotřebovali bychom tolik asistentů,“ míní ředitel.

Standard přináší seznam žádaných kompetencí

Odborníci zpracovali výchozí text Standardů práce asistenta pedagoga, který by se měl stát základním dokumentem.  Asistenti, učitelé, ředitelé, pracovníci poraden i státní správy v něm najdou všechny potřebné informace. Absolutní novinkou je seznam požadovaných kompetencí AP. Jsou to například kompetence komunikativní, sociální a personální, k řešení problému, k učení, pracovní a podobně. Vznikají i metodické příručky a texty. „Šest metodik bude zaměřeno na jednotlivé typy zdravotního postižení, čtyři pro děti se sociálním znevýhodněním a zbylých 22 metodik vzešlo z ankety mezi asistenty. Týkají se konkrétních výchov­ně-vzdělávacích situací u dětí se speciálně vzdělávacími potřebami,“ upřes­nil Jiří Langer.

Dokumenty by měly být dokončeny v srpnu 2014. Pak budou ověřovány na jednotlivých školách a následně autorskými týmy dopracovány, publikovány a dány k dispozici pedagogické veřejnosti.

Ve čtyřech krajích (Olomoucký, Moravskoslezský, Středočeský a Ústecký) bude působit osm metodických pracovníků a mini­málně osm desítek asistentů, kteří budou zařazeni do sítě a budou metodiku testovat. V konečné podobě je dostanou na stůl úředníci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kteří by je měli zapracovat do legislativy. „Moc bych si přála, aby náš stát konečně otevřel oči a usnadnil to všem lidem, kteří to mají v životě opravdu moc těžké,“ řekla maminka handicapované dcery Lenka Kořínková.

Článek vyšel v třetím čísle časopisu Škola all inclusive, který vznikl v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR