„Až vyrostu, chci pracovat v nemocnici,“ říká čtrnáctiletá Aasmin z Nepálu 

„Mám ráda, když je tma,” říká Aasmin; sedí právě uprostřed místnosti se zrakem upřeným k žárovce. Zima v Nepálu je krutá, hlavně během velkých mrazů, kdy je šero a slunce v nedohlednu. V těchto dnech mají problém hlavně v domácnostech bez pořádného osvětlení. Kvůli mrazům často neotevírají ani okenice, a tak v domech téměř není vidět. 

Aasmin žije se svou rodinou ve dvoupatrovém domě, který postavil její dědeček. Ten před pár lety podlehl nemoci covid-19. Do jejich domu je zavedena elektřina, ale mají problém s častými výpadky proudu. Její otec je sice elektrikář, ale pracuje v dalekém Pandžábu v Indii jako sezónní dělník a nemá možnost dům opravit. 

Aasmin odešla ze školy, když jí bylo osm let. Kvůli chronickému onemocnění očí ji spolužáci často šikanovali a posmívali se jí. Rodiče ji odvezli do nemocnice na vyšetření, ale nemohli si dovolit zaplatit léčbu, kterou potřebovala.  

Díky projektu Girls´ Education Challenege, financovanému programem Aarambha a podporovanému agenturou UK Aid, se dívka mohla do školy vrátit. Ze stejného zdroje byla zaplacena i její léčba a brýle, které byly pro rodinu taky příliš drahé. Kromě toho získala od místní vlády státní zdravotní pojištění a má každé tři měsíce nárok na 12 000 nepálských rupií. Její matka jí za tyto peníze kupuje psací potřeby a další osobní věci. 

Zmíněný program program Aarambha – Leave no Girl Behind vedeme ve spolupráci s místními partnery Aasaman Nepal a District Coordinator Committee Social Organisation v rámci projektu Girls´ Education Challenge, který financuje UK Aid. Jeho cílem je dostupnější vzdělání pro dospívající dívky ve věku 10–19 let, které jsou z různých důvodů mimo školní systém. Projekt se zaměřuje na zvýšení gramotnosti a zlepšení znalostí matematiky – dívkám se pak lépe daří být samostatnými, nezávislými a získat lepší postavení ve společnosti. 

Kromě kurzů čtení a matematiky získávají i znalosti důležité k založení vlastního podnikání nebo jsou motivovány v návratu do školy, aby dokončily oficiální vzdělání. Aasmin navštěvovala tento kurz devět měsíců a pak se zapsala zpět do školy. Poprosila také své rodiče, aby počkali s jejím provdáním, alespoň dokud jí nebude 20 let.

Aasmin je raději doma, protože ji sluneční svit pálí do očí. „Až vyrostu, chci pracovat v nemocnici,” říká. „Je to uvnitř a lze tam pracovat v noci.”  Ale ráda bude pracovat kdekoliv, kde nebude vystavena slunečnímu světlu. Svého snu se nevzdává, i když ví, že bude potřebovat spoustu síly a trpělivosti, aby ho dosáhla. „Moje rodina je chudá a musíme být velmi skromní, abychom vyšli s penězi. Chci dokončit školu, začít vydělávat a pomoci rodinnému rozpočtu,“ dodává.

Pro Aasmin a další děti žijící s postižením není přístup ke vzdělání snadný, zejména ve venkovských částech Nepálu. Nicméně i sousedé Aasmin podporují a motivují ji, aby se vrátila do školy a studium dokončila. „Opravdu jsem chtěla chodit do školy a dodělat si vzdělání, ale provdala jsem se, když jsem byla v jejím věku,“ říká sousedka, kterou jsem potkala cestou k Aasimině domu. „Pořád říkám její rodině, aby ji podpořili ve studiu, aby mohla dostudovat, najít si práci a starat se o ně. Pro Aasmin je požehnáním, že dostala šanci vrátit se do školy. Takové příležitosti jsou vzácné a je velké štěstí, že ona takovou šanci dostala,“ dodává sousedka. 

Aasmin a dalších 9 496 dívek, které byly součástí projektu Aaramba, se učily novým věcem a získaly vzdělání v širokém spektru různých témat, zaměřených mimo jiné i na tradiční nepálské zvyky, jako jsou dětské sňatky a tradiční systém věna.