Byl v kritickém stavu, neměl nic a nikoho blízkého. Už je ale v bezpečí

Pan Antanas je Litevec, který v Česku žil více než 15 let. Předtím doma pečoval o svou nemocnou matku. Když mu odešla, nic ho tam už nedrželo a přijal nabídku své sestry na práci v Česku. V její firmě mohl využít svou zručnost a svářečské dovednosti.

Po čase mu zemřela i sestra a firma zanikla. Přesto tu pan Antanas zůstal, našel si životní partnerku a podle svých slov byl spokojený. Dokud se mu všechny jistoty nesesypaly jako domeček z karet.

Přišel úplně o všechno. A tehdy začal náš společný příběh

Zesnula mu žena, přišel o práci a krátce na to o bydlení.

Ztratit střechu nad hlavou není nic těžkého. Stačí, když vám neprodlouží nájemní smlouvu, i když jste to měli přislíbené. Nebo přijdete o stálý příjem a bez úspor je na problém rychle zaděláno.

A najít nové bydlení není vůbec snadné, pokud nemáte dostatek času a v ruce značnou sumu na úhradu poplatků – kauce a někdy také provize realitní kanceláři. Pobytové sociální služby mají plnou kapacitu nebo nemáte lékaře, který by vystavil potvrzení o bezinfekčnosti. A pokud jako pan Antanas nemáte příbuzné nebo blízké přátele, kteří by vám v nouzi pomohli, může se stát, že stejně jako on skončíte na ulici.

Přespávání venku není žádný med. Pan Antanas přišel o bundu, ve které měl veškeré osobní doklady. A tehdy začal náš společný příběh.

Zařídili jsme doklady, našel si znovu práci i ubytování

Poprvé jsme se setkali v srpnu 2023. Bylo mu 63 let a chtěl se znovu postavit na vlastní nohy. Byl v kontaktu i s jinými organizacemi, přespával v noclehárně, pokoušel se řešit svou závislost na alkoholu, kterému na ulici propadl.

Spolu jsme začali zařizovat doklady. Bez nich není možné si najít práci nebo se zaevidovat na Úřadu práce. Ztráta dokladů není vůbec levná záležitost. Pro cizince, i když občana EU, už jde doslova o tisíce, když sečteme poplatky za vystavení duplikátů a přičteme cestovné na ambasádu.

S doklady si našel zaměstnání ve firmě, která poskytovala zároveň i ubytování. Také si požádal o povolení k přechodnému pobytu.

Zaměstnavatel ho poslal znovu na ulici. Přepadli ho a zmlátili

Chvíli to vypadalo, že se vše v dobré obrací. Bohužel zaměstnavatel nebyl solidní a odmítl mu vystavit dokumenty potřebné k dořešení povolení k pobytu. Nakonec o práci přišel, tím i o bydlení, a nedostal ani mzdu. Opět mu nezbylo nic než ulice. Tam ho přepadli, okradli a zmlátili do bezvědomí.

Tak moc jsem si přál Antanasovi nějak pomoct. Nebyl jsem na to sám. Mravenčími kroky za podpory personálu nemocnice, který o Antanase pečoval, ambasády, úřadů, jsme se posouvali k nalezení řešení jeho situace. Znovu jsme mu zajistili doklady.

Není schopen dál žít sám. Co dál?

Z lékařských zpráv bylo jasné, že už nebude schopen dál žít sám a jeho zotavování potrvá měsíce. Potřebovali jsme pro něj získat také zdravotní pojištění, které by uhradilo náklady spojené s hospitalizací a nutnou následnou péčí.

Jenže vždy, když jsem měl pocit, že jsme nalezli řešení toho všeho, objevila se další překážka. Museli jsme jich zdolat nespočet, abychom zajistili jeho potřeby. Bohužel cesta k získání zdravotního pojištění byla pro člověka bez financí naprosto uzavřená. Nenašel jsem organizaci, která by mu dokázala pomoct. Nevěděl jsem, co s ním bude dál?!

Šlo o život člověka. Antanas nebyl nejvzornější, můžeme namítat. Mohl mít spoustu věcí zařízených, mít úspory, zajištěné doklady a jistě mnohé další. Když si ale sáhneme do svědomí, jsme všichni připravení na všechny nenadálé události? Máme dost úspor, dostatečnou pojistku na pokrytí finančních závazků? Nikdy se nám nestane, že založíme důležitý dokument nebo ztratíme doklady?

Mnozí nezůstali lhostejní a pan Antanas se vrátil domů

Antanas přišel o blízké, následně o všechno. Celou dobu se ale snažil žít dál a mé svědomí mi nedovolilo ho v tom nechat bez pomoci. Díky podpoře mých nadřízených, kolegů a všech, kteří k jeho osudu nebyli lhostejní, se nakonec podařilo zajistit převoz zpátky do jeho domoviny. Vyžádalo si to obrovské úsilí všech zúčastněných.

Za doprovodu mého kolegy Ondřeje Fučíka se letecky vrátil do Litvy, kde měl prostřednictvím ambasády zajištěný stacionář. Tam se může v klidu léčit a rehabilitovat, už je v bezpečí.

Peripetie tohoto příběhu ukazují, jak důležité je narazit na lidi se srdcem na pravém místě. Protože stačí jeden zádrhel a vše se může vymknout. Výjimečnost Antanasova příběhu spočívá v tom, kolik energie je potřeba vydat na záchranu lidského života. Mě přesvědčil o tom, že každá situace má řešení, i když není jednoduché a je potřeba ho nalézt různými oklikami. Důležité je se nevzdávat, být hnacím motorem, který spojuje i ty, kteří by k sobě běžně cestu nenašli.