"Byla jsem ve stejné situaci a věděla, co prožívají. Tehdy jsem si uvědomila, že mohu lidem pomoci." Arpine změnila svou profesní dráhu a stala se humanitární pracovnicí👩‍🏫

Arpine pracovala 25 let ve školství, před dvěma lety však změnila svou profesní dráhu a nastoupila do Člověka v tísni, aby pracovala v oblasti humanitární pomoci. Jak sama říká: "Vždycky jsem pracovala ve veřejném sektoru a nikdy jsem se nevnímala jako někdo, kdo by šel do nevládní organizace. V důsledku války jsem ale začala mít psychické potíže a soucítila jsem se svými krajany, kteří byli vysídleni, ranění nebo jim někdo blízký zemřel. Uvědomil jsem si, že se dokáži vcítit do jejich situace a pomoci jim. Začala jsem tedy pracovat v Člověku v tísni, což mi umožnilo dělat to, co jsem doposud nedokázala. Tím, že pomáhám lidem, cítím radost. To je můj zdroj energie, který mě inspiruje k další a další práci."

Arpine začala pracovat v ČvT jako terénní asistentka a nyní je odbornou poradkyní. Je zodpovědná za poradenství pro příjemce pomoci při kurzech, které by jim pomohly získat vhodné zaměstnání. Také se snaží usnadnit lidem hledání zaměstnání, jenž by se shodovalo s jejich dovednostmi a znalostmi.  

U příležitosti Světového dne humanitární pomoci, který připadá na 19. srpna, jsme se Arpine zeptali, jaké to je být humanitárním pracovníkem a s jakými největšími problémy se při práci v terénu potýká. Na naši otázku odpověděla: "Naučila jsem se souběžně naslouchat a vcítit se. To pro mě bylo i po 25 letech práce ve školství neznámé. Nyní si uvědomuji, jak je důležité někomu naslouchat, umět sdílet jeho emoce a trápení, vcítit se do něj. Největší výzvou je podle mého názoru umění porozumět člověku tak, aby dosáhnul svého cíle a zajistil vlastní potřeby."

Práce humanitárního pracovníka může být velmi obtížná, především v kombinaci s rodinným životem. Arpine má to štěstí, že se s žádnými překážkami doposud nesetkala a práce ji baví. Den naplněný pozitivní náladou pomáhá udržet pohodu celé její rodiny, váží si každé chvíle se svými blízkými a ráda se s nimi dělí i o to, co během dne zažila.

"Když se člověk na konci dne cítí naplněný, znamená to, že se mu práce povedla. Znamená to, že jeho pracovní den měl smysl. Po práci jsem nejraději s rodinou, přáteli a příbuznými. Také ráda čtu – hlavně příběhy o naší vesnici Karahunge," poznamenává Arpine Mkrtchyan. 

Cítíme, že je třeba ocenit humanitární pracovníky, kteří riskují své životy, aby podpořili lidi v nouzi, lidi čelící konfliktům, přírodním nebo člověkem způsobeným katastrofám či žijící v chudobě.

Podle globálního humanitárního přehledu bude v roce 2022 potřebovat humanitární pomoc a ochranu 274 milionů lidí. Toto číslo představuje nárůst ve srovnání s loňským rokem, kdy bylo v nouzi 235 milionů lidí. Arménie naštěstí není v první desítce zemí, které potřebují humanitární intervenci, po válce v Náhorním Karabachu v roce 2020 se však humanitární práce a hodnota těchto pracovníků stala více respektovanou.