Byla v tíživé situaci a stala se naší klientkou. Teď si doplnila vzdělání a začíná u nás pracovat
Publikováno: 8. 4. 2023 Doba čtení: 4 minuty
„Je to o lidech, jestli myslí na budoucnost svých dětí, jestli chtějí něco vybudovat, nebo jestli setrvávají leta ve stejné ubytovně a o nic se nesnaží,“ myslí si Markéta Nistorová, která byla v minulosti klientkou Člověka v tísni a nyní k nám nastupuje jako pracovnice Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. „Když jsem teď jezdila na stáže po kladenských ubytovnách, tak mě hodně lidí poznávalo. Jedna paní, se kterou jsem v minulosti na jiné ubytovně strávila tři týdny - než jsem to tam už nevydržela a utekla -, mi tehdy říkala, ať nepláču, že holt takový je život. A že si musím zvyknout, že nebudeme žít jako jiní lidé. Když mě ta paní teď po letech viděla, v jejích očích bylo překvapení a zároveň radost, že jsem to nevzdala. Chci lidem ukázat, že to jde, že není třeba se smiřovat s tím, co je,“ říká odhodlaně matka čtyř dětí.
S aktivitami Člověka v tísni se Markéta poprvé setkala, když jí bylo asi deset. Naši pracovníci a dobrovolníci se věnovali mládeži v jedné z kladenských lokalit, kde tehdy bydlela. Už jako starší chodila po jejich vzoru do místní farnosti chystat program pro děti, které se scházely u kostela mezi bytovkami. „Skamarádila jsem se s jednou silně věřící rodinou, které jsem pomáhala organizovat vycházky do lesa a různé hry,“ vypráví o svém sedmiletém dobrovolničení.
Po rozchodu s otcem dětí Markétě zůstaly dluhy
Markéta měla umělecké sklony. Ráda kreslila a v budoucnu se viděla jako módní návrhářka. Kvůli tomu studovala na středním odborném učilišti obor dámská krejčová a pak chtěla na oděvní návrhářství do Prahy. Jenomže plány jí zkřížila úplně jiná role. „Seznámila jsem se se svým tehdejším přítelem, otěhotněla jsem a ještě ani ne v devatenácti letech jsem se stala mámou.“
Školu nedokončila. Dnes šestnáctiletou Růženku následoval třináctiletý Martin a devítiletý smíšek Milánek, který má zdravotní postižení. „Milánek má vadu zraku, sluchu, řeči a poruchu krátkodobé paměti, společně to zvládáme, bych řekla, tak nějak přirozeně. Jejich tatínka jsem si dobře ale nevybrala. Pochází z prostředí, kde se hodně pil alkohol, což jsem na začátku nevnímala špatně. Všichni u nich byli veselí, vypadali spokojeně,“ naznačuje, co mělo vliv na konec jejich jedenáctiletého soužití a svěření dětí do péče jen jí.
Po nepříjemných peripetiích to úplné osvobození ale nebylo. Zbyly jí společné dluhy z půjček, kterými zachraňovali díry v rodinném rozpočtu. Byly na její jméno. Ty ji znovu nasměrovaly k Člověku v tísni. Na dluhovou poradnu se obrátila v touze dořešit svou tíživou situaci.
Dokázala pečovat o rodinu, chodit do školy, na praxi, po večerech se učit a víkendy trávit na brigádách
Už několik let žije Markéta spokojeně. S novým partnerem Zdeňkem přibyla do rodiny ještě Markétka. Čtyřnásobná matka se navíc rozhodla, že je konečně čas doplnit si vzdělání. „Přemýšlela jsem o tom už dlouho. Po poslední mateřské, když mi na úřadu práce nabízeli brigády v sériové výrobě, práci, která vás nenadchne, nedokázala jsem si představit, že bych ji dělala dalších x let. Chtěla jsem nějakou pomáhající profesi, ale kvůli tomu, že jsem měla dokončené jen základní vzdělání, tak mě od toho úřednice zrazovala,“ popisuje s tím, že i přesto se vrhla do rekvalifikačního kurzu pracovníka v sociálních službách.
Domnívá se, že díky tomu, že se v minulosti vypořádala se svými problémy, dnes už by jiným dokázala sama pomoct. „Děti se mi smějí, že už jsem velká, abych chodila do školy, ale já si toho dneska vážím daleko víc. Mít základní školu nestačí,“ zamýšlí se matka, která se vnímání důležitosti vzdělání snaží přenést i na své potomky. Na sobě musela hodně tvrdě zapracovat. Nebylo jednoduché zkombinovat péči o čtyři děti, v týdnu školu, praxi, po večerech ještě učení a víkendy trávit na dlouhých brigádách.
Zpátky do Člověka v tísni aneb splněný sen
Markétino studium ji znovu přivedlo do Člověka v tísni na stáž. Nyní se dozvěděla, že ji středočeská pobočka přijímá na pozici pracovníka Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, do služby, která v nejtěžších časech pomáhala i její rodině. „Bylo to dojemné, protože se štěstím rozplakala. Splnil se jí sen. Dostat se k nám do Sociálně aktivizační služby není jednoduché. Jsou k tomu potřeba osobnostní dispozice a ve většině případů i vysokoškolské vzdělání. Markétu jsme přijali, protože má obrovskou motivaci, orientuje se velmi dobře v systémech sociální práce, a když jedná s klienty nebo působí v klubech pro matky či dospívající dívky, je charismatická, empatická, má velmi dobré nápady. Navíc má pochopení pro životní situace klientů, určitě i díky své osobní zkušenosti. Perfektně zapadla do týmu,“ líčí krajská koordinátorka sociálních služeb Jana Odvárková.
„Když jsem pomáhala druhým jako malá holka, nenapadlo mě, že bych tak jednou mohla i pracovat. Hrozně se těším na tu rozmanitou práci, na lidi v kanceláři, kteří člověka berou bez ohledu na to, jakou má za sebou minulost. Vždycky, když jsem mezi ně vstoupila, cítila jsem se jako doma mezi svými,“ uzavírá Markéta.
