Česká Republika přebírá předsednictví v Radě EU v turbulentních časech
Publikováno: 30. 6. 2022 Doba čtení: 3 minuty
Svět po dvou letech pandemie Covid-19 čelí narušeným dodavatelským řetězcům i zemědělským dopadům stále výrazněji se projevující klimatické změny. Tyto akumulované krize zvyšují tlaky na celosvětovou potravinovou bezpečnost, čehož si je dobře vědoma Ruská federace a tuto kartu aktivně využívá.
Ruská agrese vůči Ukrajině a celému demokratickému světu se tak neodehrává jen na válečných polích, či v oblasti energetické bezpečnosti. Ruské zadržování zásob obilovin z Ukrajiny a ničení logistické infrastruktury pro dopravu a skladování úrody je v současné době další regulérní zbraní ohrožující zejména ty nejzranitelnější země. Ceny jsou na vzestupu již od roku 2020, inflace je v mnoha zemích 15 % a více, ceny pohonných hmot jsou na sedmiletém maximu. V současném vysoce globalizovaném světě jen 7 zemí jsou největšími vývozci pšenice a tvoří tak 86 % celosvětových zásob (Rusko, Kanada, USA, Francie, Ukrajina, Austrálie, Argentina).
Rusko a Ukrajina dodávají na světové trhy 30 % pšenice a 20 % kukuřice. Jen 3 země drží 68 % světových rezerv obilnin, z toho dvě z nich, Čína a Indie, své zásoby nepouští na světové trhy, a naopak stále nakupují. Aktuálně místo běžného měsíčního exportu 4-5 milionů tun obilnin Ukrajina dodává jen několik set tisíc tun. Odhadem 13,5 milionu tun pšenice a 16 milionů tun kukuřice, tedy 23 a 43 procent jejich očekávaného objemu vývozu, zůstává na místě bez možnosti exportu na trhy.
Počet lidí ohrožených hladem roste
Z druhé strany 36 zemí importovalo více než z 50 % svých zásob pšenice právě z Ruska a Ukrajiny (Somálsko, Benin, Laos, Egypt, Súdán, Demokratická republika Kongo, Pákistán, Bangladéš, Vietnam, Turecko). Světový potravinový fond eviduje nárůst tzv. akutního hladomoru o 17 % v 81 zemích, což znamená, že celosvětově se zvýšil počet lidí ohrožených hladem na 323 milionů, nejvíce jich přitom žije v sub-saharské Africe, v oblasti Afrického rohu, Jižního Súdánu a Etiopie.
Ačkoli by se mohlo zdát, že krize v těchto zemích je geograficky daleko a následky za ní neponeseme, nedávná minulost nám ukazuje, že neřešené krize ve vzdálených regionech nakonec dorazí i k nám a mnohem vyšší náklady pak neseme všichni. I při válečném konfliktu v Sýrii byla dynamika obdobná. Místní lidé utíkali nejdříve do jiných regionů v rámci Sýrie, následně do sousedních zemí, a až v důsledku neřešené krize se dali na pohyb směrem do Evropy. Tento poslední pohyb následně stál jen Německo na humanitární pomoci 25 miliard USD.
Proto bychom i nyní měli věnovat pozornost potravinové krizi, která nyní primárně zasahuje rozvojové země, které jsou tradičními zdrojovými zeměmi migrace po středomořské trase. Země Afrického rohu jsou oběťmi stejné tragédie jako Ukrajina. Naše odpověď na tuto krizi však spíše odklání finance na pomoc rozvojovým zemím, což ve výsledku způsobí další celosvětové problémy.
Studie ukazují, že každý dolar investovaný do prevence ušetří 5 až 7 dolarů. Je chvályhodné, že česká Vláda se v rámci Priorit českého předsednictví věnuje i otázce nárůstu pohybu na středomořské migrační trase (meziroční nárůst o 27 %), ale je třeba zkoumat i příčiny.
Ačkoli už 23 zemí zakázalo export obilovin, mezi naše doporučení patří udržení otevřených trhů pro export, a důraz na prevenci a zvyšování odolnosti zranitelných zemí. Přes veškerou očekávanou finanční zátěž také nesmí dojít k omezení financování v oblasti klimatu. Tyto prostředky je třeba vnímat jako prevenci krizí a ke zmírnění nebo dokonce předcházení budoucím katastrofám, krizím a konfliktům, a to i v Evropě.
Základní problémy:
- Index cen potravin FAO dosáhl v únoru 2022 - tedy ještě před ukrajinskou krizí – historického -- -maxima. V březnu pak oproti únoru vzrostl o 13 %. V březnu 2022 byla hodnota o 34 % vyšší než v březnu 2021.
- Vysoké ceny paliv a energií – pro dopravu, zpracování a výrobu průmyslových hnojiv.
- Vysoké ceny olejnin (v důsledku celosvětové neúrody v roce 2021).
- Sucho v Africkém rohu
