České mobilní ambulance pomáhají nomádům v mongolských stepích

Mongolsko patří k zemím s nejřidším osídlením. Kvůli drsným přírodním podmínkám tam na rozloze dvacetkrát větší než Česká republika žijí pouhé 3 miliony obyvatel. Lidé, kteří žijí v tradičních jurtách zvaných ger v odlehlých částech Mongolska, mají jen velmi omezený přístup do města a tím pádem i ke službám a zdravotní péči. Když někdo z rodiny žijící daleko od civilizace onemocní, musí jet až 200 km do nejbližšího zdravotního centra, případně musí navštívit všeobecnou nemocnici s lepším vybavením o dalších 200 km dál, odkud ho mohou poslat až do Ulánbátaru vzdáleného 1 000 km. Není se tedy čemu divit, že mongolští pastevci navštěvují lékaře pouze v nejakutnějších případech. ČvT s podporou ČRA proto od roku 2011 pomáhá zlepšit přístup zdravotních služeb pro lidi z odlehlých částí země.

Cesta do nemocnice zabere až 12 hodin

„Několik terénních dodávek jsme vybavili potřebným lékařským zařízením. Ty pak vyrážejí dvakrát až třikrát ročně do odlehlých oblastí Mongolska. Jezdí v nich odborně vyškolený personál, který s pomocí speciálního vybavení diagnostikuje nemoci, provádí základní lékařské zákroky a léčí drobná onemocnění,“ vysvětluje Quentin Moreau, vedoucí mise Člověka v tísni v Mongolsku.

Mobilními ambulance během tří let pokryly 6 provincií tzv. ajmagů z celkových 21, což je zhruba 30 % země. Městské oblasti byly záměrně vynechány, protože ty tuto službu nepotřebují. „Naším cílem bylo zpřístupnit zdravotní péči lidem i v těch nejodlehlejších částech Mongolska. V některých oblastech se sice místní dostali k základní péči, v případě větších komplikací však museli cestovat i několik hodin. V rámci projektu jsme proto poskytli šesti provinčním nemocnicím - Arkhangai, Uvurkhangai, Bayankhongor, Zavkhan, Khuvsghul, Umnugobi - moderní terénní vybavení. Konkrétně se jednalo o terénní ošetřovny včetně potřebných přístrojů a materiálů," říká koordinátorka projektů v Mongolsku Lucie Chudá z České rozvojové agentury. "Díky ošetřovnám jsou nyní  zmíněné nemocnice schopné poskytnout kvalitní zdravotní péči přímo na místě v domovech pacientů. Pacienti s akutními případy již nemusí vážit náročnou cestu do provinčních center. Česká rozvojová spolupráce v Mongolsku tak pomáhá zachraňovat životy i rozvíjet kvalitu života místních obyvatel,“ dodává Lucie Chudá.

Pro lidi, kteří bydlí například 300 až 400 km od nemocnice, znamená návštěva doktora až 12 hodin cesty autem. Proto k doktorovi nejdou, dokud to není opravdu nezbytné. Quentin Moreau z ČvT k tomu dodává: "Když máte chřipku, tak to samozřejmě není takový problém, ale pokud se jedná třeba o rakovinu jater, tak je potřeba ji odhalit a začít léčit včas. Právě díky naší mobilní službě je možné lidi vyšetřit a diagnostikovat dřív, než se stihne nemoc plně projevit. Pokud se nemoc podchytí dostatečně brzy, lékaři v mongolských nemocnicích jsou schopni ji úspěšně vyléčit. Můžu tedy říci, že naše mobilní kliniky zachraňují lidské životy.“

Tisíce lidí byly vyšetřeny ultrazvukem i EKG

Po třech letech byly při vyhodnocování projektu jeho výsledky velice pozitivní. Z více než 5 tisíc lidí vyšetřených na EKG od roku 2011 bylo diagnostikováno 20 srdečních chorob, které byly následně léčeny v Ulánbátarské nemocnici. Během loňského roku podstoupilo dalších 11 600 lidí vyšetření ultrazvukem a dvacet z nich následně nastoupilo léčbu kvůli diagnostikované rakovině jater.

V době, kdy dodávky nejsou v terénu, slouží zdravotnické vybavení nemocnicím v krajských městech a vozidla jsou používána jako sanitky pro vzdálenější oblasti. Nedávná návštěva pracovníků ČvT v nemocnici v Cecerlegu v kraji Archangai potvrdila, že vybavení je v perfektním stavu buď připraveno na výjezd, nebo používáno v nemocnici.

#~gallery-1397~#

Jednotlivé provincie jsou se službou velmi spokojeny a dokonce se ukázalo, že podobné aktivity již provozují samy dle vlastních možností a zdrojů. „Mezi lety 2011 – 2013 provozovala podobný projekt v Mongolsku také Charita Česká republika, i když jejich princip byl trochu jiný. Snažili se vytvořit trvalou službu – stálé kliniky na úrovni nejnižších správních jednotek, kam by lidé mohli pravidelně docházet. Rozhodli jsme spolupracovat. Charita má svůj model, Člověk v tísni má svůj model, tak ho nabízíme jednotlivým provinciím a necháváme na nich, jakou službu si zvolí,“ popisuje Quentin Moreau. Koncept mobilních zdravotnických služeb ČvT zaujal také Světovou zdravotní organizaci, která se později rozhodla podpořit rozšíření projektu a přispět k jeho institucionalizaci, aby mohl být samostatně zaváděn i do dalších provincií a zdravotních zařízení v Mongolsku.

Informace o příjezdu mobilních klinik se mezi lidmi šíří rychle

Kočovný život mongolských obyvatel se zcela liší od našeho životního stylu. Běžný způsob poskytování zdravotní péče a nomádský život zkrátka nejdou dohromady. Mobilní kliniky, které jsou díky potřebným přístrojům a školenému personálu schopné včas diagnostikovat případná onemocnění se ukázaly jako veliký pokrok. „Kdybychom měli sanitkami svážet všechny pacienty na vyšetření do nemocnice, tak by to bylo velice nákladné a složité. Takhle se lidé ve vesnici dozvědí, kdy přijede naše klinika a pak se tam všichni shromáždí. Mezi místními lidmi se informace šíří velice rychle,“ říká Quentin Moreau. „Doposud máme výborné výsledky. Nyní navíc spolupracujeme s místním ministerstvem a snažíme se o zavedení podobné služby v jednotlivých provinciích na celostátní úrovni,“ dodává.