Za bydlení, v jakém byste nechtěli strávit ani pět minut, platí chudí lidé neuvěřitelné sumy, píše Hůle pro Seznam Zprávy
Publikováno: 5. 9. 2021 Doba čtení: 2 minutyNáš kolega, analytik a expert na dluhovou problematiku Daniel Hůle, komentuje pro Seznam Zprávy zrušení bezdoplatkových zón. Vrací se přitom zpět na konec roku 2016, kdy poslanec ODS Vilímec předložil pozměňovací návrh, ve kterém byly ony obecní a městské zóny se „zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů“ poprvé vymezeny. S nabytím účinnosti v červnu 2017 se pak podle Hůleho začal zákon své původní koncepci rychle vzdalovat – z bezdoplatkových zón se stala oficiálně největší evropská ghetta.
Přestože rozhodnutí Ústavního soudu z konce srpna zrušit část zákona umožňujícího zřizovat bezdoplatkové zóny výrazně uleví tisícům chudých rodin, z faktu, že zákonodárci přijímají neústavní zákony, se nelze příliš radovat, napsal Daniel Hůle ve svém komentáři pro Seznam Zprávy. Připomněl také, že tento návrh z pera poslance Vilímce byl přijat v době, kdy se čeští starostové pokoušeli znovu získat moc nad chudými, o kterou je svým rozhodnutím připravil tehdejší ministr práce a sociálních věcí Drábek, a přišel jim tak vhod – krátce po přijetí zákona se původně zamýšlené problematické „zóny“ přetavily v celá města:
„Například z Kladna nebo Ústí nad Labem se vyhlášením zón stala oficiálně největší ghetta v Evropské unii. Ad absurdum situaci dovedli například v Karviné či v Mostě, kde za území ghetta vyhlásili celá města s výjimkou skutečných ghett, tedy sociálně vyloučených lokalit. Cíl byl jasný. Postupně kanalizovat chudé rodiny do malého prostoru, kde nebudou nikomu na očích,“ napsal Hůle pro Seznam Zprávy. Ač podala skupina senátorů návrh na zrušení této části zákona již po půl roce od jeho vzniku, vyhověno mu bylo až minulý týden.
Parazitující obchodníci s chudobou
Hůle v komentáři dále upozorňuje na specifičnost Česka s ohledem na bytovou politiku – podíl bytů vlastněných soukromými majiteli je daleko vyšší než v sousedním Německu či Rakousku. A důsledek? Čím je pronajímající subjekt menší, tím vyšší averzi k riziku má. „Pokud máte třeba jen jeden byt k pronájmu, navíc financovaný hypotékou, modlíte se, aby vám nájemník nepřestal platit, a tak se racionálně snažíte vybrat si svého klienta co nejpečlivěji,“ míní analytik. Chudí lidé proto jen obtížně hledají standardní bydlení, což nahrává obchodníkům s chudobou:
„Těmto parazitům pak chudí platí neuvěřitelné sumy za prostor, v němž byste nechtěli strávit ani pět minut, natož velký kus života. Přitom tisíce dětí nikdy jiné bydlení nepoznaly,“ komentuje Hůle současnou situaci na trhu s bydlením.
