Čím víc se blíží datum začátku války, tím jsou pocity ještě silnější, píše Natalia
Publikováno: 18. 2. 2023 Doba čtení: 2 minuty
Život už nikdy nebude pro nás všechny jako dřív. Každý z nás si za ten rok prošel nějakou cestou a každý v ní zanechal svou stopu.
Čím víc se blíží datum začátku války, tím jsou pocity ještě silnější. Již je pryč období naděje, zklamání, zármutku nad tím, co bylo. Nyní nastává čas, kdy je těžké pochopit, co bude dál, o co se opřít a doufat. Všichni očekáváme vítězství, naše modlitby, sny a naděje v to! Bez vítězství nemůže Ukrajina existovat, nyní si vybíráme právo na existenci, jako stát a národ! Každý na své frontě... Mým úkolem je nyní psychologická pomoc těm, kteří ji potřebují. A jsem vděčná za příležitost a podporu, kterou Člověk v tísni Ukrajincům nabízí.
Čtete zamyšlení Natalie Pihur, uprchlice, psycholožky plzeňské pobočky Člověka v tísni.
Život před válkou? To je, když je celá rodina pohromadě, pes, domov, přátelé, práce, vyhlídky a plány do budoucna... Celý můj život byl spojen s prací s dětmi a rodinami, vytvářeli jsme projekty. Od roku 2016 jsme měli Charitativní sociálně-rozvojový projekt socializace dětí s postižením Městečko Dobroty. Před válkou jsme se připravovali na otevření dětského centra. S jistotou můžu říct, že jsem byla šťastná.
Válka všechno změnila.
Když už boje probíhaly blízko nás, rozhodli jsme se evakuovat rodiny s dětmi s hendikepem, o které jsme se starali a které chtěly odejít. Přátelé v Česku nám současně nabídli účast na vytvoření centra pro pomoc ukrajinským uprchlíkům a já jsem souhlasila. Tak jsme se s mými děvčaty ocitly v Plzni.
Od konce března je mým hlavním úkolem psychologická pomoc, děti jsou v této situaci obzvláště zranitelné. Pro matky je nejtěžší odloučení od manželů a otců. Moje rodina byla vždy zvyklá být spolu v práci i na dovolené. Manžel ale zůstal na Ukrajině, kde v Mykolajivu provozuje dobrovolnické centrum.
Díky podpoře přátel byla naše adaptace v Česku snazší. Jsem ráda, že i tady mohu pokračovat v práci a poskytovat pomoc těm, kteří ji potřebují. První měsíce práce s dětskými skupinami byly nejnáročnější, semknout je a nabídnout jim příležitost cítit a uvěřit, že všechno přežijeme a navzdory všem okolnostem bude život pokračovat dál.
Za ten rok jsme všichni odvedli neuvěřitelné množství práce. Děkuji celému týmu plzeňské pobočky Člověka v tísni a Integračního centra MICT za veškerou podporu a pomoc ukrajinským uprchlíkům. Když se člověk dostane do neznámé země, zejména za takových okolností, je velmi těžké se zorientovat a najít cestu z mnoha situací, obzvláště když neumí jazyk. Prostor centra je velmi důležitý, protože je mnohostranný, poskytuje pomoc různým věkovým kategoriím a vychází vstříc různým potřebám.
