Člověk v tísni po občanské válce na Srí Lance pomohl 25 tisícům lidí s návratem domů a obnovou živobytí

Většina vysídlených lidí se po měsících v uprchlických táborech začala do válkou zničených oblastí vracet v letech 2010 a 2011. Často našli jen zdevastovaná hospodářství, ve kterých neměli šanci bez cizí pomoci obnovit svá původní živobytí. Sto nejohroženějším rodinám v okrese Vavuniya a Kilinoči ČvT s využitím prostředků z Klubu přátel Člověka v tísni a oficiální pomoci ČR pomohl s obnovou polorozbořených obydlí. Lidé si domy většinou stavěli sami. „Člověk v tísni pouze dodal nezbytný stavební materiál a přispěl na práci kvalifikované pracovní síly. Tím jsme zajistili větší udržitelnost a efektivitu,“ uvedl regionální koordinátor pro Asii Petr Drbohlav.
 
Kromě domů válka těžce poničila přístupové cesty, tradiční tržiště nebo zavlažovací systémy, což ochromilo zemědělství a znemožňovalo dodávky zboží a obchodování. Ohrožené bylo především pěstování životně důležité rýže. Lidé, kteří zažili několik přesídlení a často přišli o členy rodiny, kromě toho sužoval nedostatek obživy a absence sociálních služeb. V některých oblastech je navíc ohrožovaly nášlapné miny a další nevybuchlá munice. ČvT se zaměřil nejen na okamžitou humanitární pomoc, ale pomáhal lidem především s obnovou živobytí a nalézáním nových způsobů, jak uživit rodinu.
 
Pomoc ČvT v číslech:

5 214 rodin se podílelo na veřejných pracích
532 rodin dostalo drobné finanční granty
669 rodinám jsme poskytli zvířata
639 rodin dostalo osivo nebo sazenice ovocných stromů
100 domů bylo opraveno
 
Téměř dvacet tisíc lidí využilo prostředků z veřejných prací, při kterých tisíce lidí za pravidelnou výplatu čistily zavlažovací kanály, opravovaly silnice, školy, mosty nebo veřejná prostranství. „Veřejné práce významně zlepšily fungování obcí a zajistily práci pro více než 5 000 rodin,“ přiblížil Petr Drbohlav. Více než 500 rodinám ČvT poskytl s pomocí prostředků z oficiální pomoci České republiky a EU malé granty, které lidem umožnily start drobného podnikání. Lidé si většinou zakládali malé restaurace, prodejny potravin, drobné zemědělské živnosti nebo šili oděvy. Někteří dostávali do začátku nezbytné přístroje jako například vodní pumpy nebo šicí stroje.
 
Andi Krishnashami ze Sivapuramu přišel při práci o nohu, ale po válečném konfliktu chtěl přesto pokračovat ve svém původním zaměstnání jako opravář kol. Chybělo mu ale potřebné vybavení. „Od Člověka v tísni jsem dostal grant, ze kterého jsem si pořídil elektrické osvětlení, abych mohl pracovat i po nocích. Zbylo mi ještě na moderní výbavu, díky které mohou pracovat rychleji a efektivněji,“ říká Andi Krishnashami a dodává, že před pomocí od ČvT dosahoval jeho příjem sotva 2 000 rupií měsíčně a nyní si díky modernizaci svého podnikání přijde i na pět až šest tisíc rupií. Na školení se navíc naučil, jak se zlepšit v podnikání, získat úvěr nebo jak nejlépe spořit.

Lidé nastartovali své živnosti se sazenicemi i zvířaty

Dalších tisíc rodin nastartovalo své nové živobytí se sazenicemi ovocných stromů, osivem nebo zvířaty, které jim poskytl Člověk v tísni spolu s pomocí prostředků z oficiální pomoci České republiky a EU. Lidé se pouštěli především do pěstování limet, kokosových ořechů nebo manioku. Vesničané dostali celkem například 225 krav, 113 koz nebo 4040 slepic. Kromě toho se také Srílančané účastnili odborných školení, kde se naučili, jak se správně starat o domácí zvířata, získali základy v podnikání, technice zavlažování nebo rybolovu.
 
Čtyřicetiletý pan Kumarathasan je slepý a poté, co mu při útěku před konfliktem onemocněla manželka, zůstala rodina bez příjmů. S pomocí Člověka v tísni se rozhodli si otevřít obchod s potravinami, kde by mohl Kumarathasan prodávat i se svým hendikepem. „Dostali jsme grant 15 000 rupií a obchod, ve kterém pracujeme oba, jsme si otevřeli v rekonstruované budově. Při školení jsme se také dověděli, jak co nejlépe hospodařit,“ pochvaluje si pan Kumarthasan a dodává, že si s manželkou nyní měsíčně vydělají 3 500 rupií.
 
V průběhu projektu měli lidé k dispozici terénní pracovníky, kteří poskytovali poradenství a pomáhali lidem v komunikaci se srílanskými úřady. Lidé trpící válečnými traumaty také mohli využít psychosociální poradenství.
 
Cílem projektu veřejných prací bylo především zajistit lidem přístup k potravinám. "To se podařilo, protože jsme při hodnocení projektu zjistili, že lidé v průměru více než 60 procent poskytnutých prostředků vynaložili na jídlo, což se pozitivně odrazilo na jejich výživě a zdravotním stavu. A navíc lidé v průměru více než 30 procent prostředků utratili za nářadí, osivo nebo další prostředky pro podnikání. Tedy investovali do své budoucnosti,“ vysvětlil Petr Drbohlav. Díky malým grantům nově vzniklo 56 % drobných živnostníků a 44 % své stávající živnosti vylepšilo.

Člověk v tísni na Srí Lance

Člověk v tísni pracuje na Srí Lance od počátku roku 2005, kdy byl ostrov zasažen ničivou tsunami. Za hlavní oblast pomoci tehdy zvolil Východní provincii, převážně distrikt Trincomalee, kde přírodní katastrofa ještĕ znásobila nepřízeň prostředí způsobenou vleklým občanským konfliktem. K projektům obnovy se postupně přidal i důraz na dlouhodobější rozvojové projekty, především v sektorech dobrého vládnutí, zdrojů obživy a zemědělství a vzdělávání. Po skončení válečného konfliktu na východě se Člověk v tísni také zapojil do obnovy a pomoci lidem ve válkou postižených oblastech. V posledních měsících se Člověk v tísni soustředí na propagaci domácích bioplynáren jako zdroje obnovitelné energie.