Člověk v tísni pomohl v Afghánistánu 800 rodinám, humanitární krize se prohlubuje

Hlavním cílem finanční podpory ohrožených rodin, z nichž většina utekla před boji do jiné části Afghánistánu, je pomoci jim připravit se na nadcházející zimu. Jedná se o nejvíce zranitelné vnitřně přesídlené osoby s dočasným útočištěm v Kábulu. Každá ze 800 podpořených domácností, tj. zhruba 5600 osob, v přepočtu dostala hotovost v rozmezí 1600 až 2000 českých korun, za které si bude moct nakoupit základní potraviny, zaplatit nájem či pořídit topivo a jiné potřebné vybavení na zimu. Součástí některých distribucí bylo i poskytování informací o nemoci COVID-19, možné prevenci a rizicích.

Člověk v tísni působí v zemi 20 let a po převzetí moci Talibanem si udržel stabilní pozici, která umožňuje pomáhat lidem, kteří to nejvíce potřebují a nadále pomoc rozšiřovat. „Jsme zapojeni do několika terénních průzkumů potřeb pod patronací Organizace spojených národů. V této pozici jsou naši zaměstnanci schopni vyhodnotit a okamžitě reagovat na aktuální potřeby obyvatel, zejména těch nejvíce zranitelných jako jsou ženy, děti a senioři a zároveň koordinovat naši práci s ostatními humanitárními organizacemi v zemi,“ říká Tomáš Kocian, vedoucí programů Člověka v tísni na Blízkém východě a v Afghánistánu.

Mezi podpořenými lidmi byl i osmnáctiletý Abdullah, který se sám stará o šestičlennou rodinu. „Nejistá situace mě přiměla k tomu, abych spolu se svými čtyřmi sestrami a matkou utekl z rodného města v provincii Baghlán do Kábulu,“ říká a dodává, že si s sebou mohli vzít jen základní oblečení, přikrývky a doklady. Abdullah uvedl, že když se přestěhovali, neměli dostatek jídla. Po příjezdu do Kábulu ho afghánský Úřad pro uprchlíky a repatriace podpořil čtyřmi pytli mouky, 18 litry oleje na vaření a nějakou hotovostí. „Míra nezaměstnanosti je velmi vysoká, podpora Člověka v tísni, kterou jsem dnes dostal, mi pomůže zaplatit nájem našeho domu a nakoupit nějaké potraviny,“ říká Abdullah.

Mým největším přáním je mír pro naši zemi

Mezi příjemci pomoci Člověka v tísni byla i 64letá Noorbegum z provincie Baghlán. O manžela přišla před několika lety a sama pečuje o čtyři děti. “Kvůli válce v naší oblasti jsme museli opustit náš dům a veškeré vybavení domácnosti a přijet s obnošeným oblečením do Kábulu,“ říká. Noorbegum trpí cukrovkou a ortopedickou chorobou a část finančních prostředků od Člověka v tísni by ráda použila na svou léčbu. „Tato podpora pro mě hodně znamená. Ráda bych nakoupila oblečení pro své dcery a zbytek utratila za svou léčbu,“ řekla. Pokud jde o budoucnost její rodiny, Noorbegum chce, aby její dcery chodily do školy a pokračovaly ve vzdělávání. „Mým největším přáním je mír pro naši zemi a dočkat se dne, kdy nebude hlad,“ dodává.

„Válka v našem rodném městě způsobila, že se moje rodina bojí o život a přemýšlí o útěku na jiné místo,“ říká 41letý Sayed Yahya z provincie Ghazni. Je hlavou devítičlenné rodiny, která si při útěku z rodného města do Kábulu nemohla vzít s sebou nic ze svých domácích potřeb. „Po příjezdu na nové místo jsme potřebovali dům, nějaké oblečení a potraviny,“ uvedl Sayed Yahya a dodal, že jedna pekárna pomohla jeho rodině částkou 1500 Afghani (asi 350 Kč) a čtyřmi pytli mouky, což mu umožnilo použít hotovost na pronájem domu a peníze z prodeje dvou pytlů mouky použít na každodenní výdaje. „Obávám se zimy v Kábulu. Podpora Člověka v tísni nám na chvíli pomůže, prostřednictvím této hotovosti zaplatím nájem svého domu, připravím se na zazimování a rád bych si koupil tlačné auto, které bych využil jako zdroj příjmů,“ plánuje Sayed Yahya.

Pomoc lidem, jako je Abdullah, Noorbegum nebo Sayed, je možná díky dárcům, kteří přispěli na konto sbírky SOS Afghánistán. Na té se dosud sešlo 3,8 milionu korun. Podpora nejzranitelnějších lidí je možná i díky prostředkům z Ministerstva zahraničních věcí ČR. Moc děkujeme všem dárcům za pomoc lidem v Afghánistánu.