Člověk v tísni zveřejnil novou zprávu o psychologických dopadech pronásledování na Kubě
Publikováno: 25. 2. 2019 Doba čtení: 2 minuty
Člověk v tísni vydává zprávu založenou na sbírce osobních příběhů „Tengo Miedo“. Zpráva se zabývá psychologickými důsledky zastrašování a pronásledování občanů ze strany kubánské vlády, která se snaží zesílit kontrolu nad společností.
Cílem této iniciativy je vynést na světlo příběhy těch, kteří žijí a trpí v područí autoritářské vlády. Při analýzách represí na Kubě obvykle nejsou jejich dopady na každodenní život brány dostatečně v potaz. Tato zpráva chce proto upozornit na kruté, nelidské nebo ponižující zacházení v atmosféře každodenního strachu, které značně ovlivňuje život kubánských občanů.
V květnu 2018, během třetího cyklu Všeobecného pravidelného přezkumu (Universal Periodic Review - UPR) Rady pro lidská práva Organizace spojených národů, obdržela Kuba 339 doporučení od světového společenství. Některá z nich jen mírně kritizovala plnění Rozvojových cílů tisíciletí, zazněla ale i náročnější doporučení, požadující respekt a ochranu lidských práv na Kubě.
Kubánský stát bez ohledu na to nadále odmítá, že by na jeho území existovalo jakékoliv omezování svobody projevu, politická perzekuce, svévolné zatýkání, omezování svobody pohybu uvnitř státu i za hranicemi, nedostatečná nezávislosti soudů, cenzura, kontrola internetu nebo nízká diverzita médií. Stát navíc brání jak nezávislým místním iniciativám, tak i mezinárodním aktérům, dělat v oblasti lidských práv svou práci. Kubánské úřady například znemožnily vstup Speciálních zpravodajů OSN na Kubu. Většina doporučení z UPR ostatně žádá především umožnění vstupu do země zástupcům OSN a jejích členských států
Zpráva "Tengo Miedo" usiluje o identifikaci psychologických důsledků represivních technik používaných kubánskou vládou. Technik, které slouží k zastrašování svobodně myslících či jednajících lidí. Technik, jejichž cílem je získat silnější kontrolu nad společností.
Odborná literatura tyto represe často označuje jako "psychologické mučení." Obecně se jedná o takové státem prováděné akce, které porušují lidská práva a způsobují psychologické poškození, utrpení obětí, omezení jejich schopností a poškození jejich morální integrity.
Neexistuje žádná mezinárodní shoda na tom, kdy se určitá technika pronásledování stává aktem mučení. Stejně tak nejsou definovány konkrétní psychologické důsledky každé represivní techniky. Existují ale konkrétní případy a individuální životní příběhy.
Analýza několika kubánských příběhů umožňuje identifikaci specifických technik represe a jejich psychologického vlivu na osoby, které jsou jim podrobovány.
