Demokratická republika Kongo: Klimatická odolnost

Demokratická republika Kongo je dlouhodobě sužována ozbrojenými konflikty a drancováním přírodních zdrojů. Ohroženy jsou především ekosystémy v oblasti Konžské pánve a Afrických Velkých jezer. Jedná se zároveň o jedny z nejvíce osídlených regionů a lidé v těchto oblastech nutně potřebují humanitární pomoc.
Protože náš tým v těchto místech pomáhá a klimatická odolnost je jedním z našich hlavních pilířů pomoci, stali jsme se součástí projektu Bio4HUMAN, který má za cíl přijít s šetrným řešením na nakládání s odpady v humanitárních krizích. Právě udržitelné postupy v humanitární pomoci jsou stále více potřebné.
Společně s dalšími organizacemi, které se zaměřují na humanitární pomoc, budeme v Demokratické republice Kongo a Jižním Súdánu spolupracovat na zavedení šetrného systému nakládání s odpady, který bude aplikovatelný také v dalších humanitárních krizích.
Tento projekt je financován Evropskou unií v rámci Horizon Europe výzkumného a inovačního programu.

Jižní Kivu je součástí Konžské pánve, druhého největšího deštného pralesa na světě, který má zásadní význam pro zmírnění dopadů globální klimatické krize. V této konkrétní oblasti se PIN zaměřuje na závažný problem odlesňování způsobeného zejména vysokou spotřebou dřevěného uhlí v domácnostech. Naprostá většina obyvatel východní části Konžské demokratické republiky je při vaření závislá na uhlí z tvrdého dřeva, a to i v městských oblastech, kde jsou k dispozici alternativy, jako je ropa nebo plyn. V celé provincii se kácí lesy za účelem výroby dřevěného uhlí pro každodenní potřeby domácností.

V rámci řešení této složité situace realizuje PIN pilotní projekt ve venkovských oblastech Kaziba a Nyangezi, jehož cílem je nahradit dřevěné uhlí z tvrdého dřeva obnovitelnou energií z biomasy v podobě dřevěného uhlí z bambusu. Uhlí z bambusu je bezpečnou obnovitelnou energií, a protože bambus (na rozdíl od dřeva) lze těžit, snižuje se tím riziko zmíněného odlesňování. Bambus má navíc velmi dobré spalovací vlastnosti, roste v místním prostředí a je důležitým prvkem zalesňování oblastí ohrožených erozí. Projekt tak podporuje místní ekosystém a přispívá k odolnosti komunit vůči klimatické změně. Cílem je představist a zavést používání bambusového dřevěného uhlí mezi vybranými komunitami v provincii Jižní Kivu.

Životní podmínky obyvatel regionu Shabunda se v posledních měsících výrazně zhoršily. Vývoj situace v oblasti, která se dlouhodobě potýká s extrémní chudobou, ovlivnilo vypuknutí světové pandemie Covidu-19, ale i obnovení ozbrojených konfliktů, kvůli kterým musely desetitisíce lidí opustit své domovy.  Na místních trzích navíc chybí základní zemědělské potřeby, jako je osivo či nářadí, nebo jsou pro průměrného zemědělce příliš drahé. Právě zemědělství je přitom mnohdy jediným možným zdrojem obživy. Tisíce lidí jsou tak ohroženy podvýživou a hladem.
Náročné podmínky života místních obyvatel se proto snažíme zmírnit poskytováním zemědělského vybavení a semen plodin s vyšší výživovou hodnotou tak, aby byli farmáři sami schopni zajistit dostatečnou úrodu pro své rodiny a stávali se potravinově soběstační. Pro místní komunity současně pořádáme odborná školení o efektivním pěstování, ale i bezpečných hygienických a výživových postupech. Právě zvýšení potravinové bezpečnosti v kombinaci se zlepšením stravovacích i hygienických návyků slouží jako prevence akutní podvýživy, a to zejména u nejzranitelnější části populace, tj. u dětí do 5 let nebo těhotných a kojících žen.
 

Oblast Bijombo (provincie Jižní Kivu) je podobně jako další regiony hluboce zasažena důsledky občanské války, chudoby a pokračujících konfliktů ozbrojených skupin. Lokální boje nutí obyvatele opouštět své domovy a tím přicházejí o svůj jediný zdroj obživy, který představuje jejich zemědělská půda a dobytek. Nedostatek potravin a nedostačující strava dlouhodobě ovlivňuje především vývoj a zdraví dětí do 5 let a těhotných a kojících žen. Děti jsou vzhledem k časté podvýživě mnohem náchylnější k nemocem jako je malárie, tyfus, anémie či infekce dýchacích cest. V oblasti navíc není fungující zdravotní systém, které by byl schopen zajistit potřeby ohrožených skupin obyvatelstva. Zdravotnická střediska jsou pro nemocné těžko dostupná a zdravotní péče je zejména pro vnitřní uprchlíky, kteří přišli o svůj majetek, způsob své obživy a svých příjmů, finančně příliš nákladná. Projekt navazuje na předchozí intervenci v oblasti Lemera, cílem je snížit úmrtnost a nemocnost obyvatel v regionu se zaměřením na nejohroženější skupiny. Lidé získají lepší přístup ke zdravotní péči, která je těm nepotřebnějším poskytována zdarma. Do středisek dodáváme spolu s partnerskou organizací Doctors of the World léky a potřebné vybavení a školíme personál. Zvláštní pozornost je kladena na léčbu akutní podvýživy u dětí a žen. Díky informační kampani se lidé učí rozpoznávat symptomy nemocí a podvýživy a seznámí se se způsoby prevence a možnostmi léčby. Projekt je realizován společně s organizací Doctors of the World, která má dlouhodobé zkušenosti v oblasti poskytování zdravotní péče.

V důsledku pokračujících bojů a přetrvávající nestability v regionu, je oblast Kalole zmítána potravinovou krizí a chudobou. Kromě toho se v poslední době stalo Kalole útočištěm pro obyvatelstvo prchajícího před násilím a konflikty v sousedních regionech, což dále zintenzivnilo nároky na půdu a pěstování zemědělských plodin. Zemědělství přitom často bývá jediným zdrojem obživy. Kvůli své odlehlosti je Kalole obtížně dostupné jak z hlediska humanitární pomoci, tak i přístupnosti na trh. Z důvodu nepříliš kvalitní zemědělské půdy, nedostatku potřebných nástrojů a osiva, je zemědělská produkce velmi omezená, obyvatelstvo je závislé na úzkém druhu potravin, které nejsou dostatečně nutričně výživné. Potravinovou krizi ještě více prohloubila pandemie Covid-19, jež dosud ohroženou skupinu obyvatel uvrhla do hlubší životní nejistoty.
 Člověk v tísni v Kalole zajišťuje asistenci té nejohroženější skupině obyvatel (tj. domácnostem s těhotnými nebo kojícími ženami, staršími osobami, podvyživenými dětmi do 5 let, zdravotně postiženými osobami a domácnostem v čele se ženami nebo dětmi). Základním předpokladem je zajištění zemědělské soběstačnosti tak, aby komunity měly dostatek potravin pro vlastní potřebu i prodej na trhu. Distribujeme zemědělské nástroje a osivo, v návaznosti provádíme školení k zefektivnění zemědělské produkce a správné přípravě nutričně vyvážených pokrmů. Nezbytnou součástí je informační kampaň zaměřená na prevenci šíření pandemie Covid-19. Klíčové informace týkající hygienických návyků i kvalitní výživy, jsou sdíleny prostřednictvím radiového vysílání a pravidelných návštěv komunit vždy s ohledem na opatření spojená s pandemií.

Rok 2018 byl charakteristický obnovením ozbrojených střetů v oblasti Uvira a Lemera na východě DR Kongo, které trvají dodnes. Nepříznivá bezpečnostní situace nutí místní obyvatele utíkat ze svých domovů a přebývat na jiných, bezpečnějších místech, často v hostujících rodinách v jiných vesnicích. Tito lidé tak ztrácí svůj majetek i úrodu a jsou závislí na pomoci hostujících komunit. Odhaduje se, že v oblasti Lemera potřebuje humanitární pomoc na 30 tisíc lidí. V důsledku ozbrojených konfliktů a přesidlování (místní trhy nejsou připravené na nárazový příliv tisíců nových lidí a nejsou schopné se na situaci rychle adaptovat) panuje v oblasti akutní nedostatek potravin. Na 20 % dětí trpí podvýživou. Tyto děti jsou vzhledem ke svému stavu mnohem náchylnější na nemoci, jako je malárie, tyfus, anémie či infekce dýchacích cest. V oblasti je navíc nedostatečně fungující zdravotní systém. Zdravotnická zařízení se potýkají s nedostatkem léků a vybavení. Zdravotnická střediska jsou pro nemocné těžko dostupná a zdravotní péče je zejména pro vnitřní uprchlíky, kteří přišli o svůj majetek, způsob své obživy a svých příjmů, finančně příliš nákladná.
Tento projekt reaguje na nutriční a zdravotní krizi v oblasti Lemera v provincii Jižní Kivu. Jeho cílem je snížit úmrtnost a nemocnost obyvatel tohoto regionu se zaměřením na nejzranitelnější skupiny obyvatel. Lidé získají lepší přístup ke zdravotní péči, která je těm nepotřebnějším poskytována zdarma a ve vyšší kvalitě, do středisek dodáváme spolu s partnerskou organizací Doctors of the World léky a potřebné vybavení a školíme personál. Zvláštní pozornost je kladena na léčbu akutní podvýživy u dětí a žen. Díky informační kampani se lidé učí rozpoznávat symptomy nemocí a podvýživy a seznámí se se způsoby prevence a možnostmi léčby. Projekt je realizován společně s organizací Médecins du Monde (Doctors of the World), která má dlouhodobé zkušenosti v oblasti poskytování zdravotní péče.

Ve velmi odlehlé a špatně dostupné oblasti Mulungu dochází k ozbrojeným střetům místních vojenských skupin, často bojujících o moc a kontrolu nad nerostnými surovinami, které se v místě těží. V důsledku nepříznivé a nepředvídatelné bezpečnostní situace jsou lidé nuceni opouštět své domovy a přebývají na bezpečnějších místech. Nechávají tak za sebou své domovy, majetek a pole s úrodou.
Projekt si klade za cíl zlepšit životní podmínky nejzranitelnějších skupin obyvatel. Zaměřuje se především na děti do pěti let věku, těhotné ženy, matky s mladými dětmi, lidi vysídlené v důsledku konfliktu a hostující komunity, které těmto lidem pomáhají a ubytovávají je ve svých domovech, i když sami nemají dostatek potravin a obživy.
Nutriční a zdravotní krize v oblasti je adresována hned v několika oblastech. Člověk v tísni spolupracuje s pěti zdravotními středisky, kde školí personál a dodává potřebné vybavení, léky a nutriční balíčky. Zároveň vedeme osvětovou kampaň pro rodiče, aby byli schopní rozpoznat symptomy nemocí a předcházeli akutní podvýživě, která sužuje příliš mnoho oblastí a postihuje zejména děti a ženy v DR Kongo. Chceme, aby se lidé mohli co nejdříve postavit na vlastní nohy, proto se zaměřujeme také na zemědělskou produkci a potravinovou bezpečnost těch nejzranitelnějších rodin. Dodáváme kvalitní semena výživných plodin i zeleniny a představujeme, jak efektivně a udržitelně hospodařit s půdou, jaké plodiny se dají kombinovat a co zařadit mezi každodenní jídla, aby se předešlo podvýživě a dalším nemocem. Nabízíme také školení, jak se orientovat v cenách na trhu a jak s plodinami obchodovat.

Punia se od r. 2013 řadí mezi oblasti vyznačující se extrémně vysokou mírou podvýživy a chudoby. Kvůli konfliktům ozbrojených skupin operujících v okolních teritoriích se zde nachází velké množství vnitřně přesídlených lidí. Odlehlost, neschůdný terén a nestabilní bezpečnostní situace nejen neumožňují místním lidem přístup na trhy a ke zdravotní péči, ale také znesnadňují dodání pomoci těm, kteří to nejvíce potřebují. Člověk v tísni spolupracuje s místními komunitami na zlepšení jejich životních podmínek, a to především v oblasti výživy, zemědělství a zdraví.

Tým Člověka v tísni se v rámci projektu zaměřuje na nejzranitelnější skupiny obyvatel, kterými jsou především děti do 5 let a těhotné a kojící ženy. Konkrétně zajištujeme dodání nutriční výživy pro více než 20 tisíc dětí a organizujeme školení pro členy komunity zaměřené na způsoby prevence podvýživy a rozpoznání jejích prvotních příznaků. Zemědělcům dodáváme semena odolných a nutričně bohatých druhů zeleniny a učíme je, jak s nimi efektivně hospodařit. Distribuujeme vouchery tak, aby si místní lidé mohli sami zajistit potraviny podle své potřeby. Celkově Člověk v tísni pomáhá více než 40 000 obyvatelům Punii zlepšit jejich životní podmínky a na základě série odborných školení zlepšovat jejich vědomosti tak, aby se mohli v co nejkratší době postavit znovu na vlastní nohy.   

Od dubna 2018 probíhaly v oblasti Bijombo ozbrojené střety související s bojem různých frakcí o moc a o kontrolu nad surovinovým bohatstvím. Konflikt zapříčinil v této těžko dostupné oblasti vážnou humanitární krizi – vysoká míra násilí donutila většinu tamních obyvatel opustit své domovy a utéct. Tito lidé se stali uprchlíky ve vlastní zemi. Nejen, že přišli o svůj majetek, ale také ztratili svůj hlavní způsob obživy. Více než 80 % obyvatel této oblasti si zajišťuje obživu soběstačným zemědělstvím a konflikt je donutil opustit svá pole právě v období sklizně.
Nucenými přesuny obyvatel se výrazně ztížil také jejich přístup ke zdravotní péči. Lidé na útěku jsou nuceni přebývat v podmínkách bez základní hygienické a sanitární výbavy, chybí jim základní vybavení na ochranu před běžnými nemocemi, jako jsou například moskytiéry, což zvyšuje riziko malárie a dalších onemocnění přenášených komáry. Nemocniční zařízení hlásí nedostatek zdravotnického materiálu. V oblasti vypukla epidemie zarděnek.
Projekt Člověka v tísni se zaměřil na zlepšení základních životních podmínek a zdravotního stavu u osob zasažených konfliktem. Zajistil základní zdravotní péči pro nejzranitelnější skupiny obyvatelstva, především pro děti a lidi na útěku. Po okamžité pomoci Člověka v tísni získalo přístup k bezplatné kvalitní zdravotní péči 13 000 lidí. Více než 800 dětí bylo léčeno na vážnou akutní podvýživu ve zdravotnických střediscích podporovaných Člověkem v tísni. Ve spolupráci s místními organizacemi byla poskytnuta psychologická podpora a adekvátní zdravotní péče dvěma stovkám žen, které se staly obětmi sexuálního násilí.

Hlavním cílem tohoto projektu je snížení podvýživy u dětí mladších pěti let a žen v plodném věku (15 až 49 let) v oblasti Minova. Člověk v tísni zde kombinuje komunitní management akutní podvýživy a prevence s následnou léčbou a zemědělsky orientovanými aktivitami, jako je zahrádkaření, sázení různých kompatibilních plodin, boj se škůdci nebo chov morčat.  Důležitou součástí je také zpestření jídelníčku díky pěstování vlastních plodin, snížení nedostatku potravin a také zlepšení hygienických podmínek v těch nejzranitelnějších domácnostech.

Ve venkovských oblastech, kde pracujeme, jsou i přes vhodné klimatické podmínky pro zemědělskou produkci, znalosti místních lidí týkající se pěstování plodin a vybavenost zahrádkářským náčiním velmi omezené. Může za to především bouřlivá historie DR Kongo, špatná bezpečnost v zemi a omezená dostupnost zboží z měst. V těchto lokalitách proto převažuje pěstování jedné plodiny -  fazolí, kukuřice nebo manioku, který je sice kaloricky poměrně hodnotný, ovšem nutričně velice slabý. Tyto plodiny pak tvoří hlavní součást jídelníčku místních obyvatel. Snažíme se rozšířit místní zemědělství o další plodiny, jako je např. Špenát, a nové postupy, jako je dělení plodin do různých řádek, obrana proti škůdcům škůdcům, získávání semena pro další setbu apod. Kulinářské ukázky pak představují přípravu dalších nutričně hodnotnějších pokrmů. Společně s lepšímy hygienickými návyky mají lidé větší šanci předcházet podvýživě svých dětí a zmírňovat příčiny průjmových onemocnění.

V rámci léčby podvýživy se věnujeme také osvětě v komunitách - představujeme způsoby jak ji včas rozpoznat a následně postižené děti léčit terapeutickým mlékem ve zdravotních centrech. Součástí jsou také průběžná školení zdravotního personálu i terénních komunitních pracovníků.

Člověk v tísni pomohl desítkám žen, které se staly oběťmi sexuálního násilí. Díky tomu, že dostaly hospodářská zvířata nebo malou finanční podporu, si mohli zřídit vlastní drobné podnikání, jako je například prodej smažených ryb na trzích. Tím, že se tyto ženy naučí být soběstačné, získají kromě podpory finanční také pomoc psychickou a sociální. Když ženy přinášejí určitý příjem do domácnosti, posiluje se tak jejich jinak velmi podřízené postavení vůči mužům.

Člověk v tísni podpořil rovněž sirotčinec v městečku Katana, v němž žije přes sto dětí. Díky finanční podpoře české veřejnosti mohl být dostavěn dům na venkově, kde děti bydlí v důstojných podmínkách. Zakoupili jsme také pole na pěstování zeleniny a luštěnin, a domácí zvířata na produkci mléčných výrobků.

Teplé a vlhké oblasti deštných pralesů východního Konga nabízejí hojnost zdrojů pitné vody. Je však velice obtížné zajistit její dodávku lidem, žijícím ve vesnicích, které jsou často roztroušené po svazích divoké konžské krajiny bez propojení sjízdnými cestami. Programy Člověka v tísni spočívají v identifikaci vodních pramenů a zdrojů pitné vody, jejich zachycení a svedení až do vesnic, kde mohou místní lidé nezávadnou vodu bezpečně odebírat.

V hornatém terénu je voda pomocí zásobníků pramenité pitné vody se samospádnými rozvody dovedena do vesnic, kde ji lidé čerpají pomocí nově vystavěných pump. Jinde kopeme studny a distribučním systémem přinášíme vodu do vesnic, což mimo jiné přispívá k ochraně místních žen. Jsou to právě ženy a dívky, které tradičně zajišťují dodávky vody do domácností. Přívodem vody přímo do vesnice se snižuje riziko znásilnění žen, které jinak s kanystry na hlavě podnikají každodenní cestu pro vodu do řek nebo pramenů mimo vesnici.

Ke snížení nemocnosti a úmrtnosti na infekční průjmová onemocnění přispívá i zlepšení hygienických a sanitačních podmínek ve školách, zdravotních centrech i jednotlivých domácnostech. K tomu slouží například stavba latrín, lapačů dešťové vody i osvětové kampaně, podtrhující správné hygienické návyky. Jedná se o součást komplexního programu „Village Assaini“, jehož cílem je zlepšení osobní hygieny, sanitace a přístupu k pitné vodě ve vesnicích DR Kongo. Člověk v tísni tento program úspěšně zakončil v roce 2015 ve třiceti vesnicích provincie Jižního Kivu. Aby mohla být vesnice certifikována a prohlášena za assaini, tedy za sanovanou, musí být splněna řada kritérií, která se vztahují k přístupu k pitné vodě, mytí rukou, ochraně jídla před znečištěním a používáním latrín. To vše má za účel zlepšit zdraví lidí a omezit výskyt fekoorálních nemocí. Vysvětlujeme místním obyvatelům, že jejich zdraví závisí na správné hygieně a používání pitné vody. Při školeních, jež organizujeme přímo ve vesnicích, jim ukazujeme například to, jak jednoduše se přenášejí patogeny z výkalů na nechráněné jídlo či do vody. Stačí, aby si matka po přebalování dítěte neumyla ruce a šla rovnou vařit, nebo aby se kuře šlapající ve výkalech prošlo po volně položené zelenině na dvorku. To vše může mimo jiné způsobit průjmová onemocnění, která mohou ve vážných případech vést až k úmrtí.