Chci pozitivně ovlivnit život alespoň miliardě lidí, říká dobrovolnice z Člověka v tísni. Jak vypadá život na zahraniční misi?
Publikováno: 11. 1. 2018 Doba čtení: 2 minuty
Dokážete si představit vycestovat na několik měsíců nebo let do nějaké daleké země, kde místní obyvatelé bojují s chudobou, hladem, živelnou katastrofou nebo důsledky válečných konfliktů, abyste jim pomohli jejich životy alespoň částečně zlepšit? Organizace Člověk v tísni se humanitární pomocí a podporou vzdělávání zabývá již od roku 1992. Za tu dobu pomohla nespočtu lidí u nás i ve světě. Tamara Stupalová je jednou z těch, která se rozhodla v rámci Člověka v tísni vydat na zahraniční misi a z druhého konce světa nám ochotně odpověděla na naše zvídavé otázky. Jak vypadá její běžný den nebo jak bojuje se steskem po domově? Čtěte dál.
Tamaro, kde jsi a jak tam vypadá současná situace?
Jsem právě na filipínské misi Člověka v tísni. Bydlím tu na ostrově Eastern Samar, ve měste Guiuan, což je jedna z nejchudších oblastí Filipín. Člověk v Tísni na ostrově Eastern Samar působí od roku 2013, kdy tuto provincii zasáhl ničivý tajfun Haiyan/Yolanda, který si vyžádal okolo 7 000 obětí. Od té doby tu mnoho lidí bylo schopných obnovit svá živobytí, region ale stále bojuje s chudobou. Člověk v Tísni působí na Filipínách též v oblasti pozemkových práv, v prevenci živelných katastrof a ve sféře humanitární pomoci, specificky ve městě Marawi na ostrově Mindanao. Nejzávažnější je dnes situace v Marawi, kde kvůli nedávnému konfliktu okolo 400 000 lidí muselo opustit své domovy.
Proč je ta situace na Filipínách právě taková?
Filipíny jsou jednou ze zemí na světě, která je nejvíce náchylná k živelným katastrofám. S tropickými bouřemi, vlnami tsunami, zemětřesením a záplavami se tu musí počítat. Zodpovědnost leží převážně na místní vládě a občanské společnosti, kteří se musí na přírodní katastrofy náležitě připravit a snažit se snižovat riziko ztráty na životech a materiálních škod. Některé části Filipín jsou více rozvinuté než jiné, což je z určité části způsobené nerovnými poměry v oblasti vlastnictví půdy a potřebou agrární reformy. Roli hrají i další faktory, například tradiční způsob zemědělství v různých oblastech. A samozřejmě též současná veřejná politika vlády.
Co konkrétně na Filipínách děláš?
Momentálně pracuji na mediálním image naší mise a rozvíjím komunikační strategii (přečtěte si více o tom, čemu se věnujeme, zde!). Pomáhám kolegům též v oblasti Monitoring & Evaluation, kde přispívám svými znalostmi v oblasti statistiky a analýzy dat.
Jak na tebe, nebo práci Člověka v tísni v této oblasti obecně, reagují sami Filipínci? Jaké máte vzájemné vztahy?
Vice než 90 % zaměstnanců Člověka v tísni na Filipínách jsou místní lidé, což přispívá k tomu, že nás místní komunity vnímají pozitivně. Protože žiji na malém městě v odlehlé oblasti Filipín, místní lidé mě tu ze začátku vnímali jako kuriozitu, ale myslím, že už si na mne po dvou měsících zvykli. Filipínci jsou velmi přátelští a zvídaví lidé, zvláště co se týče cizinců. Takže se mi neustále stává, že se se mnou někdo dá do řeči a vyzvídá, odkud jsem a co tu dělám – případně kolik centimetrů měřím!
