Irák: Humanitární pomoc a obnova

Od začátku pandemie covid-19 jsme přizpůsobovali naše programy tak, abychom nejen mohli bezpečně pokračovat v naší práci, ale také abychom pomohli místním lidem zmírnit dopady pandemie.  Naše osvětové kampaně oslovily více než 32 000 lidí a dalších 76 000 lidí obdrželo hygienické balíčky, roušky a další potřeby. 

Usnadňovali jsme také bezpečné znovuotevření podniků a škol a podporujeme děti a pedagogy pomocí výukového vzdělávání na dálku.

Drtivá většina vnitřních uprchlíků v provincii Dohuk žije mimo oficiální uprchlické tábory a zrhuba 120 000 osob přebývá v naprosto nevyhovujících podmínkách, jakými jsou neformální tábory, školy, mešity či rozestavěné budovy s naprosto minimální ochranou před změnami počasí. V zimě, kdy v Iráku padají teploty pod bod mrazu, bylo proto klíčové zajistit těmto nejzranitelnějším osobám materiál k zabezpečení jejich provizorních přístřešků a minimální teplotní komfort. ČvT proto ve 4 vesnicích v distriktu Sumel distribuoval s pomocí partnerské organizace Al Masalla materiální pomoc včetně plachet na úpravu přístřešků, matrací, dek, zimního oblečení, kamen a petroleje na topení.

Poskytování humanitární pomoci jsme v Iráku zintenzivnili zejména v souvislosti s vojenskou ofenzívou iráckých sil podpořenou mezinárodní koalicí, která měla za cíl dobýt nazpět území, která po více než 3 roky ovládal tzv. Islámský stát (ISIL). Symbolem vojenské kampaně se stalo zejména dobývání města Mosul, které trvalo dlouhých devět měsíců a mělo devastující dopad na civilní infrastrukturu a především na civilní obyvatelstvo. V průběhu bojů z obklíčeného města uprchlo na 900 000 lidí, kteří našli útočiště v narychlo postavených táborech v okolí města či hostitelských komunitách v již osvobozených oblastech.

Naše organizace začala lidem prchajícím z Mosulu pomáhat hned od začátku bojů a byla dokonce jednou z prvních zahraničních organizací, která začala působit v únoru 2017 přímo ve městě v době, kdy stále probíhaly vojenské operace. Když boje ustaly, rozšířili jsme naši působnost i do dalších postupně osvobozovaných oblastí v Ninive, Salah Al-Dinu, Kikúku a západního Abáru. Místním lidem pomáháme s úpravou provizorních přístřešků či rekonstrukcí poničených domů a poskytujeme jim potřebné vybavení pro domácnost. Těm nejzranitelnějším skupinám jsme poskytli finanční příspěvky na pokrytí jejich nejzákladnějších potřeb. Domácnostem, jejichž členové jsou schopni práce, nabízíme možnost přivýdělku při zajišťování svozu odpadu, úklidových a drobných rekonstrukčních prací. Opravami vodovodních sítí pak přispíváme k obnově přístupu k nezávadné pitné vodě a také revitalizaci místního zemědělství.

V provincii Misan Člověk v tísni opravil více než padesát škol a šedesát zdravotnických zařízení, hasičské stanice a několik sportovních hal a center pro mládež. Válkou byl poničen i systém zásobování pitnou vodou, a tak organizace zrekonstruovala také několik čističek pitné vody a vyrobila  a distribuovala jednoduché vodní filtry pro domácnosti. Ve městě Al Amarah byl také opraven veřejný kanalizační systém.

Ve spolupráci s místními úřady mise organizovala zdravotní prohlídky na školách spojené s očkováním dětí a přednáškami o hygieně, zdraví a prevenci nemocí. V oblasti bývalých bažin a močálů se soustředila především na boj s malárií a kromě osvěty distribuovala i moskytiéry a podobně.

Školila také porodní asistentky, ohrožené matky i další stovky žen z řad vnitřních uprchlíků, které se často díky krachu státního zdravotnického systému musely o zdraví svých bližních i své vlastní postarat samy. Podobně byli zástupci místních iniciativ a vnitřních uprchlíků vyškoleni a podpořeni v poskytování psychosociální pomoci těm, kdo trpěli válečnými traumaty a dalšími problémy.

Stranou zájmu nezůstávaly ženy ani co se týče podpory drobného podnikání. Člověk v tísni pořádal kvalifikační a řemeslné kurzy a následně podpořil úspěšné absolventky, které si pak založily vlastní malé šicí dílny.