Tisíce Vietnamců nesouhlasí s novými zákony. Jsou zadržováni a biti

Pham Nguyen (jméno bylo změněno kvůli zachování anonymity – pozn.ed.), Vietnamec žijící v USA, který je v současnosti ve Vietnamu na dovolené, komentoval dění následovně:

"Když jsem vyšel 17. června na ulici s letenkou na cestu do Austrálie a zamířil jsem ke křižovatce ulic Pham Van Hai a Hoang Van Thu, zaslechl jsem sirénu. Všiml jsem si, že nedaleko zadrželi nějakého muže. Vrhlo se na něj pět až deset lidí – divil jsem se tomu, nevěděl jsem, co se děje. Pak se odněkud vzaly další dvě nebo tři osoby a přistoupily ke mně. Jeden muž mi zkroutil ruku za záda, druhý mi chytil druhé zápěstí, kde jsem držel letenku, třetí člověk v civilu mě chytil za krk. Zřejmě kolenem mě uhodil do zad, což mě bolelo ještě dalších několik dnů. Jeden člověk, pravděpodobně člen civilní obrany, mě něčím uhodil do hrudi, a pak mi vytrhl letenku z ruky, podíval se na ni a poté odstrčil dva své kolegy a říkal, že se jedná o nedorozumění, omluvil se mi, a vzkázal, ať jdu pryč, že tato oblast není bezpečná."

Ve čtvrti Hoc Mon, která se nachází nedaleko Tan Binh, přišla v předvečer události policie do soukromého bytu rektora Vysoké školy ekonomické v Saigonu. Po ujištění, že zůstane v anonymitě, sdělil rektor pro Rádio svobodná Asie toto:

"Bylo to kolem půl jedenácté v noci ze soboty na neděli 17. června. S manželkou jsme sledovali Mistrovství světa 2018, když k nám přišli bezpečnostní agenti v civilu, místní policisté a zástupci civilní obrany kontrolovat domovské knížky a počet ubytovaných osob. Chovali se slušně, podívali se dovnitř, nenašli nic neobvyklého a sepsali protokol o průběhu kontroly s tím, že jsme sledovali fotbal."

Podle něj je jeho rodina ve Vietnamu na černé listině, protože se jeho žena zúčastnila velké demonstrace v květnu 2016 proti vypuštění odpadu ocelárnou Formosa do moře, které vedlo k rozsáhlým environmentálním škodám ve středním Vietnamu.

Útlak dosáhl vrcholu 17. června během dne. Podle řady svědků byly zmobilizovány různé policejní složky ve třech hlavních lokalitách, čtvrti Tan Binh a okrscích 1 a 3, zejména v okolí Katedrály Notre Dame v centru Saigonu, kde byli policisté vybaveni mobilními zátarasy z ostnatých drátů.

Vietnamská novinářka Le Bao Nhi uvedla, že její muž byl zatčen a mučen právě tady.

"Přišlo si pro něj několik policejních agentů. Posadili ho do auta, odvezli na stanici, kterou neznal, přitlačili mu hlavu k podlaze. Sebrali mu mobilní telefon i doklady a chtěli po něm, aby odemknul mobil. Pak do něj začalo kopat asi šesti osob. Cílili převážně na hlavu. Nasadili mu pouta na nohy. Pokaždé, když se jim něco nezdálo, tak mu na pouta šlápli. Rozdělili se na tři skupiny a střídavě ho bili. Manžel není žádný aktivista pro demokracii, ani za lidská práva, je jen obyčejný občan."

V roce 2016 se Le Bao Nhi sama účastnila demonstrace proti ocelárně Formosa. Policie jí zabránila vyjít 17. června z domu. 

Podle jejího muže byli ti, kteří bili zadržené, různě oblečení a neměli jmenovky. On sám, jako řada dalších, byl odvezen na prozatímní detenční stanici v parku Tao Dan, kde jej znovu fyzicky napadli. Brzy ráno druhého dne ho odvezli na policejní stanici blízko jeho bydliště. Le Bao Nhi se o svém muži dozvěděla díky obvodnímu policistovi, s nímž se osobně zná.

Jiná svědkyně, kterou také odvezli na stanici v parku Tao Dan, a která si přála zůstat v anonymitě, řekla Rádiu Svobodná Asie, že od bezpečnostních agentů slyšela, že bylo zadrženo celkem 102 mužů a 73 žen. Viděla, jak dopravní policisté nasadili zatčeným pouta na ruce a mučili je. Všichni si sundali jmenovky a při bití používali zelené gumové rukavice. Uvedla také, že po rehabilitaci podá žalobu z důvodu brutálního zacházení.

Žádný další zdroj pro zjištění počtu zadržených v Tao Dan momentálně nemáme.

Národnímu výboru Saigonu poslalo Rádio Svobodná Asie dopis s dotazem, zda 17.června došlo k zatýkání a bití lidí v Tao Dan a na dalších místech v Saigonu. Dopis zůstal bez odpovědi.

Volali také předsedovi poslanecké delegace Saigonu - telefon však nikdo nezvedl.

Během velké demonstrace dne 10.6. byly bedlivě monitorovány známé tváře, které se často objevují na protestech nebo často kritizují státní politiku na sociálních sítích, a bylo jim aktivně zabráněno v dalších protestech. Jedním z nich je i právník Le Cong Dinh, jehož dům byl střežen až do 23.6.

Podle Dinhe byla demonstrace 10.6 důležitým mezníkem. Šlo o největší demonstraci v Saigonu od ukončení války ve Vietnamu.

Tato demonstrace režimem otřásla a reakcí na ni bylo vyvolání strachu. Dopoledne 17. června byly kavárny v centru Saigonu nuceně zavřeny. Lidé, kteří šli po ulici ve dvojici či ve skupině, museli policii předložit doklady ke kontrole. Ti, kteří vyšli do ulic, byť jen na procházku s rodinou či přáteli, mohli být zbiti nebo i svévolně zatčeni. Proti obyvatelům byly použity tělesné tresty, u několika jedinců došlo k vážné újmě na zdraví, někdy až s trvalými následky. Došlo k mnohočetnému porušení zákona.

Právník Le Cong Dinh tvrdí, že zadržení nesou na svém těle stopy po mučení, a jsou schopni identifikovat své mučitele. Zdůrazňuje, že úřady mají podle čeho vyšetřovat, bude jim ale nejspíše chybět vůle.

Podle údajů zveřejněných státními médii dne 14.6. bylo v Saigonu zadrženo 310 osob, 7 z nich bylo trestně stíháno, 175 lidí dostalo pokutu. V tentýž den saigonská policie sdělila médiím, že tyto osoby porušovaly v různé míře zákon – narušovaly veřejný pořádek a ničily veřejný majetek. Policie rovněž údajně zjistila, že některé osoby dostávaly peníze od kontrarevolučních organizací, aby se zúčastnily pochodu a narušovaly bezpečnostní pořádek.

Obyvatelka centra Saigonu uvedla, že ji politika nikdy nezajímala, v těchto dnech však protestovala na Facebooku proti návrhu zákona o zavedení speciálních ekonomických zón. Následně položila dotaz, proč považují policejní a bezpečnostní složky obyvatelstvo za nepřátele.

---

Za tento text děkujeme panu Kinhovi Hoa z Rádia Svobodná Asie a za překlad do češtiny paní Mai Nguyenové. 

Případy porušování lidských práv ve Vietnamu nadále sledujeme a podporujeme iniciativy, které se je snaží monitorovat a usilují o konstruktivní dialog.