Pašování migrantů je kvetoucí a stále brutálnější byznys

Pašování migrantů, definované Evropskou komisí jako „zprostředkování neautorizovaného vstupu, tranzitu a pobytu“ je jednou z klíčových problematik migračních cest. V porovnání s obchodováním s lidmi, jež se děje primárně pod hrozbou násilí, je pašování akce, která většinou probíhá se souhlasem a v rámci dohody mezi dvěma stranami - pašovaným a pašerákem. V současné době však narůstá počet pašovaných migrantů a uprchlíků, kteří se stávají obětmi obchodníků a jsou vystaveni nuceným pracím bez mzdy, sexuálnímu zneužívání, pod hrozbou donuceni fungovat jako pašeráci drog nebo rekrutovat pasažéry pro další cestu. Tato situace často nastává po příchodu do Evropy, kdy pašerácké skupiny navýší cenu za cestu na tak neúnosnou míru, že migrantovi nezbývá nic jiného, než si svůj „dluh“ odpracovat či jiným způsobem nahradit.

Největšímu nebezpečí ze strany pašeráků čelí migranti a uprchlíci zejména na centrální středomořské trase. Z analýzy IOM z rozhovorů s příchozími jich 76% uvedlo, že během cesty zažili některou z forem vykořisťování - 52% z nich během své cesty pracovalo bez následného finančního ohodnocení, 47% pak k práci bylo nuceno proti své vůli. Objevil se také trend nucených svateb a prodeje orgánů, kdy 5% z migrantů a uprchlíků byla nabídnutá finanční odměna za darování krve, orgánů nebo jiných částí těla a 2% primárně ženských příchozích zažilo návrh domluveného sňatku. Na východní středomořské trase k těmto jevům sice dochází méně často - zneužívání či vykořisťování zmínilo 14% uprchlíků a migrantů - čísla však i nadále zůstávají alarmující.

Pašeráci, „hotspoty“ a zisky

Data Europolu ukazují, že přes 90% příchodů migrantů do Evropy je zprostředkovaných, a to zejména kriminálními skupinami. Důvodem pro migranty a uprchlíky, který je nutí pro zvolení tohoto způsobu cesty, je nejčastěji nedostatek možných legálních variant nebo chybějící informace týkající se legálních možností příchodu.

Značná část pašeráků šíří zprávy o své činnosti v menších komunitách, prostřednictvím rodinných známých. V současné době také narůstá počet těch, kteří se o pašeráckých službách dozvídají díky internetu. Obecnou charakteristikou je, že pašerák bývá stejné národnosti jako pašovaný, což vzbuzuje větší důvěru a pocit sounáležitosti. Rekrutování pašovaných probíhá v azylových centrech, na sociálních sítích, ale i na veřejných místech, jako jsou kavárny, nádraží atd.

Europol odhaduje, že pašeráci participující na této ilegální činnosti pochází z více než 100 evropských a mimoevropských zemí. V roce 2015 bylo 22% z téměř 40 000 osob podezřelých z pašeráctví spjato také s pašováním drog, 22% s obchodem s lidmi a 18% s obchodem s falešnými dokumenty. Fakt, že pašeráci jsou často angažovaní i v jiných kriminálních aktivitách, je pak další hrozbou pro uprchlíky a migranty využívající jejich služeb, kteří se mohou stát obětmi různých forem zneužívání.

Pašerácké skupiny fungují v tzv. hotspotech - oblastech a městech s výhodnou lokalitou vedoucí přes hlavní trasy migrace a s transportními službami jako letiště, přístavy nebo železniční stanice, kde se snaží rekrutovat své potenciální klienty. Celkově jich bylo identifikováno 250, z toho 170 v Evropské Unii, přičemž jejich využívání zůstává i přes změny ve využívání tras po většinu času konstantní. Hotspoty jsou zároveň místy, kde migranti či uprchlíci hledají práci či jsou nasazeni na nucené práce pro možnost pokračování v cestě.

Různé evropské organizace se shodují, že pašování migrantů se stalo relativně nízce rizikovou činností s vysokým profitem. Čísla Europolu mluví o 3 až 6 miliardách euro, které si kriminální sítě vydělaly za rok 2015; Frontex pak přišel s odhady, že pouze za jednu ze zadržených lodí nesoucí 360 lidí pašeráci získali přes 2,5 milionu euro.

Cena za cestu se liší dle náročnosti trasy, ročního období, množství hraničních kontrol, cílové země, národnosti migrantů a uprchlíků a dalších faktorů. Důležitou roli hraje také otázka nabídky vs. poptávky, kdy velký zájem ze strany uprchlíků zvyšuje ceny za transport; naopak nárůst pašeráckého obchodu v Libyi vedl k nutnosti nabídnout ceny nižší než konkurence. To však zvýšilo snahu pašeráckých skupin vynahradit si ušlé zisky, využívat co nejlevnější plavidla a naplňovat čluny několikanásobně vyšším počtem lidí, než mohou kapacitně pojmout. K národnostem ochotným za cestu platit nejvíc patří podle studií především Syřané. Ti jsou podle výpovědí často ochotní zaplatit vyšší částky za to, aby se dostali do Evropy co nejrychleji, nejkomfortněji a nejbezpečněji. Naopak nejnižší cenu platí zpravidla subsaharští migranti ochotní cestu z Libye absolvovat v nejvíce nebezečných místech v podpalubí.

Pašerácký byznys je možné přirovnat k jistému druhu sezónního byznysu. Tyto „sezóny“ závisí nejen na období roku, ale také na intenzitě pohraničních kontrol. Jeden účastník průzkumu mezi středomořskými migranty např. vyprávěl, že během fotbalového šampionátu pašeráci převezli  asi 1 000 lidí z Turecka do Řecka za mnohem nižší cenu (900 místo 2 000 eur), protože „policisté sledovali zápas“.

Na konci minulého léta se ceny podle Europolu pohybovaly mezi 2 000 a 5 000 eury za celou cestu ze země původu až do EU. Letos opět výrazně stouply, migranti a uprchlíci platí až 3 000 euro jen za část cesty, např. do Itálie či Řecka. Za její pokračování je třeba zaplatit další částky, což vede k tomu, že cesta ze země původu do cílové země se prodlužuje. Zatímco v minulém roce kompletní cesta trvala někdy jen týden nebo dva, nyní se může jednat i o měsíce. Možným důvodem prodloužení cest je i pozorované zvýšení počtu uprchlíků, kteří musejí v tranzitních zemích vykonávat nucené práce, aby zaplatili dluhy pašerákům.

Pašování migrantů se proměnilo v obchod, který dle odhadů bude dál narůstat - spolu s tím však poroste i hrozba pro pašované, kteří jsou stále častěji vystaveni nekalým praktikám a zneužíváním při jejich cestě za bezpečím. Obzvlášť to platí pro ženy a nezletilé, jejichž počet mezi uprchlíky na začátku letošního roku výrazně stoupnul.