Covid už dětem v cestě do školy nebrání. Někde ale porazit pandemii nestačí
Publikováno: 9. 9. 2021 Doba čtení: 3 minutyZačátek září je za námi, děti jsou po dlouhé nejistotě a lockdownech zase ve škole. Podle průzkumu PAQ Research mělo uzavření škol dopad na psychiku čtvrtiny z nich. Spousta dětí ztratila zájem a začaly si připadat osamělé. Uplynulý rok na jedné straně připomněl, jak důležitým středobodem dětského života škola je a že nepředstavuje jen vzdělávací instituci, do které si každý chodí odsedět svých pár hodin denně. Na straně druhé si ale společnost vyzkoušela, jaké to je, když je přístup ke vzdělání ohrožen.
Kromě ztráty místa setkávání čelily děti dalším problémům. Distanční výuka v Česku ještě více rozevřela nůžky mezi dětmi ze sociálně slabších rodin a těch, které si mohou dovolit třeba doučování. V chudších rodinách děti mnohdy neměly potřebné vybavení k distanční výuce. Někde chyběl počítač, jinde internetové připojení, někde obojí. Část dětí neměla vhodné prostředí, kde by se na výuku mohla plnohodnotně soustředit.
Uzavření škol odnesly zvlášť ty nejpotřebnější děti, které i za normálních časů s učením bojují, protože jim z různých důvodů chybí podpora od rodičů. Během distanční výuky, která se do velké míry na zapojení rodičů spoléhala, tak hodně zameškaly. Tomu čelily především mladší děti, kde měla distanční výuka probíhat z velké části právě za pomoci rodičů.
75 milionů dětí nemá možnost vrátit se do školy
Všichni teď doufají a věří, že školy se už zavírat nebudou. Že tahle doba skončila a že dětem už nebude nic bránit v tom, aby chodily do školy, učily se a potkávaly kamarády. Že jim v tom už nezabrání virus, ani nic jiného. To připomíná smutnou a dlouhodobou realitu spousty dětí po světě, které nemají vidinu, že by se lepších podmínek dočkaly. Konkrétně se jedná o 75 milionů dětí od 3 do 18 let, které žijí ve více než 30 zemích zasažených krizí například v Sýrii, Iráku, Jemenu, DR Kongo, Nigérii, na Ukrajině nebo v Kolumbii.
Právo dětí na vzdělání ale nelze v oblastech probíhajícího konfliktu zajistit bez ochrany samotného vzdělávání a institucí. Jen v letech 2015 až 2019 bylo například zaznamenáno přes 11 000 útoků, které zasáhly více než 22 000 studentů a pedagogů v nejméně 93 zemích.
V Sýrii do školy nechodí 2,45 milionů dětí. Jen na začátku letošního roku byla každá třetí škola zničená, nebo sloužila k vojenským účelům.
Děti, které nějaký přístup ke vzdělání mají, se pak učí v přeplněných třídách a v budovách, kde není voda, dostatečné hygienické podmínky, ale ani elektřina. To znamená, že v zimě si nezatopí a v létě, kdy se teploty pohybují mezi 40° a 50°C, nezapnou větrák.
Škola znamená bezpečí?
V samotné Sýrii vzdělávání znemožňuje více než 10 let trvající konflikt. Kromě toho, že syrské děti mnohdy nepoznaly nic než válku, ztratily někoho blízkého, jsou traumatizované a mají psychické problémy, tak přicházejí i o vzdělání. Přitom všude na světě má být škola za jakýchkoliv okolností bezpečné místo, kde děti najdou ochranu a také naději, že je čeká lepší budoucnost. Školy se navíc stávají terčem útoků, jen za minulý rok to v Sýrii bylo 61 škol a jiných vzdělávacích zařízení.
9. září je Mezinárodní den na ochranu vzdělávání před útoky. V zasažených zemích působí řada humanitárních organizací, které pomáhají i v oblasti vzdělávání. Mezi nimi je i Člověk v tísni, který v Sýrii dětem pomáhá už osm let a jen loni zpřístupnil vzdělávání více než 31 000 dětem. Školí učitele, vybavuje třídy, poskytuje psychosociální pomoc, nebo pomáhá zajistit distanční výuku.
Bohužel to ale nestačí. Je potřeba, aby právo dětí chodit do školy bylo prioritou pro všechny. Po prožitku pandemie si ale dokážeme alespoň o trochu víc představit, jaké to je, když se přístup ke vzdělání tak, jak jsme na něj zvyklí, omezí, a když není jisté, kdy se tam budou moci vrátit.
