Deník: Klub Mixér přináší ve vyloučené lokalitě v Předlicích novou naději

Předlice v tísni

Člověk v tísni působí v Ústí nad Labem už od roku 1999. Svou pobočku máme i přímo v Předlicích, kde působíme jako jediná nezisková organizace. Zabýváme se tu terénní sociální prací, pomáháme lidem komunikovat s úřady, hledat si práci nebo rekvalifikaci, shánět lékaře. Nabízíme také vykonávání veřejné služby pro klienty úřadu práce, kteří se nacházejí v evidenci déle než rok. Ti nám pomáhají s chodem našich aktivit, čímž si odpracují alespoň třicet hodin měsíčně. „Pomáháme je udržet v aktivitě, dodat jim sebevědomí, že mohou uspět i na běžném trhu práce a zvládnou být zaměstnaní,“ líčí koordinátorka sociálních prací v ústecké pobočce Radka Kunešová.

Nejpalčivějším problémem je však kvalita bydlení. „A to my nevyřešíme. Nemůžeme ovlivnit, kdo dům koupí, jak se o něj bude starat a jak se bude chovat k nájemníkům,“ povzdechne si. Snaží se alespoň pomoci lidem ohlídat nájemní smlouvy, aby byly v pořádku, aby měli možnost zažádat si o příspěvek na bydlení, popřípadě jim pomáhají sehnat peníze k zaplacení kauce na byt. A nebo se dostat z Předlic jinam, na lepší adresu.

Dvoupatrová bílá budova Člověka v tísni září do okolí jako ostrůvek naděje. Na pozemku se nachází také dětské hřiště a plocha s umělým povrchem na malou kopanou. Z přízemí domku se ozývá veselý výskot dětí. Sídlí zde nízkoprahový klub Mixér, kde mohou lidé ve věku od šesti do šestadvaceti let smysluplně trávit čas. Provozujeme tu také jeden ze svých dvou předškolních klubů, kde připravujeme děti na přechod do běžné školky či na základní školu.

Předlice mají pověst „no go zóny,“ většina zmínek v médiích bývá negativní. To se několik let snažíme s klubem Mixér napravit. Založili jsme YouTube kanál TV Předlice a natáčíme s dětmi reportáže o akcích, které tu probíhají, abychom zředili negativní obraz na internetu. S nadsázkou také komentujeme některé neřešené problémy čtvrti. Za svou aktivitu dostali naši mladí romští reportéři v roce 2014 Cenu Gratias Tibi pro mladé dobrovolníky, kteří se snaží zlepšovat svět kolem sebe.

Férový fotbal

„Chceme dětem ukázat, co všechno se dá v jejich volném času dělat,“ popisuje pracovnice Mixéru Nikol Šedivá. Provozujeme tu proto sportovní, výtvarnou i hudební činnost, chodíme na procházky, jezdíme na výlety, pořádáme tábory. „Pomáháme jim také se školou, doučujeme, děláme s nimi úkoly. A když nevědí, co mají za domácí úkol, zavoláme jejich paní učitelce,“ dodává.

Nejsložitější je udržet v nízkoprahu teenagery. Zapojili jsme se proto do projektu Liga férového fotbalu. Zdaleka zde nejde jen o kopanou, ale i o neformální vzdělávání a dovednosti důležité pro život, jako jsou komunikace, týmovost, respekt, ovládání emocí nebo schopnost slušně argumentovat a dohodnout se na pravidlech.

Projektu se také říká Fotbal3, protože se skládá ze „tří poločasů“. Začíná se předzápasovou diskusí, kde si hráči spolu s mediátorem stanovují pravidla, jak se bude hrát. Následuje samotný zápas, jenž probíhá bez rozhodčího, vše si řídí hráči na základě dohodnutých pravidel, mediátor pouze hlídá čas. V třetí části probíhá pozápasová diskuse. „Týmy se mohou navzájem pochválit, nebo také vynadat. Zhodnotí, co se jim líbilo a co ne, a na závěr si rozdají body,“ popisuje Šedivá. Ve výsledku může družstvo dostat více bodů za férovost než za výhru. „Třeba když nechají ve svých řadách hrát dívku, nebo když velcí teenageři hrají s malými a chovají se k nim ohleduplně a nechají je vyhrát, aby jim udělali radost,“ říká Nikol Šedivá, jež má na starosti koordinaci férového fotbalu v Ústeckém kraji.

Celý článek z Deníku si můžete přečíst tady.