Deník: Maďarský pas je pro ukrajinské Romy past, říká Jan Černý z Člověka v tísni

Kde je klíč k tomu, že Česko zvládlo obrovskou vlnu utečenců a před několika lety odmítlo pomoci byť jen zlomku utečenců z válkou postižené Sýrie?

Je to zkušenost se sovětskou okupací Československa, trvalá přítomnost pracovníků z Ukrajiny v Česku před ruskou agresí, soužití bez konfliktů, obdobný civilizační okruh. Důležitý je také jasný postoj většiny politiků, jasná komunikace jak ze strany vládních stran, tak i ANO. Byť u ANO je teď zřetelná jasná tematizace možných potíží a kritika vlády před podzimními volbami.

Je příznivý postoj Čechů k ukrajinským běžencům trvalý, nebo se může s narůstajícími sociálními a finančními potížemi v Česku, vyplývajícími z ruské války proti Ukrajině, časem změnit v negativní?

Pokud bude Putinův režim zabíjet civilisty na Ukrajině a pokračovat v okupaci Ukrajiny, věřím, že solidarita vydrží.

Je v tomto pozitivním postoji vůči běžencům z Ukrajiny rozdíl mezi velkými městy a chudšími oblastmi Česka, jako je pohraničí?

Člověk v tísni v České republice dlouhodobě působí právě na území bývalých Sudet a rozdíly nepozorujeme. Musíme si uvědomit, že ukrajinské uprchlice s dětmi bydlí většinou v soukromých prostorách, takže solidarita je výrazná po celém území republiky.

V českém přístupu k uprchlíkům a zvládání krize existují dva světy. Jeden klasických Ukrajinců a druhý ukrajinských Romů, vůči nimž panují předsudky. Odmítají si Češi připustit, že ukrajinští Romové jsou stejní běženci před válkou jako většinoví Ukrajinci?

Je to několik dní, kdy byl jeden z našich pracovníků svědkem postupu policie se psy na brněnském nádraží. Po příjezdu vlaku zamezovala lidem z Ukrajiny vystoupit, takže dojeli až do Prahy. Postup policie se nyní na náš popud prošetřuje. Takové jednání má pak za následek hromadění uprchlíků například na hlavním nádraží.

Proč mají velké problémy s pomocí ukrajinským Romům, kterých přitom není mnoho, český stát a státní a samosprávné orgány?

Česká republika má v mnoha ohledech velmi decentralizované řízení, značnou samostatnost obcí a krajů, kterým je centrální správa nadřízena pouze v některých zákonných agendách, a to ještě složitým systémem dohledů, pokynů a lhůt k nápravě. U místně nepopulárních témat, jako jsou třeba společné vzdělávání, sociální bydlení, pomoc lidem bez domova, se města a kraje obvykle brání naplňovat sektorové vládní strategie a staví se na zadní. To vidíme také u pomoci romským uprchlíkům z Ukrajiny, které si kraje a města posílají jako horké brambory. A místo vlastní akce píše primátor Prahy dopis premiérovi, že to má nějak vyřešit. Premiér těžko půjde na hlavní nádraží přistavit další vlak na přespávání nebo postavit stanové městečko. To je role koordinace právě na úrovni kraje, tedy Prahy.

Komplikuje rozdělení moci řešení podobných krizí?

Narážíme na limity rozdělení moci ve státě, které jsou v mnoha agendách užitečné, při zvládání takto velkých krizí jsou ale překážkou. Ovšem obce a kraje by stejně nedovolily, aby se nějaké kompetence přesunuly, tedy sledujeme jen politické handrkování o to, kolik vláda zaplatí. Ministr vnitra jedná s maďarskou stranou na zkrácení lhůty pro lustrace, to by pomohlo ve zrychlení rozhodování, zda se postupuje standardně podle Lex Ukrajina, a nebo se řeší „chudí občané členského státu EU bez peněz a domova“ na našem území s přihlédnutím k mezinárodním závazkům na ochranu dětí.

Je tedy objektivní důvod na straně ukrajinských Romů, který situaci této části utečenců z Ukrajiny komplikuje? Myslím tím pasy, které maďarská vláda rozdávala v Zakarpatí.

Ano. Viktor Orbán a jeho politika budování Velko-uherska rozdáváním občanství v zahraničí dnes rodinám z Ukrajiny komplikuje situaci. Jako lidé s unijním občanstvím mají jiné postavení. Bylo to jejich rozhodnutí si vzít občanství a pas. Netušili, že Putin rozpoutá válku. A taky nepředpokládali, že Budapešť zajímaly jen počty zahraničních Maďarů a nemínila se o ně nijak postarat, když se teď dostali do těžkostí. Netýká se to pochopitelně všech. Základní humanitární pomoc by vzhledem k dětem měla být zajištěna, i když se zjistí, že to jsou pobytovým statusem s nadsázkou „chudí Maďaři na výletě“.

Odhaluje současná uprchlická krize slabost našeho sociálního systému? Uvědomuje si politická reprezentace hodnotu funkční občanské společnosti, dobrovolníků a humanitárních organizací?

Pokračování rozhovoru Luboše Palaty s Janem Černým najdete v Deníku.