Co byste si vzali s sebou, kdybyste utíkali před válkou? Dibovi ze Sýrie zůstala jen fotka rodičů a jeho berle
Publikováno: 11. 3. 2022 Doba čtení: 3 minutyZatímco sledujeme události v Evropě, Sýrie v březnu vstupuje do dvanáctého roku války. Dvanáctým rokem žijí Syřané uprostřed konfliktu, mnohdy připraveni úplně o všechno. Situace v Sýrii nám připomíná, jak dlouho může válka ničit životy a že civilisté jsou ti, kteří na to doplatí vždycky nejvíce. Něco o tom může říct pět milionů Syřanů, kteří žijí ve vysídlení ve své vlastní zemi. Nebo více než 14 milionů lidí, kteří ve své vlastní zemi potřebují humanitární pomoc.
Náš tým v Sýrii mluvil s lidmi, kteří žijí už více než jednu celou dekádu mimo svůj domov. Mnozí z nich předpokládali, že se za chvíli vrátí, a tak si s sebou vzali jen to nejnutnější. Jiní se v nejtěžších chvílích svého života rozhodli darovat své věci ostatním.
„Všechno jsme tam nechali. Vzal jsem si s sebou jen berle."
„Vždycky mě rozbolí hlava, když si na ty časy vzpomenu," říká Dibo (45) a tiskne k sobě své berle. „Zatkli mě, a když jsem se dostal z vězení, nemohl jsem chodit. Vážil jsem jen 30 kilo."
Válka život Dibovy rodiny úplně změnila. A zničila. Stejně jako miliony vysídlených lidí v Sýrii, i oni mívali dům a celý společný život před sebou.
„Oženil jsem se, když mi bylo 30 let. Před válkou jsme bydleli v našem domě a já pracoval jako nádeník. Míval jsem dobrý plat a pracovních příležitostí bylo hodně," vypráví Dibo.
Pak do Aleppa přišla válka, doma už nebylo bezpečno a rodina se musela rozhodnout, co dál.
„V roce 2013 jsme museli náš dům opustit. Byla to strašlivá situace a vůbec nejtěžší okamžik. Všechno jsme tam museli nechat. Neměli jsme dostatek jídla, ani čím topit. V té době se také narodila naše dcera. Pamatuji si, že potřebovala dětskou výživu, ale tu jsme nemohli sehnat. A všechny životní náklady narostly," říká Dibo.
Vzájemnost uprostřed konfliktu
„Věci, které mám, jsem dostal od jiných lidí. Tyhle berle pro mě mají velkou hodnotu, dostal jsem je od jednoho člověka, který byl pro mě velmi důležitý. Dřív jsem chodil s dřevěnou holí. Když mě viděl, dal mi tyhle berle. Už zemřel, ale já na něj nikdy nezapomenu," ukazuje Dibo na věci ve svém stanu.
„Je mi líto věcí, které jsme museli v našem domě nechat, protože většinu z nich jsme dostali od mých rodičů. Musel jsem tam nechat i fotoalbum s fotkami z naší svatby a fotky dětí. Chtěl jsem to vzít s sebou, ale můj bratr, který utekl z Aleppa před námi, mi řekl, abych s sebou nebral nic osobního ani soukromého. Než jsme odjeli, všechny osobní věci jsem spálil. Mám jen fotografii svých rodičů," ukazuje Dibo obrázek.
Dibo, neví, jestli jeho dům ještě vůbec extistuje. Má strach z budoucnosti hlavně kvůli svým dětem, ale stále doufá.
„Obávám se, že se to všechno ještě zhorší. Bojím se, že budeme zase muset utíkat. Už toho bylo dost. Jsme unavení a jediné, co můžeme dělat, je doufat, že se všichni jednou vrátíme domů," říká Dibo.
Navzdory tomu, útlumu velkých ofenzív za posledních několik let se humanitární situace v Sýrii stále zhoršuje, a to především kvůli zoufalému stavu ekonomiky. Vše si můžete přečíst ZDE.
