Distanční vzdělávání v současné podobě v ČR prohlubuje nerovnosti mezi školami i jednotlivými žáky
Publikováno: 7. 4. 2020 Doba čtení: 3 minuty
Zavření škol v důsledku koronavirové krize zasáhlo většinu učitelů nepřipravených a bez zkušeností s online výukou. Rozdílné přístupy škol k distančnímu vzdělávání mohou vést k prohloubení nerovností ve vzdělávání, ukázal průzkum Život během pandemie, který ve spolupráci s Člověkem v tísni provedl tým pod vedením sociologa Daniela Prokopa. O situaci v jednotlivých školách a regionech chybí data, MŠMT vydává pouze obecná doporučení, která nejsou pro školy závazná.
Školy nemají jednotné pokyny ohledně hodnocení a organizace online výuky
S koncem školských úřadů v roce 2000 prakticky zanikl systém řízení regionálního školství, což se mimo jiné aktuálně projevilo v rozdílné organizaci distančního vzdělávání i hodnocení žáků během současné krize. Podle výpovědí rodičů v průzkumu se výrazně liší i komunikace škol a dokonce i jednotlivých učitelů. Ti během prvních tří týdnů od uzavření škol využívají pro zadávání úkolů v lepším případě emaily a standardní prostředí (Bakalář apod.), ale jen podle zhruba 40 % rodičů učitelé komunikují každý týden s dítětem pomocí chatu či telefonu, aby mu vysvětlili úlohy. Učení na dálku tak zesiluje vliv rodiny na vzdělávání dětí, přičemž část rodin řeší existenční potíže a nemá ani dostatečné technické vybavení.
Rodiče prakticky nahradili práci učitele, v průměru se se svými dětmi učí 2,5 hodiny denně. Mezi jednotlivými stupni škol i mezi jednotlivými rodinami však panují významné rozdíly v tom, kolik času tráví rodiče s distanční výukou. Ve čtvrtině se rodiče s dítětem podle vlastních slov učí do 1 hodiny denně a ve 14 % se s dítětem učí 5 i více hodin denně. „V rámci druhých stupňů a středních škol tráví s distanční výukou více času rodiče bez maturity. To může mimo jiné naznačovat, že pro některé z nich je těžší asistovat dítěti s úkoly,“ uvedl Daniel Prokop ve zprávě z průzkumu.
"Výzkum ukazuje, že systém prohlubuje nerovnosti nejen mezi školami, ale i mezi rodinami. Nároky na domácí přípravu se během nouzového stavu neúměrně zvýšily. Pokud rodiče nejsou schopni dětem s domácí přípravou pomoci a učitelé je nekontaktují, zůstávají v tom děti samy. Průzkum mimo jiné ukázal, že rodiče, s jejichž dětmi škola alespoň jednou týdně komunikuje přes telefon nebo chat, jsou s distanční výukou mnohem více spokojeni, než rodiny, se kterými školy aktivně nekomunikují," komentuje průzkum Zuzana Ramajzlová z Programu sociální integrace, Člověk v tísni.
Podrobná výzkumná zpráva Život během pandemie – ekonomické dopady a distanční vzdělávání
Potřebujeme střední článek řízení
Ministerstvo na situaci reagovalo obecnými doporučeními, školy však v důsledku extrémní decentralizace řízení disponují velkou mírou autonomie a situaci řeší nezávisle na pokynech vedení MŠMT. Doplácet na to budou především děti, které potřebují větší podporu při vzdělávání. Důsledky neexistujícího řízení se však projeví v celém školském systému dalším prohloubením vzdělávacích výsledků mezi jednotlivými žáky i regiony.
„Koronavirus ukázal absenci centrálního řízení. Ministerstvo školství neví přesně, co se ve školách děje, dává obecná doporučení, školy však postupují nezávisle a spoléhají se do velké míry na aktivitu rodičů. Zodpovědnost za vzdělávání dětí, kterou systém klade na rodiče, se tím ještě zvyšuje. Střední článek řízení by zaručil shodné postupy všech škol, což je směrem ke snižování nerovností klíčové,“ říká Tomáš Habart, ředitel vzdělávacího programu Varianty, Člověk v tísni.
Podněty pro učitele a školy v nouzovém stavu s ohledem na sociálně znevýhodněné děti
