Dnes už vím, jak uživit mých 6 dětí, říká Angolanka Imaculada z vesnice Kassuaga
Publikováno: 16. 6. 2017 Doba čtení: 4 minuty„Přijďte na školení, za chvíli budeme začínat,” láká z okna auta Valérie z Člověka v tísni (ČvT) všechny kolemjdoucí, když míjí domy ve vesnici Kaassuanga v angolské provincii Bié. Soba, představitel místní komunity, jí vítá s úsměvem. Celým místní tým ČvT už dobře zná. Jeho pracovníci tu již popáté učí chudé vesničany - především mladé matky - správné výživě. Jedna z žen stojí v centru vesnice, mezi kostelem a školou, a údery do kusu kovu svolává všechny účastníky. Ačkoliv se dnes ve vesnici konají čtyři pohřby, školení se účastní více než čtyřicet vesničanů. Rychle se scházejí a usedají pod strom, aby se připravili na další lekci o správné výživě.
„Pamatujete si ještě, jak předcházet podvýživě vašich dětí? Co můžete udělat, abyste podvyživení zabránili?” začíná Valéria touto otázkou. „Vím, jak připravit dobrou polévku, aby mé dítě bylo silnější,” říká jedna z přítomných matek a rovnou uvádí recept, který se naučila na jednom z předchozích kurzů. Odměnou se jí stává velký potlesk od ostatních posluchačů. Kromě dvaceti žen s malými dětmi zde poslouchá také více než desítka mužů. Místní porodní asistentka, která přivádí na svět všechny místní děti, stejně tak jako dva sociální pracovníci a Soba, ti všichni přidávají svá praktická doporučení.
Pokud neprší, přicházíme o úrodu
Jedou z posluchaček kurzu je také třicetiletá Imaculada Chicemba, která přišla s nejmladším ze šesti dětí. Její manžel farmaří na jejich malém pozemku, kde pěstuje kukuřici, fazole, maniok nebo ořechy. „Stává se, že poté co zasejeme, dlouho neprší a my pak ztratíme celou úrodu,” vysvětluje Imaculada. „Tento rok například kukuřice vůbec neroste, právě pro to, že neprší,” dodává. Kukuřice je při tom pro místní obyvatele velice důležitou plodinou a kukuřičná mouka je jednou ze základních složek stravy v Angole.
„Díky kurzu jsem se naučila, jak připravit sóju, fazole a rehydratační roztok pro děti, aby neslábly. A také vím, jak uvařit polévku z dýní,” popisuje Imaculada. „Vždy se snažím hned uvařit a vyzkoušet, co jsme se na kurzu naučili. Teď zkouším například rehydratační roztok,” dodává.
Imaculada je nyní správně schopná rozpoznat chvíli, kdy jsou její děti ohroženy slabostí z horečky. „Jakmile zjistím, že se necítí dobře a slábnou, připravím výživné jídlo a děti získávají opět sílu,” říká. „Hodně lidí s tím mělo dřív problém, nevěděli, co s tím, ale od té doby co začaly výživové kurzy, se počet komplikací hodně snížil,”vysvětluje a dodává, že současným největším problémem vesničanů je složitá dostupnost zdravotní péče. Pokud děti onemocní, musí absolvovat náročnou cestu do zdravotního střediska Trumba, které je ale vzdáleno dvě hodiny chůze. „Přála bych si, aby tento program pokračoval v naší vesnici i v budoucnu,” uzavírá Imaculada.
Nové suroviny a recepty
Součástí poskytovaných školení jsou také dobrovolní sociální pracovníci, kteří navštěvují jednotlivé domácnosti a nabízí jim svou podporu. „Obvykle navštívím deset až dvanáct rodin týdně. A pokud to potřebují, snažím se jim pomoci,” říká šestačtyřicetiletý Bernardo Alvelino, který ve vesnici slouží jako místní zdravotní agent od roku 2008. „Mojí motivací je hlavně snaha pomáhat naší komunitě, hlavně dětem, aby byly zdravé a silné,” říká Bernardo, který jinak pracuje jako řidič, vychovává svých devět dětí a ve vesnici pracuje úplně bezplatně, jako dobrovolník.
Jeho žena se na školeních podílí také. „Zahrnout tyto nové recepty do našeho jídelníčku je vlastně snadné, protože všechny ingredience, které jsou potřeba, tady sami pěstujeme. Je znát zlepšení, a to hlavně na fyzickém a zdravotním stavu dětí,” říká Bernardo. Osmapadesátiletá Memory Nowandi, která zná většinu dětí z vesnice je stejného názoru. Jako porodní asistentka pracuje už od roku 1982 a na svět pomohla přivést nejen všechny místní děti, ale také většinu matek, které tady nyní sedí pod stromem. Ona sama je matkou čtyř chlapců a osmi dívek. „Kurzy vaření pro mě byly něčím úplně novým a to přestože mám pětatřicet let zkušeností. Učit těhotné a kojící ženy, jak předcházet nemocem a jak připravovat dobré a výživné jídlo dětem, je opravdu zásadní,” dodává.
Podpora pro čtyřiačtyřicet vesnic
Dokonce i Soba André se snaží osobně školení účastnit, pokud mu to jeho zdraví dovoluje. „Jsme rádi, že tady tento program prevence podvýživy funguje,” říká a vzpomíná na okamžik, kdy mu zavolali úředníci městské správy s nabídkou programů ČvT. „Situace v naší vesnici se od té doby výrazně zlepšila,” říká Soba a vysvětluje, že v současnosti je největším problémem především absence zdravotní péče ve vesnici. „Bohužel se někdy stává, že nám nemocné dítě zemře cestou do zdravotnického zařízení v Trumbě, než ho tam stačíme dopravit. Opravdu bychom potřebovali mít dostupnou zdravotní péči mnohem blíž. Určitě chceme pokračovat v kurzech vaření i po tom, co ČvT dokončí svou práci zde. Doufám, že to dokážeme zrealizovat sami,” uzavírá Soba André.
Angolský tým Člověka v tísni, který se soustředí na boj s podvýživou v Angole, poskytuje stejnou podporu dalším čtyřiačtyřiceti obcím v provinciích Bié a Huambo. „Pravidelně navštěvujeme všechny vybrané vesnice a pořádáme semináře a kurzy o správném kojení, vaření, hygieně a dalších oblastech spojených s výživou,” vysvětluje Arcádio Mendonça z ČvT. Tato činnost je navíc doplněna prací zemědělského týmu ČvT, který ve stejných obcích organizuje distribuci osiva a školení pro výsadbu. ČvT tyto projekty realizuje díky finanční podpoře z Fundo Soberano de Angola (FSDEA) a African Innovation Foundation (AIF).
Leia Mussole, mediální koordinátorka pro Angolu
Petr Štefan, mediální koordinátor