Dnes vyrábíme dvacetkrát více vína než dříve, říká Gogita Makaridze z gruzínského družstva Vinařství Terdžola
Publikováno: 19. 12. 2016 Doba čtení: 4 minuty
Než se rozhodli spojit síly, měli vinaři z vesnice, včetně Gogity Makaridzeho, s výrobou vína potíže. Pak ale dosáhli průlomu, o jakém se jim dříve ani nesnilo. Díky podoře EU se spojili do moderního družstva, čímž jejich roční produkce stoupla z 500 litrů na 8 – 9 tun vysoce kvalitního vína. Dnes je značka Vinařství Terdžola v Gruzii velmi rozšířená a stále větší oblibu si získává i v zahraničí – můžete ji najít v regálech obchodů ve Spojených státech, Japonsku, Rusku, Dánsku i Austrálii.
Vinařská družstva jsou v Gruzii stále úspěšnější. Členové díky nim spojují zdroje pro výrobu vína i marketing a dosahují tak cílů, které by jednotliví vinaři sami nikdy nenaplnili. Gogita Makaridze, vedoucí družstva Vinařství Terdžola, je velmi aktivní a motivovaný mladý muž. Výroba vína má v jeho rodině dlouhou tradici. „Můj otec a dědeček byli oba úspěšní vinaři. Vyrůstal jsem s nimi na vinicích a od malička jsem jim pomáhal sbírat a lisovat hrozny,“ vzpomíná Gogita. „Vždycky jsem chtěl být vinařem. Měl jsem štěstí, že jsem mohl jít v rodinných stopách. Jsem hrdý na to, že patřím už do páté generace, která vyrábí víno,“ dodává.
Gruzie po pádu Sovětského svazu
Gogitova rodina úspěšně obchodovala s vínem za sovětské éry. Tehdy byl pro ni vývoz vína hlavním zdrojem příjmu. „Otec do sovětských republik vyvážel jedno z nejlepších gruzínských vín. Náš obchod prosperoval. Nebyli jsme bohatí, ale prodej vína nám zajišťoval dobrý, stabilní příjem,“ vypráví Gogita.
Po pádu Sovětského svazu ale Gruzie prošla politickými a ekonomickými nepokoji, kvůli nimž dramaticky klesl export veškerého vína. Gogitova rodina musela spolu s významným snížením poptávky omezit i produkci.
Na rozdíl od Gogitova otce bylo mnoho těch, kteří své vinice zcela opustili, protože budoucnost vypadala příliš nejistě. V roce 2012, kdy otec odcházel do důchodu, převzal Gogita za rodinné vinice zodpovědnost. Ujal se rodinného byznysu sice s malým kapitálem, ale zato s velkým snem. Jeho cílem bylo založit značku, která by uspěla nejen na místním trhu, ale získala si i mezinárodní uznání. Značku, která by světu představila jedinečná gruzínská vína: Otskanuri Sapere, Tsitska, Tsolikauri, Aladasturi a Krakhuna, která mají specifickou vůni a svěží, harmonickou chuť typickou pro vína z oblasti Imereti. K tomu ale vedla dlouhá cesta.
„Když jsem začínal, musel jsem čelit spoustě problémů. Zjistil jsem, že abych mohl mít mezinárodní značku, musím vyrábět hodně vína, které bude odpovídat evropským standardům kvality. A abych toho dosáhl, potřeboval jsem více vybavení,“ popisuje Gogita. „Na to jsem ale neměl peníze. Nepatřím mezi ty, kdo s první překážkou vyvěsí bílý prapor – ale situace opravdu nebyla vůbec jednoduchá. Nejdříve jsem myslel, že si vezmu půjčku u banky, ale to by znamenalo extrémně vysoké úrokové sazby. Tak jsem pátral dál,“ dodává
Vinařství Terdžola
Obnova tradičního vinařství
V roce 2014 vyhlásil Člověk v tísni s podporou Evropského programu pro zemědělství a rozvoj venkova (ENPARD) grantovou soutěž pro skupiny drobných zemědělců, aby jim pomohl zvládat problémy s produkcí a marketingem. „Řešení jsem hledal více než rok. V roce 2014 mi sousedé řekli o možnosti nabízené Člověkem v tísni. Nejdřív jsem tomu nevěřil. Pak jsem se ale zúčastnil informativního setkání v Terdžole a to se ukázalo jako první krok v cestě za naším dnešním úspěchem,“ říká Gogita.
Gogita se spolu s dalšími vesničany, kteří měli také své malé obchody s vínem, rozhodl založit družstvo. Brzy nato se zúčastnili grantové soutěže a jako jedni z prvních v regionu Imereti získali grant. Díky tomu si měli možnost pořídit moderní vybavení potřebné k výrobě prvotřídního vína a zúčastnit se výukových programů, zaměřených na zlepšení kvality produkce a práce v rámci družstva.
Od té doby vyhrávají jednu cenu za druhou. Loni byli první v soutěži na každoročním festivalu vína v Tbilisi za výrobu nejlepšího Tsitska a Otskhanuri Sapere v celé Gruzii. Brzy následovalo i mezinárodní uznání. Člověk v tísni v roce 2016 sponzoroval jejich účast na renomovaném veletrhu Salima v Brně, kde získali zvláštní cenu v kategorii „Nejlepší červené víno“. V tomtéž roce dostalo Vinařství Terdžola nejvyšší ocenění v mezinárodní soutěži „Code de Vino“.
Díky vysoce kvalitnímu produktu se družstvo snadno prosadilo na místním trhu. Brzy začali prodávat svá vína v největších gruzínských městech. Tato jedinečná vína lze dnes koupit také v obchodech ve Spojených státech, Japonsku, Rusku, Dánsku nebo Austrálii. V Terdžole je dnes slovo „úspěch“ spojeno s terdžolským vínem. Družstevní vinice, kterou dalo dohromady 10 lidí, má 5 hektarů a produkuje 8 – 9 tun vína, což je dvacetkrát více, než vyráběli členové družstva jednotlivě. A to není špatný start.
Agroturistika i sociální odpovědnost
Budoucí plány Vinařství Terdžola zahrnují nábor dalších členů a nákup čtyř dalších hektarů půdy, aby příští rok zvládli vyrobit 15 tun vína. A to ještě není celý příběh. Gogita Makaridze nám řekl, že by chtěl zkusit štěstí také v agroturistice. Proto se pustil do stavby hotelu, který bude moci první návštěvníky přivítat v létě 2017.
Gogita a jeho přátelé z družstva navíc chtějí podporovat revitalizaci staletí starých tradic vinařství v Terdžole. Proto plánují zřídit školku a poskytovat bezplatné sazenice všem drobným vinařům v obci. „Věříme, že s úspěchem přichází zodpovědnost. Jsme proto připraveni podporovat terdžolské vinaře, kteří mají stejné problémy, jako jsme měli v minulých letech my. Věřím, že za 10 let bude v Terdžole řada úspěšných družstev, a že se stane jednou z nejznámějších vinařských oblastí na světě,“ dodává s úsměvem.
