"Do tornáda jsem se měla skvěle"
Publikováno: 1. 9. 2021 Doba čtení: 3 minutyPamatujete si ještě na slavné video z Lužic, které zachycuje mimořádně autenticky příchod tornáda do vesnice? Je na něm vidět i pád vzrostlého smrku u protějšího domu. Tento smrk patřil paní Aleně, mimořádně vitální dámě, jejíž největší vášní je zahrada a péče o ni. „Byl už moc široký“ říká s nebývalým optimismem paní Alena. „Nakonec příroda zasáhla. Všecko zlé je taky k něčemu dobré. Musí se to tak vzít“, směje se. Alenu, stejně jako dalších 364 domácností, podpořil v první fázi pomoci Člověk v tísni ze sbírky SOS Morava.
Paní Alena říká, že žije v „době minulé“, současná pro ni neexistuje. Stará se o svoji zahradu, trávy a keře kolem. V den, kdy přišlo tornádo, pracovala venku. Nejdříve se věnovala zelenině a potom květinám. Jako každý týden vše vyčistila, pozalévala jak sama říká „ažúr - vzorově“. O půl sedmé se začala blížit bouřka. Paní Alena si říkala pro sebe, „prosím, vydrž, ještě chvíli vydrž.“ Nerada totiž odchází od nedodělané práce. Okolo sedmé hodiny skončila a měla ze své práce dobrý pocit. „Jééé, jaké to mám pěkné,“ radovala se, „špendlíkem by musel hledat, jak jsem měla vše srovnané, chodníček podle provázku,“ popisuje.
Jak bouřka sílila, okamžitě ji napadlo, co se děje se smrkem. Vždy, když byl silný vítr, kontrolovala, jestli je strom v pořádku. Až do toho osudného večera to ale naštěstí vždy dopadlo dobře. Paní Alena sledovala smrk ze dveří obývacího pokoje. V momentě, kdy spadl, vystřelily i okenní tabulky a střepy proletěly přes celou místnost. Alena měla štěstí, že stála trochu bokem. Až později si všimla, že krvácí. „Všude byla hromada krve, jako by tu někdo někoho vraždil“. Nebyla si však jistá z čeho. Že má v noze zaražený střep, jí došlo až po několika minutách.
Když vše utichlo, lidé vyběhli ven, podívat se, co se stalo. Alena jen v noční košili. „Nahá jsem nebyla,“ směje se. Zdálky někdo křičel: „Tady je cítit plyn, asi uniká plyn bouchne to, utíkejte všichni pryč,“ popisuje paniku, která bezprostředně po tornádu v Lužicích vládla. V ulici ještě navíc v té chvíli hořelo auto. Situaci se nakonec podařilo zvládnout a k žádné explozi nedošlo.
Přispět můžete také pomocí QR kódu (1 000 Kč). Otevřete si mobilní bankovnictví a zvolte možnost "platba QR kódem":
Byla jsem první, kdo měl pokrytou střechu
Alena také zmiňuje, že mívala dvě kočky. Než začalo tornádo, jedna s ní šla domů. „Byla jako pejsek," říká. Druhá však zůstala ležet venku na vyhřátém betonu, kde se vždy ráda slunila. „Skončila bůhví kde, jak ji vítr odnesl.“
S nakažlivým optimismem stále hovoří o velkém štěstí, které měla. Už v pátek přijeli dobrovolníci vyklízet, hasiči rozřezali smrk, dorazili příbuzní, od neteře syn je hasič a tomu se podařilo sehnat partu dalších hasičů z celé republiky; z Náchoda, z Plzně atd. Ti sházeli tašky, další parta den nato už jela nakoupit krytinu a hasiči jí potom celou střechu pokryli. „Takže jsem to byla já, kdo měl první pokrytou střechu," říká hrdě. „Lidé z Člověka v tísni se zde stavovali další týden. Ještě mi nechali vizitku, kdyby ty peníze ze sbírky nepřišly.´Ozvěte se nám, kdyby to nedošlo´, říkali.“ Ale peníze přišly hned.
Na domě je však stále ještě hodně práce. Před dům je potřeba sehnat hlínu, neboť tam po smrku zůstala velká prohlubeň. Komín se opravuje, okna jsou objednaná, ale bohužel je nedostatek materiálu. „Když ty okna nepřijdou, tak to na zimu zatluču deskami,“ dodává.
