Do vesnice uprchlo 4800 lidí. Člověk v tísni tu opravil studnu a zlepšil tak vztahy
Publikováno: 26. 3. 2019 Doba čtení: 6 minut
Přijíždíme do vesničky Gerbota v zóně Gedeo v jižní Etiopii. Až do loňského jara tu byl život poklidný. Pak ale etnický konflikt spustil humanitární krizi obrovských rozměrů.
„Během loňského dubna sem začalo přicházet spoustu uprchlíků. Viděli jsme, co všechno si museli protrpět, tak jsme jim nabídli oblečení, jídlo a postarali se o ně,” říká Teferra Deyasu, 55letý starosta vesnice Gerbota. Tenhle okamžik si budou všichni pamatovat. Znamenal začátek humanitární krize v zóně Gedeo.
Kvůli násilným etnickým konfliktům musely stovky tisíců lidí opustit své domovy a uprchnout do bezpečí. Někteří skončili v táborech pro vnitřní uprchlíky, jiní zas hledali útočiště v hostitelských komunitách, jako je právě vesnice Gerbota. Přestěhovalo se sem celkem 4 800 lidí. Ve vesnici původně žilo 10 000 obyvatel. „Ti, kteří mají rodiny, se rozhodli zde zůstat. Naštěstí jsme měli k dispozici několik prázdných domů,” vysvětluje Teferra.
Jedním z vysídlených je čtyřicetiletý Germai Ayele, který pochází původně právě z Gerboty. Jeho rodiče tu stále žijí. „Před mnoha lety jsem se přestěhoval za prací do vesnice 70 kilometrů odtud. Narodilo se tam všech mých jedenáct dětí,” říká Germai. Tou vesnicí je Intu Ambela, kde Germai pracoval pro malou firmu a vykupoval od místních.
Dva dny na cestě s ročním dítětem
Na ten den v dubnu Germai nikdy nezapomene. „Zrovna byl trh a já byl v práci. Začalo to zčistajasna. Najednou do domu vtrhli ozbrojení muži a všechno sebrali,” říká. Myslel pouze na svou rodinu a věděl, že jejich jedinou nadějí je útěk. „Neměli jsme auto, tak jsme museli jít pěšky. Bylo to těžké. Našemu nejmladšímu dítěti je teprve rok. Nejdřív jsme se potřebovali dostat do Chorsa, což nám trvalo dva dny. Odtamtud jsme pokračovali autem,” dodává.
Jak říká Germai, musely své domovy opustit tisíce lidí, kteří se rozprchli na různá místa. „V okolí jsou tábory pro vysídlené lidi, ale nás je jedenáct. Tábory mají často problémy s vodou, tak jsem uznal, že nejlepší bude zůstat u mých rodičů,” vysvětluje Germai a vzpomíná, jak srdečně je přivítali lidé z Gerboty.
Ujali jsme se sedmi lidí
Šestatřicetiletá Amarech Bekete vzpomíná, jak vysídlení lidé poprvé přišli do Gerboty. „Snažila jsem se pro ně udělat maximum. Do našeho domu jsme přijali sedm lidí, dali jsme jim oblečení a živili je. Zůstali u nás 6 měsíců,” říká. Ale vesničané brzy poznali, že tento příval nových obyvatel také značně zatížil životně důležité zdroje. Ceny potravin se začaly zvyšovat a pak přišla vesnice Gerbota o svůj hlavní zdroj pitné vody.
Amarech popisuje složitou situaci: „Byl to obrovský problém. Představitelé vesnice vybrali peníze, ale pumpu se nepodařilo opravit. Všichni tedy museli posílat své děti k nejbližšímu zdroji vody, který je vzdálený 15 minut chůze odtud,” říká Amarech. Její rodina potřebuje na pití a vaření okolo 25 litrů pitné vody na den, což znamená, že museli pro vodu dvakrát týdně. Na mytí a praní používají jiný povrchový zdroj vody.
Nárůst obyvatel zhoršil problémy, se kterými se vesnice potýkala už předtím: „I když nám děti z vysídlených rodin pomáhaly nosit vodu, fronty u studny byly stále delší. Předtím jsme čekali ve frontě tak půl hodiny, ale když se počet obyvatel zvýšil, čekali jsme najednou hodinu i déle,” dodává Amarech.
Obnovený zdroj vody - kratší fronty a víc času na školu
Člověk v tísni spojil své síly s Generálním ředitelstvím pro humanitární pomoc a civilní ochranu Evropské komise (ECHO), UN OCHA a místními organizacemi a začal investovat do nákladné obnovy hlavního zdroje vody ve vesnici. Za několik týdnů bylo hotovo. Amarech je za to moc vděčná. „To, že máme zase pitnou vodu, je pro nás obrovská pomoc. Mé děti mají víc času na školu, fotbal a sbírání dřeva na podpal,” říká.
Podle zástupců vesnice nyní stojí lidé ve frontě už jen asi 5 minut a většina domácností je od nejbližšího zdroje pitné vody vzdálena jen několik minut. Vesničané také vytvořili Výbor pro správu vodních zdrojů, který dohlíží na údržbu studny. „Okolo pumpy jsme postavili plot, aby k němu nemohla zvířata a děti. Také jsme se dohodli, že od každé domácnosti vybereme jednou měsíčně 5 birrů, abychom měli finanční zdroje na opravy pro případ, že by se pumpa opět porouchala,” říká 42letý Getahun Uraqo, nově zvolený předseda Výboru. Každý den je jeden ze sedmi členů Výboru pověřen hlídáním pumpy.
„Doufám, že tento nový systém vybírání peněz nám pomůže udržovat vodní zdroj v dobrém stavu a umožní ho opravit, bude-li třeba,” říká Amarech.
Nechci, aby něco takového má rodina musela zažít ještě jednou
Uprchlická krize zdaleka není zažehnána, a tak oprava vodního zdroje přišla právě včas. Teferra hovoří o problémech, které musí zdejší obyvatelé řešit: „Někteří lidé se vrátili domů, ale ostatní zůstali zde. A i když nám pomáhají v zemědělství nebo při stavbách, my je přece jen podporujeme mnohem víc než oni nás.” I když zmiňuje napjaté vztahy, připouští, že oprava pumpy zde život výrazně zjednodušila.
Germai sní o návratu domů. Dokonce se tam jednou vrátil, aby zhodnotil situaci. „Zatím tu (v Gerbotě) zůstaneme. Ani bychom tam nebyli schopni sehnat nějaké jídlo, já bych tam nemohl podnikat jako předtím a nemám dost peněz. Ten útěk byl tak těžký. Nechci, aby to má rodina musela zažít znovu.”
Zatím se snaží vést normální život. Všichni se tak nějak vejdou do domu jeho rodičů. „Šest mých dětí už chodí do školy, já jsem ale pořád ještě nenašel práci. Pomáhám lidem ve vesnici, jak jen to jde. Když někoho vidím pracovat, hned se nabídnu mu pomoct. Jediný problém je, že za to nemám moc peněz,” říká Germai.
Germai našel alespoň jeden skromný zdroj příjmu – pomáhá sousedům péct a prodávat chléb. „Teď mám alespoň nějaké peníze a mé děti se mohou najíst.” Také on uvítal nový zdroj vody ve vesnici: „Z pumpy mám velkou radost. Dokonce i tam, kde jsme dřív bydleli, byla půda často vyprahlá a tak jsme nikdy neměli přístup k čisté vodě. Tady máme vodu jen několik kroků od našeho domu.”
Lidé stojí kolem pumpy a mávají nám – zdá se, že opravený vodní zdroj ve vesnici zlepšil napjaté vztahy. Vedle sebe tu stojí vnitřní uprchlíci, i ti, kteří jsou v Gerbotě doma už dlouho.
Pomoc pro tisíce lidí
Po 10 měsících krize zůstává situace v zóně Gedeo stále složitá. Člověk v tísni spolu s Generálním ředitelstvím pro civilní ochranu a humanitární pomoc Evropské komise (ECHO), UN OCHA, Lutheran World Relief, UNICEF a místními organizacemi jako Woreda Water Office pracuje na obnově vodních zdrojů, odčerpávání latrín a stavbě nových toalet. Současně tyto organizace zajišťují distribuci humanitární pomoci, včetně hygienických a záchranných balíčků tisícům těch nejzranitelnějších lidí. V této oblasti pomáháme s opravou vodních zdrojů také díky podpoře Nadačního fondu Veolia.
