Dobré skutky dětí z Frýdlantska: Sto přáníček pro seniory, tanec na povzbuzení a plány do budoucna
Publikováno: 16. 2. 2021 Doba čtení: 4 minuty
Naše kolegyně Adéla Vaščuková působící jako “odborná doučovatelka” v projektu OP VVV Za úspěchem (reg. č. CZ.02.3.61/0.0/0.0/16_039/0011759) a děti, které se v rámci projektu doučují, se koncem loňského roku rozhodly udělat dobrý skutek a zpříjemnit těžké chvíle v době pandemie covid-19 lidem z Domova pro seniory U Spasitele ve Frýdlantu. Kromě přáníček s křížovkami si děti s Adélinou pomocí připravily také krátké taneční vystoupení. Jejich počínání mělo obrovský úspěch a celá akce byla natolik povedená, že se Adéla s ředitelkou Domova pro seniory domluvila na spolupráci do budoucna. Na další návštěvu obyvatelé Domova nemuseli dlouho čekat. Děti z doučování se totiž rozhodly přinést seniorům další přání a něco na zub už v první polovině února, na Den svatého Valentýna.
„Dohromady nás bylo sedm, pět dětí, já a další doučovatelka. Společně se nám na první návštěvu povedlo vytvořit krásných padesát přání. Na zadní stranu přáníček jsme nalepili osmisměrky a dovnitř jsme vepsali vánoční přání se vzkazem, že na všechny v Domově myslíme,“ vzpomíná Adéla na poslední dny loňského roku, během kterých se rozhodli dodat alespoň trochu energie lidem v Domově pro seniory a zašli je proto osobně navštívit.
„Dětem se nápad moc líbil. Při tvorbě přáníček se snažily a byly opravdu kreativní. Každé z nich to vzalo po svém. Když jsme spolu seděli u stolu a ta přáníčka vyráběli, vyprávěla jsem jim, jak to vůbec v domově seniorů chodí, jací lidé tam žijí a proč tam jsou. Děti tomu na začátku moc nerozuměly, přišlo jim zvláštní, že by svou babičku nebo dědečka daly někam pryč. Snažila jsem se jim to proto co nejlépe vysvětlit. Bavili jsme se také o tom, jakou práci zastávají sestřičky a personál v těchto institucích a jak těžké to teď pro všechny, v časech koronaviru, je. Jak jsou odloučení od rodiny a tráví mnoho času o samotě. To děti částečně samy znají. Jsou teď také stále doma a škola i kamarádi jim chybí, takže pro ně nebylo těžké tomu porozumět,“ říká Adéla Vaščuková a těší se z toho, jak nadšeně a zodpovědně se děti úkolu chopily.
Čtení seniorům
U přáníček ale dobré skutky neskončily. Jedno z dětí napadlo, že by k tomu měly zazpívat ještě písničku. „Bylo to zrovna období, kdy se pořád hrálo Díky Vám, a jednu holčičku napadlo, že by bylo hezké, kdyby jim to zazpívaly. Přišlo mi to jako krásný nápad, ale bylo to velmi narychlo, nestihli bychom to natrénovat. Tak jsme to pojali jako taneček. Předtančila jsem dětem pár kroků a ony se to s obrovským nadšením během pár chvil naučily. Samotné předávání pak snad nemohlo být krásnější. Dětem se celé vystoupení moc povedlo, personál Domova seniorů byl dojatý. Všichni byli tak nadšení, že jsme se s ředitelkou domluvili na další spolupráci,“ říká s nadšením Adéla a upřesňuje, jak by mohla spolupráce dětí a Domova pro seniory do budoucna vypadat. „Až se situace s koronavirem trochu uklidní, myslíme si, že by bylo skvělé, kdybychom pořádali třeba nějaké čtení dětí seniorům. Nebo si jen chodili povídat. Myslíme si, že něco takového by bylo oboustranně přínosné, jak pro seniory, tak pro děti,“ vypráví Adéla s úsměvem.
Předávání přáníček seniorům
Na Valentýna nesmí být obyvatelé Domova sami
K Adélčině překvapení ale došlo na další návštěvu dříve, než se původně domnívala. Děti ji jednoho dne poprosily, zda by nemohly zanést do Domova další přáníčka už na Valentýna, aby se senioři necítili v tento den tak sami.
„Byla jsem nadšená, že s nápadem přišly samy děti. Hned jsme začali vymýšlet, jak to tentokrát uděláme. Nakonec jsme vytvořili přání ve tvaru srdíčka, uvnitř byla znovu osmisměrka a na hlavní stranu děti malovaly vodovkami různé kresby. Dohromady jsme znovu vytvořili skoro padesát přáníček a já tentokrát napekla ještě nějaké muffiny,” popisuje Adéla přípravy druhé návštěvy Domova pro seniory.
V den návštěvy vzala Adéla s dětmi přáníčka a muffiny a vyrazili do Frýdlantu. Když dorazili na místo, obyvatelé Domova už děti netrpělivě vyhlíželi. „Paní ředitelka zařídila, aby se senioři dívali z okna. Mávali jsme si, bylo to moc milé, všem se nám to líbilo. Nečekali jsme ale, že paní ředitelka poprosí znovu o taneček, který jsme tancovali na Vánoce. Děti ale neváhaly a s radostí začaly tancovat. Nakonec se k nim přidaly i dvě pracovnice, bylo to kouzelné. Navíc se zrovna v ten den slavil Masopust, a tak jsme dostali výslužku, koláčky s domácí marmeládou, bylo to výtečné. Nakonec jsme si popřáli krásného Valentýna a radostně se rozloučili,” uzavírá vyprávění Adéla a dodává, že děti už teď mají velké velikonoční plány.
