Gelmo z Etiopie: „Dokud jsme nedostali peníze, neměli jsme co jíst.“

Publikováno: 2. 2. 2024 Doba čtení: 4 minuty

Chudoba Sucho

Oblast Borana ve střední Etiopii čelí extrémním suchům. Už pět let zde pořádně nepršelo. Nedostatek dešťů má zásadní dopad na život místních – způsobil především akutní nedostatek potravin a nejistotu. Velká sucha vedla také k uhynutí mnoha hospodářských zvířat a řada lidí se proto ocitla v situaci, kdy neměli co jíst. Díky podpoře od Evropské unie jsme mohli pomoci těm nejohroženějším členům komunity a podpořit je penězi.

Náš tým přijel do malé vesnice jménem Arbala. Ve stínu pod stromem už na nás čekali lidé z vesnice, většinou ženy a starší lidé. Po krátkém setkání s úředníky jsme začali s distribucí peněz. Lidé už na nás čekali seřazení v zástupu, pro většinu z nich to byl jediný příjem za dlouhou dobu.

Arbala Kebele se nachází v oblasti Borana. Kvůli extrémním suchům v této oblasti ztratila většina místních obyvatelů velkou část dobytka. Podle odhadů uhynuly na jihu Etiopie až dva miliony hospodářských zvířat. Komunita tak prochází těžkým obdobím a snaží se zachránit poslední kusy dobytka, a tím pádem i své životy, které jsou na nich závislé.

U rozdávání finančních příspěvků byla po celou dobu přítomna také dozorčí komise, která kontrolovala, zda celý proces probíhá správně. Zároveň ale pomáhala negramotným lidem přepočítat celkovou částku, kterou obdrželi.

Na místě jsme se potkali s Gelmo Duba, z Arbala Kebele. Je svobodná matka a má osm dětí. Právě paní Gelmo byla jednou z těch, kteří od nás dostali finanční podporu. V její vesnici je zvykem, že ženy zastávají důležité povinnosti, jako jsou domácí práce, nošení vody, starání se o děti nebo stavění domů. Gelmo nám vyprávěla, čím vším si poslední dobou prošla:

„Museli jsme jít třeba 7 kilometrů daleko, jen abychom našli listy nebo něco zeleného a mohli nakrmit náš dobytek. Jen díky tomu alespoň nějaká zvířata přežila.“ Gelmo je pastevkyně, a kvůli suchům přišla o padesát kusů dobytka. „Dokud jsme nedostali peníze, neměli jsme co jíst,“ říká.

Pomáháme těm nejohroženějším lidem

Jatene Dima je součástí dozorčí komise, která rozhoduje o tom, komu pomůžeme. Právě ona hraje zásadní roli ve výběru lidí, ke kterým doputuje naše pomoc.

„Navštívili jsme každou vesnici a kebele, abychom určili ty nejvíce ohrožené členy komunity. Vybíráme je na základě 12 předem určených kritérií. Upřednostňujeme rodiny, které mají dvě a více dětí mladších pěti let. Pomáháme dětem bez rodičů, lidem s postižením, pacientům upoutaným na lůžko a seniorům nad 65 let. Podporujeme také lidi, kteří byli vnitřně vysídlení a nejméně šest měsíců žili daleko od svého původního domova,“ vysvětluje Jatene.

Pro komisi není vůbec jednoduché vybrat ty nejohroženější lidi. Sucha byla velmi krutá a zasáhla téměř všechny. Není snadné dostat se ke všem lidem, kteří by naši pomoc mohli potřebovat. Právě sucha jsou příčinou podvýživy celých rodin, včetně dětí. Navíc v Etiopii stouply náklady na léčbu akutní podvýživy za poslední rok o 15 %.

Právě Gelmo byla jednou z těch, které jsme na základě kritérií vybrali a finančně podpořili, aby si mohla zajistit alespoň ty nejzákladnější potřeby. Pomoc ve formě peněz od nás dostala už podruhé.

„Když jsme si přebírali peníze, měli jsme hlad,“ říká Gelmo.

Gelmo a ostatní vesničané jsou jako pastevci závislí na dobytku.

„Opravdu nutně jsme potřebovali finance, abychom si mohli koupit nějaké jídlo. Když jsme si přebírali peníze, měli jsme hlad. Díky penězům teď můžu koupit potraviny pro svoji rodinu, poslat děti do školy a pořídit si semínka kukuřice odolná proti suchům, která vysadím. Už nedočkavě vyhlížíme sklizeň. Z druhé dávky peněz bych si ráda pořídila kozu, vykrmila ji a případně prodala,“ říká Gelmo.

Jatene si je dobře vědoma problémů, se kterými se místní komunita potýká.

„Lidem nic nezbylo a život zde je těžký. Bylo těžké toto období přežít. Naše komise proto dostala od místních několik požadavků na pomoc. Nicméně museli jsme vybrat jen ty, které zahrnovaly nejohroženější lidi.“

Dozorčí komise ale nemá za úkol pouze vybrat lidi, kterým je potřeba pomoci. Zároveň sleduje a ověřuje, jak tito lidé s příspěvky nakládají a podporuje efektivní využití peněz. Díky pomoci od Evropské unie tak mohla řada vesničanů začít žít nový život. Mnoho z nich má teď zajištěnou potravu, koupilo si dobytek a jejich děti mohou chodit do školy.

Potřebujeme nové příjmy

Po několika letech extrémního sucha během druhého období dešťů konečně zapršelo. Země se zelená, a dokonce začaly růst i malé stromky. Lidé z komunity Borana začínají uvažovat o nových možnostech, jak si zajistit příjem a potravu. Zkouší nové způsoby obživy, jako je například pěstování obilovin. Doufají, že jim výsadba těchto plodin zlepší život.

Dokud se jim ale nepodaří sklidit dostatek úrody, budou potřebovat naši pomoc, aby tyto těžké časy přežili.

„Mockrát vám děkujeme. Tato podpora je velmi potřebná. Pomoc přišla akorát včas, abychom si mohli koupit to, co potřebujeme,“ říká Gilmo.

S podporou od Evropské unie jsme mohli pomoci celkem 2540 domácnostem v Konsu, Jižním Omu a v Boraně. Během druhé distribuce peněz jsme rozdali přes 17,5 milionů birr (téměř 7 milionů korun).