Jak jsme doučovali během koronakrize: Z propadlíka slečnou s vyznamenáním
Publikováno: 3. 8. 2020 Doba čtení: 3 minuty
Ve vyloučené lokalitě, která je nechvalně známá obchodem s chudobou a drobnou kriminalitou, žije 14letá Emilie, která chodí do šesté třídy základní školy. Emílii jsme začali pomáhat před dvěma lety. Tehdy ze školy nosila téměř samé pětky a rodiče stále jen řešili dceřiny problémy s chováním a časté průšvihy. Když jsme Emu poznali, neustále se stavěla do opozice a měla problém s respektováním autorit. Ve svých 12 letech měla za jeden ze svých malérů dokonce nařízené prospěšné práce.
Ema má šest sourozenců a o všechny mladší ségry a bráchy se stará. Její rodiče jsou milí a o vzdělání dětí mají zájem. Její maminka má však pouze sedm tříd základní školy, pečuje o malé miminko a táta chodí do práce. Oběma rodičům ale velmi záleží na tom, aby měla Ema dobré známky. Nemají ale kapacitu a čas se jí individuálně věnovat.
Na sídlišti, kde Ema bydlí, děti doučujeme už několik let. Jednoho dne se ze zvědavosti rozhodla na doučování podívat i Emča. Chtěla zkrátka vědět, jak taková hodina doučování vypadá. Nakonec se jí to zalíbilo tak moc, že už nikdy neodešla. Sama poprosila doučovatelku, zda by mohla s učením pomoci i jí. Impuls nepřišel ani od rodičů ani od nás. Domníváme se, že i proto je stále tak motivovaná a na doučování chodí pravidelně a bez jakýchkoli absencí.
Spolupráce s Emilií se daří tak moc, že na poslední vysvědčení měla dokonce vyznamenání! Z lajdačky, která málem propadla, se stala aktivní studentka, kterou škola začala bavit a věnuje se jí svědomitě a se zájmem. S doučovatelkou komunikuje i mimo hodiny, kdy se spolu učí a ptá se na věci, které jí nejsou jasné. Jediné, co Ema potřebovala k tomu, aby ji škola začala bavit, byl někdo, kdo by tu pro ni byl. Někdo, kdo by se jí věnoval a pomohl vysvětlit látku, které nerozuměla. A to se podařilo.
Přestože Emina rodina vlastní telefon, počítač nemají. Vzdělávání na dálku proto bylo během karantény obtížné. Abychom Emu podpořili v plnění úkolů, rozhodli jsme se do rodiny počítač zapůjčit. Emča je opravdu snaživá a všichni v týmu jsme se shodli, že si ho zaslouží. Společně se svými sourozenci na počítači Ema vypracovává nejrůznější cvičení. Navíc rodina nemá žádné velké finanční problémy, nehrozí tak, že by počítač zastavila nebo prodala. Emilka neměla s obsluhou počítače problém díky základům z předmětu výpočetní techniky.
Momentálně se Ema s doučovatelkou schází venku dvakrát týdně a společně dělají úkoly. Emča inspiruje i ostatní děti z lokality a užívá si, že na ně působí jako pozitivní vzor. Pomáhá nám při organizaci volnočasových aktivit pro děti ze sídliště a stará se o menší děti, na které dohlíží. Jsme moc rádi, že ji u nás v „týmu“ máme.
Když se v březnu uzavřely školy a v rychlosti se přešlo na vzdálenou výuku, ne všechny děti se ocitly ve stejné situaci. Ty, které neměly počítač či připojení k internetu, náhle přestaly být v kontaktu se školou. Děti, jejichž rodiče nemají dostatečné znalosti nebo i dostatek času pomáhat s učivem, začaly rychle zaostávat. Právě u těchto dětí se mohou dramaticky prohloubit stávající problémy se vzděláváním. Člověk v tísni se od samého počátku koronavirové krize pokouší trhliny v českém vzdělávacím systému zacelovat a pomáhat dětem, kterým jejich okolí podporu neposkytne. To vše daří i díky podpoře dárců na sbírku SOS Česko, spolupráci s Nadací České spořitelny a s iniciativou Česko.digital. Stále platí, že aktuálně pomáháme až tisíci dětí v rámci služeb doučování, kariérního poradenství, předškolní výchovy a podpory v nízkoprahových klubech pro mládež. Někde probíhá v přímém kontaktu s rodinou, někde online. Náš přístup je individuální s důrazem na respektování specifických potřeb každé rodiny a dítěte.
