Jak s dětmi mluvit o složitých emocích? Třeba skrze arteterapii!

Arteterapie se může využít při psychoterapii, kde mívá nejdříve podobu diagnostickou. Zkušený profík se podívá na váš umělecký výtvor a ideálně společně s vaším výkladem vytvoří pomyslný obraz toho jací jste a co právě teď ve svém životě řešíte. Následně přejde to fáze terapeutické, kdy ze sebe pomocí výtvarné tvorby „vyndáte“ to, co vás trápí. Její kouzlo spočívá v tom, že každý obraz se dá přetvořit a změnit. Můžete si namalovat svět reálný, stejně tak jako svět ideální, totiž je možné si tzv. načrtnout realitu, kterou chcete žít. Obraz vám taky umožní zažít tak trochu jinou komunikaci s okolím.

Terapie vhodná pro introverty i extroverty

Arteterapie je ideální jak pro introverty, protože může velmi úspěšně rozmluvit i stydlivějšího člověka, tak i pro toho, kdo je zvyklý mluvit často, kde zase povede k jinému typu hovoru. Při popisování svého výtvoru můžete zjistit, že o sobě najednou víte daleko víc, než jste si mysleli. Skrz obrazy k vám mluví vaše podvědomí, někdy stačí opravdu jen malé naťuknutí a zjistíte o sobě to, na co jste se dlouho marně ptali. Proto je tak důležité, aby při rozboru díla byl přítomen nejen terapeut, ale také ten, kdo jej vytvořil. Nejen z tohoto důvodu je použití arteterapie velmi oblíbené a úspěšné, a to zejména v kombinaci s dalšími terapeutickými technikami.

Méně terapeutickou, ale více pedagogickou odnoží arteterapie je artefiletika. Ideální je při jednorázových setkáních, anebo v zařízeních, která se spíše než terapií, zabývají vzděláváním. Artefiletika je velmi podobná arteterapii. Jde v ní také o výtvarnou tvorbu, ale lektor nejde tak do hloubky jako terapeut a nezpracovává těžká témata. Jejím cílem je hlavně sebepoznání a poznání světa okolo. Artefiletiku jsme zkoušeli s dětmi, které docházejí do našich volnočasových klubů a účastní se našich mimoškolních aktivit. A jak to vypadalo?

Na začátku arte potkání jsme nejprve relaxovali. Je důležité se před tvořením naladit na sebe, skupinu a téma, které celé setkání bude provázet. Protože obě dvě skupiny, se kterými jsem se potkala, měly za sebou náročný program, bylo třeba, aby si pořádně odpočinuly a nabraly sílu. A pak už jsme šli „na to“. Tématem celé potkání byl vztek, a tak jsme si vybavovali, kdy jsme byli posledně naštvaní, a co jsme přitom zažívali. Z jakého důvodu býváme naštvaní? Co se přitom děje s naším tělem a s naší hlavou? Důvody pro vztek byly různé, většinou se pojili s bezmocí, tzn. jsem naštvaná/ý, když mám pocit, že nemůžu nic dělat s danou situací, neumím ji řešit, nikdo mi nepomůže, jsem sama/sám. A protože se nám těch naštvání sešlo celkem dost, dali jsme to na papír. Technika tvoření byla volná, na výběr jsme měli spoustu možností. Většina si vybrala temperové barvy a štětce nebo houbičky. 

Není zdravé v sobě vztek nechávat

Zatímco naše výtvory zasychaly, měli jsme možnost se trochu líp poznat, zahrát si hru nebo třeba na piano a kytaru. Když naše díla uschnula, bylo potřeba se vztekem něco dělat. Není zdravé ho v sobě nechávat, ale je třeba si uvědomit, kdy, jak a jakým způsobem ho nechám vyplout na povrch. Nemělo by to být nevhodné, anebo ubližující, ať už pro nás samotné či pro okolí. Mluvili jsme o tom, co je a není vhodná forma projevu naštvání. Zjistili jsme, že ani někteří dospělí vůbec neumí vztek vhodně vyventilovat, tak moc to je těžké. A nakonec? Nakonec jsme náš vztek roztrhali a rozstříhali a vytvořili jsme z něj koláž štěstí – srdce, slunce a smajlíky. Náš vztek jsme nejen vhodně vyventilovali, ale i přetvořili v něco krásného. A to krásné nám zůstalo v KKC (Kulturně komunitní centrum) vystavené.

Až tam někdy přijdete, podívejte se. A artefiletiku nebo arteterapii zkuste taky, je to zábava a nejen to.