Jak se přizpůsobením hospodářství vypořádat s klimatickými změnami

„Tyto fazole jsou jenom jedním druhem zeleniny, kterou pěstuji, a z této první části období sucha je tím posledním, co mi v zahrádce zbylo.“ K dalším druhům, které pěstuje, patří třeba okurky, povijnice, laskavec, či moringa. Přestože během nadcházejícího, nejsuššího období roku se nejspíš pěstování nebude moci věnovat, doufá, že někdy po květnu, kdy se vracejí deště, se jí opět povede něco zasadit. Krom toho by na konci dubna nebo začátkem května na hektaru země nedaleko vesnice ráda zasadila několik ovocných stromů včetně kokosových palem, mangovníků a chlebovníků.

Šestačtyřicetiletá Neak Sopheap žije na ostrově nedaleko pobřeží v komunitě Koh Srolao v provincii Koh Kong. Je doma se svými dětmi, které navštěvují místní školy. Její manžel, aby uživil rodinu, byl dříve rybářem a trávil mnoho měsíců v roce na moři. Nedávno si našel jinou práci, v ovocném sadu, avšak velmi daleko od domova, takže se musel přestěhovat.

Sopheap jako chytrá dáma nikdy nezahálela. Pro svou rodinu, v naději, že by se jí mohlo podařit zabezpečit další zdroj příjmů, se rozhodla zapojit do programu DRIEL (Disaster Resilient through Improved Education and Livelihoods) jako DREAM household (doslova domácnost snů). Tento projekt získal finanční podporu od novozélandského Ministerstva zahraničních věcí a obchodu (MFAT) a České rozvojové agentury, a zastřešuje širokou paletu aktivit zaměřených na zranitelné pobřežní oblasti a rozvíjejících spolupráci, která má vybudovat odolnější komunity. Zatím se jako DREAM households zapojilo do projektu 254 rodin žijících ve dvaceti vesnicích v různých oblastech provincie Koh Kong. Celkovým cílem projektu je zabezpečit, aby byly pobřežní komunity, od celých regionů až po běžné domácnosti, schopny vypořádat se s měnícími se klimatickými podmínkami a přizpůsobit své živobytí. Generování zisku z několika různých směrů jim pak také zajistí větší stabilitu a odolnost.

„Dosud jsme se snažili vyžít pouze z jediného zdroje příjmů, z toho, co nám dal oceán. Ale v posledních letech se příjmy z lovu ryb a krabů výrazně snížily a my už jednoduše nevyděláme dost na to, abychom uspokojili své každodenní potřeby. Krom toho jsme dlužili hodně peněz za rybářské nářadí, které jsme si vždycky museli sami koupit.“

Podle dvaapadesátiletého pana Chheanga, představeného obce, je případ Sopheaps na ostrovech kolem pobřeží docela běžný. Lidé dluží peníze za rybářské nářadí a to, co rybařením vydělají, často nestačí ani na jídlo, o splácení dluhů za sítě a náčiní ani nemluvě.

Sopheapina Rodina je jednou z devatenácti v Koh Srolao, které se do projektu zapojily. Projekt jim všem přinesl několik alternativních možností integrovaného hospodaření, kterým si můžou vydělat na živobytí, včetně chovu slepic, kachen, prasat, zakládaní malých zahrádek, ale také školení o pěstování plodin na prodej – třeba ovoce a oříšků. Všichni, kdo se školení zúčastní, dostávají podporu ve výši přibližně 30 dolarů, aby se vyvážil počáteční risk, který pro ně takovýto podnik představuje.

Co je ještě důležitější, projekt jim umožňuje přístup k přepotřebným vědomostem a také průběžnou podporu, díky níž mohou jak začít, tak úspěšně udržet svůj nový způsob zabezpečení živobytí. Takto se Soapheap díky projektu zúčastnila školení, získala nejnutnější poznatky, a mohla pak dále rozvinout své plány a rozšířit svou zahrádku. Pak využila opuštěného pozemku za svým domem, přibližně 20 na 60 metrů, ke zvětšení své zahrady, a mohla začít prodávat zeleninu, kuřata a kachny. Podle jejích vlastních slov takto vydělá v průměru 150 dolarů za měsíc.

„Stačí to na zaplacení školy pro mé děti, splácení dluhů a na nákup velmi potřebných potravin, jako je třeba maso, ryby či rýže.“

„Ve využívání svých vědomostí ke zlepšení našeho života budu pokračovat. Jsem si jistá, že tyto nové příležitosti mi pomůžou podporovat mé děti, až dokud nevystudují i univerzitu,“ řekla Sopheap.