Jak to bude s ukrajinskými školáky? Vláda by měla rozhodnout co nejdříve
Publikováno: 9. 5. 2022 Doba čtení: 5 minutDle ředitelů základních škol se v Praze podaří umístit jen polovinu z čtrnácti a půl tisíce registrovaných ukrajinských dětí ve věku 6 až 14 let. Přitom podle rejstříku ministerstva školství mají školy bez mála sedmadvacet tisíc volných míst.
Kapacity dle rejstříku se s počty volných míst pro ukrajinské děti mnohde značně liší. Některé základní školy, ač mají absorpční schopnost v řádu desítek míst, nejsou ochotné přijmout jediného ukrajinského žáka. Přesto je budou muset od září pojmout už všechny. Stále však není jasné, zda se budou ukrajinské rodiny stěhovat do regionů, kde je ve školách více volných míst, nebo jestli se budou otevírat speciální ukrajinské třídy?
Odhadnout, kolik ještě uprchlíků do ČR přijde nebo naopak zemi během následujících měsíců opustí, je nemožné. Vývoj situace spojený s pokračující agresí Ruska vůči Ukrajině je nevyzpytatelný. Od září by ovšem všechny ukrajinské děti ve věku 6-14 let už měly chodit do základních škol.
V tuto chvíli to ovšem vypadá, že pro velkou část z nich se místo ve školní lavici nenajde. Volné kapacity v rejstříku ministerstva školství mnohonásobně převyšují místa pro ukrajinské děti, které uvádějí ředitelé škol. V Praze školy pojmou jen polovinu dětí, které tu nyní jsou. Volná rejstříková kapacita základních škol je přitom 26 943. Malých Ukrajinců je aktuálně v metropoli 14 504, z nichž do školy chodí jen necelá třetina, přesněji 4008. Volná židle čeká ještě na dalších 3227 žáků. Pro polovinu Ukrajinců pražské školy místo dle ředitelů nemají.
„V zemi je přes 300 tisíc uprchlíků, z nichž polovina jsou děti. Základní školy mají dle jejich ředitelů ještě 35 453 volných míst pro ukrajinské děti. Podle dat ze šetření MŠMT, která máme k dispozici, již přijali 23 551 žáků,“ uvádí Daniel Hůle, odborník na sociální začleňování Člověka v tísni.
Není možné, aby školy nebyly schopné přijmout jediného Ukrajince
Podobná situace jako v Praze je i například ve středočeské Mladé Boleslavi, kde není místo pro více jak polovinu ukrajinských dětí. Těch tam bylo ke konci dubna registrovaných 1287. Do školy však zatím chodí jen 95 dětí, možnost nastoupit má už jen dalších 378. Přitom volná rejstříková kapacita tamních základních škol je 1714. V Chebu na Karlovarsku, kde z 244 dětí chodí do školy 127, už dokonce nemají dle ředitelů škol místo pro žádného žáka. Rovněž v jihomoravském Vyškově, kde mají zatím jen 74 ukrajinských dětí, z nichž 63 sedává v lavici, už další volná místa nenabízejí. A to i přesto, že rejstříková kapacita je mnohem vyšší, uvádí 1127 volných míst.
„Myslím si, že si v současné situaci rozhodně nemůžeme dovolit, aby školy, které mají dle rejstříku třeba 100 volných míst, nebyly schopné přijmout jediného Ukrajince,“ upozorňuje Daniel Hůle s tím, že se školy nemohou vymlouvat na zastaralost údajů v rejstříku, protože změny jsou ze zákona povinné nahlásit ve lhůtě třiceti dní.
Ředitelé se obávají, že více ukrajinských dětí nezvládnou
„Za zdrženlivým postojem ředitelů škol mohou být obavy, zda tolik ukrajinských dětí zvládnou, že jim s tím nikdo nepomůže, také to, že nebudou mít dostatek personální podpory, protože po covidu je situace na školách i tak dost náročná,“ připouští Tomáš Habart, vedoucí vzdělávacích služeb Varianty.
Podle něj je potřeba školy podpořit personálně i metodicky. „Určitě doporučujeme využít ukrajinské učitelky jako pedagogické pracovnice, maximálně jim pomoci s tím, aby se do září naučily co nejvíce česky, stejně tak pomoci i dětem. K tomu je nutné zjistit počty učitelek mezi uprchlicemi a komunikovat k nim a ke školám s předstihem parametry spolupráce od nového školního roku. Školám by mělo ministerstvo nabídnout metodickou podporu pro začleňování cizojazyčných dětí. Z vlastní praxe zaznamenáváme i velkou poptávku po supervizích a sdílení zkušeností mezi pedagogy a asistenty, to nezahrnuje jen nabídku školení, ale i supervize a peer to peer podporu,“ podotýká Tomáš Habart.
Člověk v tísni se mimo jiné nyní zaměřil právě na podporu českých i ukrajinských pedagogů. Učitelům nových ukrajinských žáků, asistentům ve třídách nebo i rodičům pomůže k porozumění chování dětí po prožitém traumatu nebo psychicky náročných událostech například nový bezplatný online kurz Příběh Jany o náročném chování žáků a studentů. Kurz je k dispozici na webu Společně k lepší škole. Přehled kvalitních a zajímavých materiálů pro práci s dětmi z Ukrajiny nabízí web Člověka v tísni doucujte.cz.
Vzdělávací služby Člověka v tísni připravují podpůrnou síť mezi pedagogy, kdy by pedagogové pod jejich metodickým vedením a supervizí poskytovali podporu učitelům a asistentům z jiných škol. Pracovníci pokračují s krizovými supervizemi pro pedagogy i asistenty. Připravují také na online kurz češtiny jako druhého jazyka s cílem poskytnout přicházejícím ukrajinským pedagožkám základní znalost profesní češtiny a umožnit jim tak zapojení do vzdělávání, asistencí ve školním nebo v mimoškolním vzdělávání, volnočasových aktivitách, adaptačních skupinách atp.
Problém je potřeba řešit co nejdřív, školy se musí připravit
„V dřívějších letech jsme viděli velmi odlišnou míru ochoty škol pro začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, zejména dětí z rodin s nízkým socioekonomickým statusem. Odlišné přístupy se jistě budou projevovat i směrem k ukrajinským žákům, i když zatím jsou tyto tendence tlumené ohromnou celospolečenskou solidaritou. Nedostatečná podpora škol a nedůsledně promyšlená relokace rodin však může způsobit zásadní zátěž mnoha škol od září,“ podotýká Tomáš Habart.
Vláda ČR by podle ministra školství Petra Gazdíka měla rozhodnout nejpozději v červnu, jestli začne stěhovat ukrajinské rodiny do regionů, které jsou méně zatížené uprchlíky, nebo pro ně bude zřizovat speciální ukrajinské třídy v místě bydliště. „Problém je potřeba řešit co nejdřív, aby se školy mohly do září dobře připravit,“ upozorňuje ale Daniel Hůle.
Člověk v tísni je pro co nejrychlejší začlenění ukrajinských dětí mezi české vrstevníky. Dobře by mohl fungovat i model, kdyby děti z čistě ukrajinských tříd absolvovaly část výuky s českými spolužáky. „Stát má priority: práce – bydlení – školy. Ale polovina uprchlíků jsou děti a třetina samoživitelky. Proto by priority měli být v pořadí: školy – bydlení – práce. Protože když nebudou děti ve školách a školkách, nebudou moct jejich matky pracovat,“ doplňuje Hůle.