Jak ukrajinská učitelka pomáhá v Moldavsku dětem z uprchlických rodin dohnat školní povinnosti

Publikováno: 4. 3. 2024 Doba čtení: 4 minuty
Jak ukrajinská učitelka pomáhá v Moldavsku dětem z uprchlických rodin dohnat školní povinnosti
© Foto: Dmitrii Vosimeric

Ani válka nezastaví naši kolegyni Yuliiu Stetskaiu. Pracuje jako učitelka v našem Digitálním vzdělávacím centru v moldavské vesnici Calaracheuca. Přestože zažila hrůzy války, neztratila svoji lásku k dětem a vzdělávání. Hned v prvních dnech války utekla Yuliia společně se svojí rodinou z příhraničního města Mohliv-Podilskii na sever Moldavska. V Moldavsku pomáhá ukrajinským dětem, aby mohly pokračovat ve studiu, přestože jsou daleko od domova. Příběh Yuliie je smutný, ale zároveň inspirující a dokazuje, jak moc je důležitá solidarita, především v takto těžkých situacích.

Před dvěma lety, 24. února 2022, vzbudily Yulii sirény, které ohlásily začátek ruské invaze na Ukrajinu. Yuliia v tu chvíli vůbec nepřemýšlela nad balením zavazadel. Vzala pouze své dvě dcery a přes Dněstr utekla do Moldavska. Její největší starostí bylo co nejrychleji dostat své děti z dosahu ruských raket. Když Yuliia překročila most Otaci, netušila, že svůj domov opouští na velmi dlouhou dobu. Stejně jako miliony Ukrajinců, které musely ze země odejít, doufala, že se domů brzy vrátí. To únorové ráno si ani nepřipustila možnost, že by měla další dva roky žít v cizí zemi.


„Ráno kolem sedmé hodiny mě vzbudily sirény. Ten moment nám obrátil život vzhůru nohama. Nevzali jsme si sebou vůbec nic. Nebyli jsme schopni nad ničím přemýšlet. Záleželo mi pouze na tom, abych zachránila své děti. Šli jsme do neznáma, nevěděli jsme, co nás v nové zemi čeká a jakým překážkám budeme muset čelit,“ vzpomíná Yuliia.

Když si Yuliia uvědomila, že se v nejbližší době zpátky domů nedostanou, začala si postupně zvykat na nové prostředí a nové bydliště. To bylo pro rodinu velmi těžké. Nevzali si s sebou skoro nic, neměli dost peněz, neuměli rumunsky. Rodina se najednou ocitla v nové realitě. Děti zároveň musely nějakým způsobem pokračovat ve studiu. Přestože si Yuliia vždycky přála, aby její dcery uměly dobře svůj rodný jazyk, přihlásila je do moldavské školy. Ale kvůli jiným učebním metodám, rozdílným osnovám a velkému stresu se ukázalo, že toto rozhodnutí nebylo nejšťastnější.

„Nejtěžší to bylo pro moji starší dceru Ivanku, které je 13 let. Snažila se do místní školy zapadnout, ale bylo to pro ni těžké. Proto jsem se rozhodla, že bude lepší, když dcery přejdou na online výuku ukrajinských škol,“ říká Yuliia.

Yuliia si byla díky vlastní zkušenosti dobře vědoma komplikací, kterým musí při studiu děti z uprchlických rodin čelit. Jakožto učitelka si přála být v této oblasti užitečná a pomoci ukrajinským dětem, aby mohly studovat i v těchto složitých podmínkách. V našich bezpečných místech pro děti, které jsme otevřeli díky podpoře od Evropské unie a české společnosti, dostala Yuliia příležitost pomoci se studiem desítkám dětí, včetně jejich dcer, které centrum také navštěvují.


„Byla jsem nadšená, když jsem narazila na váš inzerát v jedné z uprchlických skupin na sociálních sítích. Byla to přesně ta příležitost, na kterou jsem čekala. Navíc teď mohu trávit víc času se svojí dcerou Ivankou, která do centra také chodí. Přestože byla vždycky moc šikovná, vidím, že se teď ještě více zlepšuje,“ říká Yuliia.

Kromě práce s dětmi v centru nám Yuliia pomáhá také s dalšími projekty, které jsou zaměřené na podporu uprchlíků.

Nedávno nám Yuliia pomohla například při kampani „Zahřát se uprostřed zimy,“ která proběhla v rámci projektu PLACE, na kterém spolupracujeme společně s NRC a ACTED za podpory Evropské unie. Díky kampani jsme poskytli více než 600 dětem z Moldavska a Ukrajiny zimní oblečení a boty. Protože Yuliia ví, jak těžké je být uprchlíkem v cizí zemi, a jak důležitá je tato pomoc především pro lidi s nízkými příjmy, byla ráda, že může svým krajanům a ohroženým moldavským rodinám pomoci. Společně s našimi moldavskými kolegy doprovodila rodiče a děti do jednoho z obchodních domů, kde jim pomohla s výběrem zimního oblečení. Byla to pro ni další příležitost, jak podpořit své krajany i místní komunitu.

Yuliia oceňuje práci Člověka v tísni, a to především naši pomoc ohroženým dětem. Přestože by byla ráda, kdyby se mohly všechny děti vrátit zpátky domů na Ukrajinu, ví, že by se jí po nich stýskalo.

„S dětmi jsme si na sebe zvykli. Připadá mi, že jsou skoro jako moje vlastní. Bude pro mě těžké je jednoho dne opustit,“ říká Yuliia.

Když mluví Yuliia o svých snech, samozřejmě zmiňuje, že by si přála, aby skončila válka. Nezapomíná ale ani na přání, která se týkají vzdělávání.

„Asi jako všichni lidé z Ukrajiny bych si přála, aby válka co nejdříve skončila a my bychom se mohli vrátit zpátky domů a děti do svých škol. A až se to stane, chtěla bych také, aby děti z našich center neměly mezery ve svých znalostech a látku brzy dohnaly,“ říká Yuliia se slzami v očích.

Tento materiál vzniknul v rámci projektu PLACE, který je financován Evropskou unií v rámci humanitární pomoci EU a představuje více sektorovou humanitární pomoc ukrajinským uprchlíkům a ohroženým domácnostem v Moldavsku. 
Autor: Dmitrii Vosimeric

Související články