Kdo má dohlížet nad nebankovními subjekty? Odpověď viceguvernérovi ČNB

D. Hůle: Kdo v Evropě dohlíží na půjčky

Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl se v článku Zdání řešení není řešení (LN 29. června) s vervou pustil do mých nepravd a alibismu. Jelikož si jej vážím a z jednání s ním jsem nabyl dojmu, že jde o slušného člověka, rád bych na jeho výhrady odpověděl. V Evropské unii na půjčování peněz nejčastěji dohlíží tři, resp. dva typy subjektů. Prvním je specializovaný orgán ochrany spotřebitele, který má tuto agendu na starosti v pěti zemích. Národní banky na půjčky dohlíží v osmi zemích, mezi kterými jsou mimo jiné Francie, Německo, Španělsko, Itálie. Ve zbylých zemích až na několik výjimek na půjčky dohlíží specializovaný orgán finančního dohledu. Tato instituce přitom většinou vznikla vyčleněním příslušné agendy z národní banky. Vzhledem k tomu, že v Česku z těchto tří institucí existuje pouze národní banka, je logické a správné, že ministerstvo financí tuto agendu svěřilo právě ČNB. Pokud bychom nechtěli v Česku zavádět unikát, bylo další možností vytvoření nové instituce podobné jedné z výše uvedených alternativ, což by představovalo ze systémového hlediska daleko větší problém.

To, která ze specializovaných institucí na poskytování úvěrů dohlíží, však není nejzásadnější otázka. Důležité je především, aby tento dohled byl jednotný pro banky i nebankovní poskytovatele a svým rozsahem pokrýval celý trh. A právě tyto parametry současná změna má a přibližuje český úvěrový trh evropskému standardu. Oddělený dohled vůči bankám a nebankovním poskytovatelům je nyní pouze ve třech zemích včetně Česka a původně zvažovaná varianta dohledu pouze nad subjekty s licencí, tedy těmi slušnými, je, podle nám dostupných informací, pouze na Slovensku.

ČNB postihuje hříšníky

Jako trumf z rukávu Mojmír Hampl opět vytahuje nemyslitelnost dohledu nad ilegály, přičemž mi podsouvá tezi, kterou jsem nevyslovil. Opravdu si nemyslím, že by ČNB vymyslela pojem "ilegálové" v souvislosti s poskytovateli služeb bez oprávnění, jen tuto konstrukci šikovně použili oproštěnu od zásadního kontextu. Tím je skutečnost, že ve všech svých dohledových činnostech ČNB na "ilegály" dohlíží a ve správním režimu hříšníky postihuje. Jde o směnárenskou činnost, banky, platební styk, podnikání na kapitálovém trhu a o investiční fondy. Pokud by kdokoli chtěl bez licence nabízet směnu či uložení peněz nebo alternativní platební styk, narazil by na tvrdé sankční mechanismy ČNB, přestože by se dopustil i trestného činu a problém by tedy mohla řešit i policie. 

V minulém komentáři jsem rozdělil úvěrový trh na bílý, šedý a černý, přičemž zúžení dohledu pouze na licencované subjekty by pouze bělilo již bílý trh. Zde souhlasím s panem Hamplem, že tento trh je již regulován dostatečně. Problém vidím v tom, že regulace bez sankcí, jak navrhovala původní změna, by na šedý trh de facto nedopadla, a právě proto jsme podporovali dohled ČNB ve stejných intencích, v jakých jej uplatňuje v ostatních oblastech. Na rozdíl od mého oponenta se ale nedomnívám, že černý trh devastuje chudé lidi více než šedý. Škálu odstínů šedi nedefinuji dle míry rizika, ale míry legálnosti. Stávající šedý trh má naopak silně devastující účinky na širokou společenskou vrstvu, zatímco černý trh ohrožuje především obyvatele chudinských komunit. Zde platí, že problém černého trhu regulace nevyřeší a ČNB zde nebude mít ani práci, jelikož nebude žalobce. Naopak pro šedý trh nová regulace představuje významné ohrožení, protože těch, kdo vnímají nespravedlnost lichevních praktik, je dost, a ti by se mohli stát spojenci ČNB při výkonu jejích pravomocí dohledu. 

Pokud jde o domnělý alibismus, zde panu Hamplovi nerozumím. V Člověku v tísni jsme zvyklí hledat řešení na základě poznání reality a od navrhovaných změn očekáváme právě zlepšení situace v terénu. Nenapadá mě, proč bychom měli podporovat formální změny bez reálného efektu, žádné takové alibi totiž nepotřebujeme.