„Když jsem se stal učitelem, změnilo mi to život.“ Oslava učitelů v Afghánistánu u příležitosti Světového dne učitelů

Publikováno: 4. 10. 2023 Doba čtení: 3 minuty
„Když jsem se stal učitelem, změnilo mi to život.“ Oslava učitelů v Afghánistánu u příležitosti Světového dne učitelů
© Foto: Jallaluddin Adipoor

Světový den učitelů je dnem, kdy oslavujeme, jak učitelé stojí u změn ve vzdělávacím systému a mění tak i životy. Měli bychom se ale také zamyslet nad tím, jak je podpořit, aby mohli plně uplatnit svůj talent a poslání, a zamyslet se nad tím, jakým směrem se má tato profese celosvětově ubírat. 

V Afghánistánu - zejména v těžko dostupných oblastech a odlehlých vesnicích - jsou učitelé často zodpovědní za formování nových generací. Navíc kvůli čtyřem desetiletím války a špatnému finančnímu ohodnocení, učitelé často postrádají odpovídající know-how nebo učební pomůcky. Tito učitelé však představují naději na lepší život pro miliony dětí.

Díky Afghánskému humanitárnímu fondu (AHF) a finančním prostředkům Evropské unie můžeme pracovat na projektech Education in Emergency (EiE) na podporu dětí a učitelů v Afghánistánu. Podporujeme děti, které nechodí do školy, a zavedli jsme školení a aktivity na budování kapacit pro učitele, aby mohli lépe podporovat své žáky.

"Nyní mohu uspokojit potřeby své rodiny"

V provincii Kábul podporujeme učitele komunitního vzdělávání (CBE) v okrese Dehsabz. Většina učitelů v projektu jsou mladí lidé, kteří nemohli najít práci. Mezi 120 učiteli je i Noor Mohammad, 22letý mladík, který je zároveň jediný, kdo má v rodině příjem. 

"Před zahájením projektu jsem pracoval na autobusové zastávce. Prodával jsem kukuřici. Jakmile mi místní oznámili, že ČVT najímá učitele pro třídy CBE, okamžitě jsem se o místo ucházel, protože se mi vždycky líbila představa, že budu učitelem. Přijetí na pozici učitele mi změnilo život a já teď mohu pokrýt potřeby své rodiny," říká Noor Mohammad.

Noor Mohammad žije se svými rodiči a dalšími 11 členy rodiny. "Před tímto projektem jsem byl dělník, který se přes den snažil vydělat peníze na chleba, ale teď jsem učitel, který má respekt, postavení a možnost dále se vzdělávat. Jsem šťastný člověk," říká Noor Mohammad. "Nyní studuji angličtinu a počítačové programy, abych si zlepšil jazykové dovednosti a počítačové znalosti."


Vzdálenost a problémy s bezpečností: 3,7 milionu dětí zůstává mimo školu

Než jsme zřídili třídy CBE, nemohli žáci navštěvovat státní školy kvůli velkým vzdálenostem mezi jejich domovy a školou a s tím spojeným ochranným a bezpečnostním rizikům. Po zahájení naší intervence mezi místními se děti školního věku zapsaly a využívaly všechny naše třídy, zařízení a podporu. Kromě toho jsme jim dodali hygienické a zazimovací balíčky, které mohly používat doma. To zajišťuje kvalitní vzdělání a pomáhá snižovat počet dětí, které zanechávají vzdělávání z důvodu nemoci.

Podle UNOCHA je nesmírně důležité, aby se děti začaly vzdělávat, protože třetina dětí (přibližně 3,7 milionu) stále nechodí do školy. Abychom dětem zajistili přístup ke kvalitnímu vzdělání, otevřeli jsme v loňském roce s podporou Afghánského humanitárního fondu 280 tříd CBE v celé provincii Kábul, které jsou určeny pro více než 9550 dětí. V současné době máme 120 tříd CBE v okresech Dehsabz a Bagrami v provincii Kábul, které hostí 4 200 dětí. Zbývajících 4 350 dětí bylo po úspěšném absolvování našich tříd CBE uvedeno do systému formálního vzdělávání.


Autor: Jallaluddin Adipoor, Člověk v tísni, Afghánistán

Související články