Křičel jsem "Jakeše do koše". Příběhy tří Mongolů, kteří vzpomínají na pivo i Nagano
Publikováno: 2. 1. 2023 Doba čtení: 1 minuta
Vzpomínají na vepřové s knedlíkem a zelím, pivo, hokej i studentský život. Tisíce Mongolů považují za svůj druhý domov Česko, a ačkoliv je od něj dělí přes šest tisíc kilometrů, cítí se být napůl Čechy.
Daleké Mongolsko pojí s Českem silné vazby, které jsou v hlavním městě Ulánbátaru dodnes tak hluboké, že si člověk mezi některými místními připadá jako v malé Praze. Na silnicích dříve jezdily autobusy Škoda a nákladní vozy Tatra, televize vysílaly dětské seriály Arabela, Létající Čestmír či večerníček Krteček.
Československo bylo díky spřízněnému komunistickému režimu až do druhé poloviny 80. let po Sovětském svazu druhým nejvýznamnějším mongolským obchodním partnerem. Tisíce studentů z Ulánbátaru a dalších částí země také dostaly stipendium na českých vysokých školách, po promoci se sem, do země nekonečných plání a dobyvatele Čingischána, vrátily a dodnes mají svůj druhý domov v srdcích.
Reportéři Aktuálně.cz v rámci projektu 1planet4all vycestovali do Mongolska a přímo tam vyzpovídali tři z nich.
