L’Équipe: Nejrizikovější fanoušci Eura 2016. Z jakých zemí pocházejí?

POLÁCI ::: Odpovídá Rafal Pankowski, profesor Varšavské univerzity a předseda asociace Never Again – aktivní v boji proti rasismu.

Kolik je fanoušků na místě: bylo prodáno 33 000 lístků.

Zápasy jejich týmu ve skupině ::: 12. června v Nice proti Severnímu Irsku, v Saint-Denis proti Německu 16. června a v Marseille proti Ukrajině 21. června.

„Na mezinárodních šampionátech bývají polští hooligans klidnější než na klubových utkáních doma. Přesto problematické budou především symboly a popěvky, které polští hooligans na tribuny přinesou.  Jde o symboly krajní pravice, nenávistné především vůči islámu a uprchlíkům. Předseda Polského fotbalového svazu Zbigniew Boniek je mimo jiné velmi populární mezi nacionalisty. UEFA už dříve zakázala na tribunách symbol polské krajní pravice «Mieczyk Chrobrego» („Meč Chrabrého). Nejriskantnější bude z mnoha důvodů zápas s Německem. Už na kvalifikačním zápase loni v září, který se odehrál na francouzské půdě, polští hooligans vyřvávali antimuslimské popěvky. V roce 2012, kdy proběhl evropský šampionát v Polsku, se na chvíli polské radikální fanouškovství stalo vládní prioritou. Od té doby je vláda k této problematice opět laxní.“

ANGLIČANÉ::: Odpovídali Geoff Pearson a Clifford Stott, odborníci na evropské hooligans.

Zápasy jejich týmu ve skupině: v Marseille proti Rusku 11. června, v Lens proti Walesu 16.června a v Saint-Étienne proti Slovensku 20. června.

Kolik je fanoušků celkem na místě: přijelo přibližně 500 000 anglických fanoušků.

G.P: „Počty zatčených v souvislosti s chováním na fotbalových stadionech nebyly v historii Velké Británie nikdy tak nízké. Dnes už hooligans v Anglii nejsou zásadním tématem. Většina zápasu se odehraje bez incicentů. Řady hooligans řídnou a policie je má pod kontrolou. I historicky konflikty na mezinárodních utkáních nebyly způsobeny opravdovými hooligans. Např. v roce 1998, v Marseille se několik opilých anglických fanoušků dostalo do konfliktu s místní mládeží a policie včas nezasáhla.“

C.S: „Důvody násilností anglických fanoušků na mezinárodních soutěžích jsou komplexní. Angličtí fanoušci mají pověst násilníků a nadsazeně se dá říct, že proto dochází k násilí, které je vždy spjato s davovým chováním. Média navíc tento obraz anglických fanoušků podporují.“

RUSOVÉ ::: odpovídal Ronan Evain, doktorand politologie a odborník na ruské hooligans

Zápasy jejich týmu ve skupině: v Marseille proti Anglii 11. června, v Lille proti Slovensku 15. června a v Toulouse proti Walesu 20. června.

Kolik je fanoušků celkem na místě: přibližně 10 000.

„Fanouškovství okolo národní týmu je především rodinnou záležitostí, otevřenou na rozdíl od fanouškovství klubovým barvám. Přijíždí mnoho turistů prostřednictvím cestovních agentur. Rusko je obrovská země, cestování je tedy drahé, ti kteří přijíždějí, jsou povětšinou dobře sociálně začleněni. Menšina je extrémní a může působit problémy při zápasech národního týmu. Projevy rasismu přímo na stadionu neočekávám. V posledních dvou fotbalových sezónách se počet incidentů s rasistickým podtextem na ruských stadionech výrazně snížil. Napodobování opičích zvuků, které už nebylo na předešlém Euru v roce 2012, se pravděpodobně nestane ani na letošním. Problematický je symbol žluto-bílo-černé vlajky – vlajky ruského impéria, kterou často na stadiony nosí jak krajní pravice, tak fanoušci, pro které nemá ideologický význam. Nicméně se stejně může objevit v raportech UEFA.

Zvěsti, které se šířily o spojení ruských a anglických hooligans, kteří zautočí na muslimy žijící v Marseille, jsou podle mě z říše fantazie. Na druhou stranu to neznamená, že není třeba se bát incidentů. Francouzská policie zvolila přísný postup k davům fanoušků a je otázkou, jak na to bude reagovat tvrdé fanouškovské jádro. Zároveň není vyloučeno, že se hooligans jednotlivých týmů utkají mimo oči veřejnosti, na odlehlých místech, jak je jejich zvykem.“

To, co se stalo po utkání s Anglií. Vlastně nijak nevyvrací, co jsem řekl pro L’Équipe. Útočila jádro ruských ultras. Hooligans ve věku 25  až 35 let, kteří byli extrémně organizovaní, často bývalých veteránů. Na místo přijeli v autech, útočili po dobu 20 minut  a pak rychle odjeli. I proto měli francouzské úřady takový problém je ztotožnit.

Pozn. Faktusu: Ruská fotbalová federace dostala za násilné chování svých fanoušků 150 000 eur, pokud se bude opakovat, budou z šampionátu vyloučeni.

CHORVATI ::: Odpovídá Dario Brentin, výzkumý pracovník Univerzity v Gratzu, odborník na chorvatský sport.

Jejich zápasy ve skupině: v Paříži proti Turecku 12. června, v Saint-Étienne 17. června proti Česku a v Bordeaux proti Španělsku 21. června.

Kolik je fanoušků na místě: přibližně 10 000.

„Podle mého názoru více než násilnosti se musíme obávat nacionalistických a rasistických projevů na stadionech od chorvatských fanoušků. Podíl násilnosti se nezdá být u chorvatských fanoušků větší než u jiných národů. Navíc násilí je výjimečně spjato se zápasy národního mužstva. Ale to, co se bohužel očekávat dá je opět napodobování opičích zvuků stejně, jako tomu bylo na Euru 2012. Neplatí to sice pro všechny fanoušky, ale v chorvatské společnosti je rasismus velmi přítomný, a fotbaloví fanoušci jsou jejím zrcadlem. Obecně bývají velmi nacionalističtí v prožívání svého vlasteneckého patosu.

Pak je tu zpěv kontroverzní písně: „Za dom spremi“ (Pro naší zemi – připraven!). Chorvatší fanoušci vědí, že je považována za rasistickou – zpívali ji Ustašovci během 2. světové války, když šli do boje – a je UEFou i FIFou zakázána. Je dobré taky nezapomínat, že konflikt, mezi Federací a většinou fanouškovských sdružení kvůli přerušení kvalifikačního zápasu (chorvatští fanoušci naházeli na hřiště dýmovnice) proti Itálii v Miláně trvá. Situace se tedy může opakovat, k čemuž by měly přihlédnout bezpečnostní složky.“

TURCI ::: Odpovídal Emir Güney, vedoucí katedry sportovních studií na Univerzitě v Istanbulu.

Jejich zápasy ve skupině: proti Chorvatsku 12. června v Paříži, v Nice proti Španělsku 17. června a v Lens proti Česku 21. Června

Kolik je fanoušků na místě: je velmi těžké říct, kolik přímo z Turecka a kolik je na místě Turků žijících v jiných zemích např. v Německu.

Zvnějšku se turečtí fanoušci jeví jako násilničtí, což je částečně pravda. Je velmi málo hooligans mezi fanoušky, kteří doprovází národní tým na zápasy, a chovají se násilnicky. Pokud k tomu ale dojde, často jsou důvody „vnější“ – jde o frustraci. Podle mě označovat zápas s Tureckem jako bezpečnostně rizikový je spíše politické rozhodnutí. Musíme si uvědomit, že v Turecku stojí vstupenka na národní utkání od 3 do 30 eur. Koupit si lístky na mezinárodní utkání v zahraničí je pak pro většinu tureckých fanoušků téměř nemožné. Na stadionech tak vidíme fanoušky z vyšší třídy nebo imigranty tureckého původu. Tvrdé jádro fanoušků cestuje takto daleko minimálně, na stadionech jsou pak především „konzumenti“ fotbalu. A co vypískaná minuta ticha v Istanbulu po atentátech v Paříži? Podle mě šlo spíše o protest, protože po teroristických útocích v Ankaře o necelý měsíc dříve nikdo žádnou minutu ticha na kvalifikačních zápasech nedržel. Nemyslím si, že můžeme očekávat tento druh chování na zápasech Euro 2016.

NĚMCI: Odpovídal Ronny Blaschke, novinář a autor mnoha knih o německých fanoušcích.

Jejich zápasy ve skupině: v Lille proti Ukrajině 12. června, v Saint-Denis proti Polsku 16. června a v Paříži proti Severním Irsku 21. června.

Kolik je fanoušků na místě: stovky tisíc.

„Po roce 1998 šla spousta hooligans „do důchodu“. Politici rozhodli zlepšit bezpečnost, modernizovali se stadiony a zahrnuli do toho procesu i fanoušky, což přineslo své ovoce.  Žádná země neinvestovala tolik peněz do sociální práce s fanoušky jako Německo – ročně 12 milionů eur. Výsledkem je, že incidenty jsou vzácnější a vzácnější. Přesto v posledních pěti, šesti letech pozorujeme nárůst hooliganství. Hnutí krajní pravice se rozvíjí a staví proti antirasistickým ultras. Přibývá konfliktů jako těch v Cáchách, Braunschweigu, Brémách, Düsseldorfu… A pak se mobilizuj také v boji proti islámu okolo hnutí Pegida v Drážďanech. Fanoušci Dynama Drážďany se podíleli na demonstracích v říjnu 2014, kdy se v počtu 4000 lidí poprvé objevili v Kolíně pod jménem Hogesa (zkratka Hooligans proti saláfismu ). Dnes Hogesa trpí vnitřními rozpory a její moc už zdaleka není tak velká. Ale pořad je tady šance,  i když kvůli bezpečnostním opatřením, malá, že právě tito fanoušci přicestují do Francie. Jinak jsou především aktivní ve východní Evropě, kde jsou zápasy méně sledované tak, jak tomu bylo během kvalifikačního zápasu ve Varšavě. Podlě mě, jestliže někteří z nich přijeli do Francie, rvačky se odehrají především mimo centra měst, kde nebudou na očích veřejnosti.

DÁLE NA VÝCHOD: Odpovídal Pierre Vuillemot, zakladatel webové stránky Footbalski.fr, odborník na východoevropský fotbal.

„Oproti Západu nemá většina východních zemí zvláštní skupiny fanoušků, které by jezdily hlavně na zápasy reprezentace. Organizace je osobnější a je těžké se na ní podílet. Mimochodem albánští fanoušci budou na letošním Euru hodně vidět: přijíždí mnoho fanoušků a skupina je nejlépe organizovaná mezi východoevropskými fanoušky (společně s bosenskými BH Fanaticos, Bosna se ale nekvalifikovala na Euro 2016). Jen pro příklad: v zápase proti Francii plánují nasadit vlajku o rozměrech 11 000 m2 (v Marseille 15. června). Přesto albánští fanoušci nemají pověst průšvihářů.

Další zemí, jejíž fanoušci se mobilizují na Euro 2016, je Maďarsko. Ultras tvrdí, že jich přijede až 45 000. Jestliže známe fotbalový zápal, který v zemi panuje, může tomu tak klidně být. Jsou to především partičky ultras, které se přesunují do Francie po vlastní ose. A mezi nimi mohou být i hooligans. Napětí existuje především s Rumunskem, Slovenskem a Rakouskem, a to může být přivezeno do Francie.

Všechno toto koncentruje Slovensko. Mnoho skupin fanoušků ignoruje výběr. Na internetu někteří hooligans avizovali, že chtějí zúčtovat s Angličany kvůli kvalifikačnímu utkání na Euro 2004.

A nakonec Ukrajina: fanoušci se chtějí ukázat, ale panuje nejistota ohledně přidělování víz.