Lavice, tabule, aktovky, sešity, a úsměvy na tváři: Pomáháme studentům v etiopském regionu Tigraj vrátit se po válce do škol

Publikováno: 25. 7. 2024 Doba čtení: 4 minuty
Lavice, tabule, aktovky, sešity, a úsměvy na tváři: Pomáháme studentům v etiopském regionu Tigraj vrátit se po válce do škol
© Foto: Hassina Ousman Nurie

V roce 2020 propukl konflikt mezi etiopskou vládou a ozbrojenými složkami v regionu Tigraj. Tato válka trvala dva roky a skončila uzavřením mírové dohody, kterou strany podepsaly v Pretorii v roce 2022. Válka měla za následek uzavření přes poloviny místních škol, tím pádem se nemohlo více než milion dětí účastnit výuky. Ve středním Tigraj proto pracujeme na obnově školních budov a distribuujeme školní pomůcky, díky prostředkům z Klubu přátel. Mnoho dětí má radost, že se opět vrátí do školy.

Genet Gebru pochází z města Abi-Adi. Je jí 16 let a chodí do sedmé třídy. Genet si prošla těžkým obdobím. Její matka zemřela po úderu blesku a Genet tak bojovala velkým traumatem, kvůli kterému často nechodila do školy. Učitelé v Genet viděli nadějnou studentku, a proto jí pomohli a podpořili, aby mohla do školy opět pravidelně chodit. Teď žije se svojí sestrou.

Podpořte nás prosím
Chci vstoupit do Klubu přátel

Genet baví angličtina a jejím snem je stát se pilotkou nebo státní úřednicí. Když se její škola kvůli válce zavřela, hodně ji to poznamenalo. Výuka ji moc bavila, a když nemohla do školy jít, ztratila veškeré nadšení a smysl života. Každý den bez školy byl pro ni utrpením.

Genet říká: „Když se škola zavřela, byla jsem smutná a naštvaná. Chyběli mi moji kamarádi, spolužáci a učitelé. V té době jsem často brečela.“

Hodně dětí bylo zklamaných, když se jejich školy ničily a zavíraly. Podle Regionálního vzdělávacího úřadu v Tigraj byla ke konci dubna 2023 zavřena vice než polovina škol v regionu, především kvůli poničení v důsledku války. Školní budovy byly také používány jako zázemí pro vnitřně vysídlené lidi nebo armádu. To postihlo celkem 1 042 807 školáků.

Po válce poskytly místní vlády a humanitární organizace školám a studentům limitovanou pomoc v podobě učebnic, psacích pomůcek, školních batohů nebo potřeb na volný čas. Aby mohli žáci dohnat zameškanou výuku, rozhodl se regionální vzdělávací úřad a UNICEF přizpůsobit školní kalendář tak, aby studenti zvládli dokončit tři stupně za jeden rok.

Abychom studentům a učitelům v Tigraj pomohli tuto situaci zvládnout, poskytujeme jim různé vzdělávací materiály, podklady pro výuku nebo pomůcky na vědecké pokusy. Když od nás Genet dostala školní potřeby, včetně batohu, sešitů, psacích potřeb a vybavení na matematiku, byla nadšená.

„Jsem vděčná Člověku v tísni z mnoha důvodů. Moc si vážím školních pomůcek, které jsem dostala,“ říká Genet.

Pomohli jsme studentům v distriktech Abi-Adi a Kola Tembeyin. V těchto místech bylo zničeno 49 škol a na 26 000 studentů nemá vybavení do výuky. Školní budovy potřebují opravit. Člověk v tísni se zaměřuje na přístup k pitné vodě a stavbu záchodů v těchto školách.

Vybrali jsme si čtyři školy (Ady-Gidy, Lisanu, Guroro, Bega Shega), kde se zaměřujeme na údržbu budov a vybavení tříd lavicemi, židlemi a tabulemi.

V těchto podmínkách je náročné studenty inspirovat

Atsede Gebregiorgis učí už deset let na základní škole Adi Gidi. Přestože učitelé nedostali výplatu už 17 měsíců, všichni z nich pokračují ve výuce. Atsede zmiňuje, že škola, na které učí, je jednou z nejlepších ve výuce angličtiny za použití mobilních telefonů. Jejich studenti mají skvělé akademické výsledky. Nicméně veškeré úsilí a úspěchy studentů přerušila válka.

Atsede říká: „Válka všechno zničila. Škola byla vyrabovaná, všechny naše dokumenty spálené. Studenti teď musí složit tři závěrečné zkoušky během jednoho roku a v těchto podmínkách je nesmírně těžké je podpořit a inspirovat.“

Válka způsobila také psychické napětí a traumata, se kterými se děti vyrovnávají. Mají pocity bezmoci, jsou emocionálně nestabilní a nervózní. Atsede si všímá, že někteří studenti projevují vypjaté emoce také ve vyučování, což se projevuje také v komunikaci s učiteli.

Zároveň zmiňuje, že během války nechodilo plno dětí do školy, protože neměly školní pomůcky, které si jejich rodiče nemohli dovolit koupit. Někteří studenti chodili do školy hladoví. Často z hladu omdlévali a učitelé jim pomáhali a dávali alespoň vodu.

Díky distribuci školních pomůcek se docházka ve školách zvyšuje, ale přesto je potřeba další pomoc. 

„Když studenti dostali školní pomůcky, začali do školy chodit častěji. Přesto je ale další podpora potřeba. Některé děti mají často pouze jeden sešit na dva nebo tři předměty, protože si jejich rodiče nemohou dovolit koupit další,“ říká Atsede.

Studentky se také často potýkají s nedostatkem menstruačních potřeb. Atsede zmiňuje: „Studentky v naší škole si často nemohou dovolit pořídit vložky a spodní prádlo. Proto hledáme způsoby, jak dívkám tyto důležité věci zajistit.“

Díky penězům z Klubu přátel a našemu místnímu partnerovi HOP jsme mohli podpořit studenty v centrálním Tigraj. Genet se už těší, že se vrátí do školy po dlouhém období války.

„Naše škola je opravena, výuka už pomalu začíná. Jsem moc šťastná,“ říká nadšeně Genet a pyšně drží aktovku, kterou od nás dostala.

Autor: Hassina Ousman Nurie

Související články