Lidé z kmene Dasenech utekli před povodněmi z řeky Omo a teď potřebují humanitární pomoc

Publikováno: 25. 6. 2024 Doba čtení: 3 minuty

Voda a hygiena Přírodní katastrofy Uprchlíci Podpora uprchlíků

Na začátku roku 2024 bylo vysídleno 80 000 lidí ze svých domovů v oblasti Dasenech na jihu Etiopie. Důvodem byly záplavy, které způsobilo rozvodnění řeky Omo. Povodeň měla za následek zničení infrastruktury, včetně vzdělávacích a zdravotnických zařízení. Lidé zasaženi povodněmi teď žijí na dvanácti místech určených pro vnitřně vysídlené uprchlíky. Pomáháme jim zajistit ty nejzákladnější potřeby – rozdáváme jim hygienické balíčky a vybavení do domácností.

Namutam Lokuta žije nyní s ostatními vysídlenými. Postavila si svůj přístřešek, který je kruhový a má tak nízký vchod, že se do něj dostane pouze vkleče. Přestože jsou v této oblasti velká vedra, lidé si staví domy z kusů dřeva a železných plátů obalených v plastu.

Namutam má osm dětí. Dříve se živila pěstováním banánů a prodáváním slámy. Poprvé byla vysídlena před šesti lety, ale kvůli opakovaným záplavám se musela přestěhovat ještě několikrát. Do oblasti pro vnitřně vysídlené uprchlíky přišla před deseti měsíci. „Povodeň zničila všechnu moji úrodu,“ říká.

Namutam jsme pomohli začít od nuly. Poskytli jsme jí vybavení do domácnosti, jako jsou kanystry na vodu, prací prostředek, mýdlo a hygienické balíčky včetně vložek a spodního prádla. „V kanystrech nosím vodu, umývám děti nebo peru oblečení,“ říká. Do oblasti Dasenech jsme se dostali na dřevěných loďkách. Bez nich bychom všechno důležité vybavení nemohli doručit těmto lidem, kteří žijí v odlehlých a těžko dostupných oblastech.

Kuruluk Pkono je starosta kebele Sir Meret a dříve byl takzvaným modelovým farmářem. Když se Kuruluk ohlíží do minulosti, cítí velký smutek nad ztrátami, které mu povodeň způsobila. Dříve se staral o pole, které mu dávalo tolik úrody, že by naplnila několik nákladních aut. Navíc spolupracoval s místními mladými lidmi, aby mohli společně pokračovat ve farmaření i přes navracející se povodně. Nyní žije Kuruluk na místě pro vnitřně vysídlené lidi a je odkázán na pomoc od ostatních.

„Naše farma si vedla přímo ukázkově. Pěstovali jsme banány a kukuřici, navštěvovali nás často i lidé z dalekých míst,“ vzpomíná Kuruluk. Povodně ale zničily veškerou jejich zemědělskou produkci a farmáři se tak ocitli v těžké situaci.

„Všechen dobytek je pryč, náš majetek je zničený. Žijeme teď na tomto vyprahlém kousku země a snažíme se společně dělit o pomoc, kterou dostaneme. Někteří lidé začali rybařit, ale kromě ryb nemáme nic,“ říká.

I přes všechny překážky je Kuruluk vděčný za podporu od Člověka v tísni a Evropské unie. Oceňuje, že jsme schopni dopravit materiální pomoc i do těchto odlehlých oblastí, kam nevedou žádné cesty. Zároveň si přeje, aby mohli dostat místní lidé také další pomoc v podobě jídla nebo peněz, což by výrazně zlepšilo jejich situaci.

Místa pro vysídlené se nachází v pěti oblastech, kde žije na 12 000 lidí. Celkem 600 domácnostem jsme rozdali kanystry, prací prostředky, mýdla a hygienické balíčky. Díky finanční podpoře od Evropské unie jsme takto mohli podpořit 5224 lidí.

Přístup k pitné vodě je dalším velkým problémem pro lidi žijící v těchto oblastech. Proto jsme vyčistili vodu z řeky a vytvořili tři zdroje pitné vody. Náš tým tak poskytnul přístup k pitné vodě na 1148 domácnostem, což se rovná hodnotě 5, 8 milionů ETB (2 340 000 korun). Ale s příchodem období dešťů, které trvá do září, budou tito lidé potřebovat naši pomoc ještě více než kdy dříve.