Lukrativní byznys
Publikováno: 28. 4. 2016 Doba čtení: 5 minut
Debata o ubytovnách a doplatcích na bydlení, díky kterým stát přispívá na lukrativní byznys podnikatelů, jež nemají problém ubytovávat v často nevyhovujících podmínkách celé rodiny, je stále ožehavým tématem kritiky systému. Je však pravda, že nejen ubytovny jsou možností, jak za příspěvky od státu přijít k nemalým penězům. Kromě drobných pronajímatelů, kteří obvykle vlastní jeden byt, totiž existují i podnikatelé, kteří v jednom i více domech vlastní hned několik bytů a dokázali díky znalosti podmínek vytvořit lukrativní byznys z běžných pronájmů.
Využívání prostoru k podnikání při nedostatku vhodných příležitostí k bydlení pro sociálně slabé v souvislosti se sociálními dávkami je zřejmé, ale objevují se i další možnosti, jež jsou v rámci zákona při nejmenším zarážející. Jedná se o vyúčtování zálohově hrazených služeb.
Podmínkou pro získání příspěvku či doplatku na bydlení je kromě jiného i předložení dokladu o výši nákladů na bydlení a dokladu o tom, že byt je užíván na základě nájemní smlouvy nebo na základě vlastnictví k nemovitosti (smlouva o nájmu či ubytování, kupní smlouva apod.). Podstatou této podmínky je cena nájmu a výše stanovených záloh na jednotlivé služby (tzv. evidenční list). Úřadu práce se pak dokládá i roční vyúčtování zálohově hrazených služeb a případný přeplatek či nedoplatek se stává nespornou součástí příjmů žadatele pro účely dalšího výpočtu nároků na příspěvek či doplatek na bydlení. Až sem by byl celkový postup srozumitelný, ale v praxi bohužel není vše tak průhledné, jak se zdá.
Majitel bytu totiž není povinen posílat distributorům energií zálohy na jednotlivé služby tak, jak je stanoveno v nájemní smlouvě. V praxi to může znamenat to, že nájemník platí elektřinu ve výši 1.000,- Kč/měs., ale majitel bytu posílá distributorovi zálohy jen ve výši 600,- Kč/měs. Při ročním vyúčtování služeb pak nemá majitel ani povinnost předložit nájemci originál vyúčtování od distributorů. Může napsat svoje vlastní vyúčtování o tom, kolik mají nájemci přeplatek či nedoplatek a takové potvrzení pro účely Úřadu práce a určení nároku na dávky stačí. A právě zde pak může a také často dochází k situacím, kdy stát majitelům bytů vesele hradí v rámci nájmu fiktivní nedoplatky nebo započte do dávky menší přeplatky, než jaké jsou ve skutečnosti.
Nájemník má sice právo požadovat po majiteli vyúčtování od distributorů, ale pokud jej majitel předložit odmítá, tak je další postup relativně zdlouhavý a složitý. Nájemce by měl v takovém případě podat majiteli písemnou žádost o vyúčtování od distributorů, a když majitel na žádost nereaguje, musí nájemce podat k příslušnému Okresnímu soudu žalobu pro vydání tohoto vyúčtování. Pokud soud nájemci vyhoví, požadované vyúčtování získá a zjistí, že neodpovídá vyúčtování majitele či spotřebě energií, musí nájemce reklamovat vyúčtování od majitele na základě jeho porovnání s vyúčtováním od distributorů. V případě, že majitel této reklamaci nevyhoví, může na něj nájemce podat žalobu pro bezdůvodné obohacování.
Z praxe uvádíme příklad klientky:
V lednu tohoto roku oslovila sociálně aktivizačního pracovníka (SAP) klientka se žádostí o pomoc při řešení její finanční situace související s bydlením. Uvedla, že je matkou samoživitelkou a bydlí se svým nezletilým synem v pronájmu bytu 1KK za 6.000,- Kč (1.350,- Kč nájem a 4.650,- Kč zálohy na služby), ale protože jí vznikl za rok 2014 nedoplatek na službách ve výši 11.329,- Kč, je nyní nucena k celkové výši nájmu splácet každý měsíc navíc 1.000,- Kč. Klientka je uživatelem příspěvku na bydlení, ale protože její celkové náklady na bydlení přesahují normativní náklady (průměrně stanovené celkové náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů domácnosti), Úřad práce jí o tyto náklady příspěvek na bydlení nenavýšil. Klientka tedy používá na splacení nedoplatku peníze na živobytí a těch pak není dost na běžné potřeby (jídlo, hygiena, léky).
SAP v první řadě přezkoumal všechny podklady (životní minimum rodiny, rozhodnutí o přiznání sociálních dávek, nájemní smlouvu, vyúčtování zálohově hrazených služeb atd.) a zjistil, že klientka by vůbec nedoplatek platit neměla, naopak by jí měl majitel bytu peníze vracet, protože podle nájemní smlouvy zaplatila na službách mnohem více, než byla reálná spotřeba a dle vyúčtování byly zálohy distributorům placeny v mnohem menších částkách, než jak je stanoveno v nájemní smlouvě.
Klientka dle nájemní smlouvy zaplatila za rok 2014 na službách 55.800,- Kč a náklady byly dle vyúčtování pouze 29.389,- Kč, což znamená, že majitel by měl klientce vrátit 26.411,- Kč a vzniklý nedoplatek ve výši 11.329,- Kč zaplatit ze svých prostředků, protože podle vyúčtování zaplatil na zálohách distributorům jen 18.060,- Kč.
SAP kontaktoval společně s klientkou správkyni bytu (i dalších bytů v domě, jež jsou ve vlastnictví majitele), zjištěné nedostatky konzultovali a správkyně slíbila vše napravit. Uběhlo několik dní a klientka telefonovala SAP, že se i s dalšími nájemníky sešli se správkyní, která je nechala podepsat nové evidenční listy, datované zpětně a s jiným rozložením částek nájmu a služeb (5.000,- Kč nájem a 1.000,- Kč zálohy na služby), ze kterého samozřejmě vyplynulo, že je vše v pořádku a majitel nájemníkům nic nedluží. Při dotazu na to, proč klientka i všichni ostatní nájemníci nový evidenční list podepsali, klientka sdělila, že potřebuje někde bydlet a kdyby šla s majitelem do sporu, nejspíš by jí neprodloužil nájemní smlouvu (prodlužována vždy pouze na 3 měsíce). Stejně jako ostatní nájemníci, nemá se synem kam jinam jít, nemá peníze na běžný pronájem s několika tisícovou kaucí, město nemá k dispozici městské byty a do azylového domu pro matky s dětmi nepůjde. SAP upozornil na to, že postupy majitele a správkyně jsou neoprávněné, nájemníci by měli svoji situaci řešit a vzniklý spor by nejspíš vyhráli, ale klientka ani její sousedi nechtějí mít problémy, prý raději budou platit neúměrně vysoký nájem a doplácet na službách, než aby o bydlení přišli.
A kde tedy skončil rozdíl 26.411,-Kč? Je zřejmé, že v kapse majitele, který si při počtu několika desítek nájemníků pravděpodobně odnáší každý rok z ročního vyúčtování potažmo systému sociálních dávek statisícové prémie. Při bližším zkoumání celého procesu na Úřadu práce jsme zjistili, že tamní sociální pracovnici se celkové vyúčtování, poskytnuté majitelem, také nezdálo. Také přišli na to, že klientka by dle nájemní smlouvy měla mít přeplatek a nikoliv nedoplatek, který jí stejně z příspěvku na bydlení neuhradí, ale doporučili klientce, ať si nechá od správkyně vystavit čestné prohlášení o tom, že jí za rok 2014 žádný nedoplatek ani přeplatek nevznikl. Klientka poslechla, správkyně napsala čestné prohlášení, Úřad práce byl spokojený, nejspíš stejně jako majitel a všichni žili šťastně až do smrti.
