Migranti a kriminalita v České republice

Co víme o kriminalitě cizinců na území ČR?

Pohled do policejních kriminálních statistik prozrazuje, že za rok 2018 bylo v Česku spácháno 105 710 trestných činů, 8,6 procent z nich měli na svědomí cizinci. Těch v té době podle ČSÚ v ČR pobývalo 566 931, což odpovídá 5,3 procentům obyvatel Česka. Na první pohled se tedy zdá, že cizinci páchají trestné činy častěji, než by odpovídalo jejich podílu na populaci.

Ve skutečnosti však je cizinců v Česku zřejmě víc, než jejich oficiálně přihlášeno k pobytu - občané EU totiž nemají povinnost registrovat svůj přechodný pobyt. Větší jistotu, že známe přesná čísla, máme u občanů třetích zemí (tedy všech zemí mimo Evropskou unii). Ti tvořili v roce 2018 přes tři procenta české populace a na počtu odsouzených se podíleli zhruba čtyřmi procenty, což neukazuje výrazně vyšší tendenci ke kriminalitě.

Když se podíváme na vývoj v čase, celkový počet trestných činů i podíl cizinců na něm je - když navíc zohledníme i to, že počet cizinců žijících v ČR stoupá - dlouhodobě poměrně stabilní:

Data o počtu cizinců podezřelých z a odsouzených za trestné činy průběžně zveřejňuje Český statistický úřad. Za rok 2018 cizinci byli odsouzeni za 5312 trestných činů, což je 9,7 procenta ze všech odsouzených na území Česka. Zbylých více než 90 procent odsouzených byli čeští občané (konkrétně 49 136).

Nejvíce odsouzených (1622) pocházelo ze Slovenska, následovali Ukrajinci, Rumuni a Poláci.

Pohled za čísla

Podhodnocení počtu osob pocházejících z EU není jediným aspektem, který může statistiky o kriminalitě zkreslovat a vytvářet dojem, že cizinci mají “přirozeně” větší tendenci páchat kriminalitu než domácí obyvatelstvo. K dalšímu zkreslení dochází i tím, že statistiky kriminality sice rozlišují národnost pachatele, ale už ne to, jestli pachatel-cizinec opravdu pobývá v Česku, nebo zde pouze spáchal trestný čin.

 Do statistik kriminálních cizinců tak padají i turisté nebo pachatelé mezinárodní organizované kriminality, kteří byli v Česku chyceni např. při převozu pašovaného zboží nebo lidí. Není tak zcela fér porovnávat podíl cizinců na spáchané trestné činnosti vůči podílu cizinců pobývajících v Česku (Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2016).

Dalším zkreslujícím efektem je demografie cizinců. Z dlouhodobých dat o kriminalitě je známo, že napříč různými zeměmi platí, že největší podíl závažné trestné činnosti připadá na muže, především na mladé a ve středním věku. Děti do 15 let a starší populace jsou, stejně jako ženy, z hlediska kriminality zanedbatelnými skupinami. Na dvojici grafů níže vidíme, že u cizinců pobývajících v ČR dominují právě lidé ve středním věku, takřka chybí generace seniorů, podíl dětí je jen zlomkem celku. Také z hlediska pohlaví najdeme rozdíl – zatímco v české populaci je více žen než mužů, u cizinců je to naopak. Z hlediska kriminality jsou tato fakta velmi důležitá. Vzhledem k takto odlišným strukturám není odpovídající předpokládat, že vyvážený podíl trestných činů cizinců by měl být roven jejich celkovému podílu v populaci.

Třetím faktorem vedoucím ke zkreslení může být i to, že cizinci se díky své jinakosti a očekávání společnosti, že mohou být zdrojem nebezpečí, snáze ocitnou v hledáčku policie a úřadů. Svědčit by o tom mohly zátahy a kontroly cílené na tržnice nebo firmy zaměstnávající cizince, jakož i zvýšené policejní kontroly v průmyslových zónách s větší koncentrací cizinců.

Posledním, ale neméně významným faktorem pro páchání kriminality je sociální postavení (potencionálního) pachatele. Různé renomované studie (např. Fajnzylber, Lederman, Loayza, 2002) prokázaly, že existuje úzká souvislost mezi socioekonomickým postavením a pácháním trestných činů - zvláště těch násilných, které budí ve společnosti největší strach. Ať už se jedná o domácí obyvatele nebo cizince, chudí a znevýhodnění lidé, kteří jsou pod velkým ekonomickým a společenským tlakem, jsou více v nebezpečí sklouznout do násilného a kriminálního prostředí. Cizinci, zvláště ti v nejistém právním postavení nebo v prekérním zaměstnání, mohou být v tomto ohledu zranitelnější než domácí obyvatelé, kteří se mohou v případě nouze stále opřít o podporu rodiny nebo státu. Právě ten ale může vhodnou integrační a sociální politikou předejít tomu, aby se cizinci (stejně jako státní občané) ocitali na okraji společnosti a snížit tak pravděpodobnosti jejich kriminálního jednání.

Statistická data se dají jen těžko zcela očistit o efekt těchto případných zkreslení, která jsou těžko vyčíslitelná. Dá se však předpokládat, že podíl trestných činů spáchaných cizinci v porovnání s jejich podílem na populaci může být ve skutečnosti vyrovnaný, v některých aspektech i podprůměrný. Jinými slovy, že cizinci v ČR páchají trestné činy v průměru podobně často, jako čeští občané.

Jak vnímá kriminalitu cizinců veřejnost?

Kriminalita cizinců je jevem, jehož rozsah má veřejnost tendenci přeceňovat. Podle průzkumu postojů veřejnosti k cizincům prováděném pravidelně v březnu každého roku Centrem pro výzkum veřejného mínění (CVVM) v roce 2019 označilo 61 % respondentů cizince za příčinu nárůstu kriminality; jen 11 % vyjádřilo s tímto názorem nesouhlas (ostatní nezaujali stanovisko).

Časové srovnání výsledků těchto každoročních šetření ukazuje, že tendence veřejnosti přisuzovat cizincům negativní vliv na kriminalitu je dlouhodobá, ale zároveň mírně klesající (ze 71 procent v roce 2009 na 64 procent v roce 2019).

Tendenci české veřejnosti kriminalitu cizinců značně nadhodnocovat potvrdil i průzkum společnosti Median pro server iDnes.cz z března 2017. Zatímco dotázaní v průměru odhadovali, že cizinci páchají 29 procent všech trestných činů v Česku, ve skutečnosti to bylo jen 7 procent.

Čím je výrazné nadhodnocování podílu cizinců na kriminalitě způsobeno? Ačkoliv se na tuto otázku nedá spolehlivě odpovědět prostřednictvím dat, mnohé nasvědčuje tomu, že výraznou roli hrají média a veřejné osobnosti, včetně části politické scény (Pospěch, Jurečková 2019). Kriminalita cizinců je pro média atraktivním námětem, pro některé politické subjekty zase oblíbeným tématem, kterým často oslovují své voliče.

Pohled za hranice

Tento trend potvrzují i data ze zahraničí. Výzkum vysoké školy Macromedia z roku 2019 tak například ukázal, že zatímco se cizinci na počtu obviněných v Německu podílejí zhruba z 30 procent a zbylých 70 procent jde na vrub německým občanům, přes 41 procent článků v tištěných médiích, které informují o trestných činech, uvádí původ pachatele-cizince. Jen v necelých 3 procentech případů média uvádí, že pachatelem byl Němec, v 56 procentech původ pachatele neuvádějí. Logicky tak vzniká silný dojem, že zatímco místní páchají trestné činy jen velmi zřídka, hlavními původci kriminality jsou cizinci. A to i přesto, že podle Spolkového kriminálního úřadu (BKA) celková kriminalita v Německu klesá. Podíl cizinců na trestných činech sice převyšuje jejich podíl na populaci (i zde hrají jistou, těžko přesně vyčíslitelnou roli zkreslení popsaná výše), kriminalita však stejně jako u Němců klesá i u příslušníků jiných národností.

Do hledáčku médií v Německu i zahraničí se ve spojení s především násilnou kriminalitou dostávají hlavně uprchlíci, kteří přišli do Německa v několika posledních letech. Německé policejní statistiky však ukazují, že právě u národností jako jsou Syřané, Iráčané nebo Afghánci, kteří ve většině případů uspějí se svou žádostí o azyl - tedy prokáží ohrožení života v zemi původu a mohou v Německu zůstat - je kriminalita podprůměrná. Naopak příslušníci některých jiných národností, typicky z oblasti Magrebu, Gruzie nebo dalších zemí, kteří se ve většině případů na azyl nekvalifikují, páchají trestné činy nadprůměrně často.

Bezpečnost je klíčový veřejný zájem a je proto pochopitelné, že se veřejnost i média zajímají mimo jiné o to, jaký je vztah mezi migrací a kriminalitou. Kvalitní informace založené na faktech a datech jsou důležité a potřebné, abychom dokázali rozsah problému správně vyhodnotit a v případě potřeby na něj reagovat, nebo se naopak vyvarovat přehnané reakce tam, kde může napáchat více škody než užitku. Proto je důležité, aby veřejnost byla schopná zasadit do širšího kontextu zprávy o cizincích, které se k ní dostávají z médií a sociálních sítí - ať už se jedná o jednotlivé krimi zprávy o trestných činech spáchaných cizincem, nebo naopak příběhy o cizincích, kteří se příkladně integrují a pokud se stanou svědky trestného činu, odhodlaně proti němu zasáhnou. 

Zdroje:

• Diblíková, S. a kol.: Analýza trendů kriminality v České republice v roce 2016. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2016: http://www.ok.cz/iksp/docs/445.pdf 

• Fajnzylber, Lederman, Loayza: Inequality and violent crime. Světová banka, 2002. http://siteresources.worldbank.org/DEC/Resources/Crime%26Inequality.pdf 

• Holý, D.: Kriminalita cizinců v Česku. Statistika a my, 2018: https://www.statistikaamy.cz/2018/07/kriminalita-cizincu-v-cesku/?fbclid=IwAR0wCnvx3gAsnI3tvhvEr8TNiFn8xiUiRE5oxJLSGjAln1IS1PBp0gWHwew 

• Postoje české veřejnosti k cizincům. Centrum pro výzkum veřejného mínění, březen 2019 https://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c2/a4899/f9/ov190409.pdf 

• Statistika kriminality. Spolkový kriminální úřad, březen 2020: https://www.bka.de/DE/AktuelleInformationen/StatistikenLagebilder/PolizeilicheKriminalstatistik/PKS2019/pks2019_node.html 

• Vnímání bezpečnosti a kriminalita. Median pro iDnes.cz, březen 2017: http://www.median.eu/cs/wp-content/uploads/2017/03/MEDIAN_vyzkum_iDNES_Kriminalita.pdf 

• Wie oft nennen die Medien die Herkunft von Tatverdächtigen? Mediendienst integration, 2019: https://mediendienst-integration.de/artikel/wie-oft-nennen-medien-die-herkunft-von-tatverdaechtigen.html