Mirzovo stádo: inspirativní příběh plný vytrvalosti a lásky ke zvířatům

Publikováno: 7. 12. 2023 Doba čtení: 3 minuty
Mirzovo stádo: inspirativní příběh plný vytrvalosti a lásky ke zvířatům
© Foto: Ramiz Dedaković

Mirza Avdić měl už odmalička rád zvířata. Se svým otcem se často staral o krávy, ale vždy ho zajímaly spíše ovce. Fascinovala ho jejich klidná povaha a jednoduchost, se kterou žijí. Právě v péči o ovce Mirza našel klid a naplnění. 

„Přál by si, aby zapadal do společnosti, jako jeho vrstevníci. A právě díky stádu ovcí, o které se stará, tento pocit má,“ říká Zijada Avdić, Mirzova matka.

Mirza žije s postižením. Jeho vlastní stádo ovcí, o které se za pomoci svého podporujícího otce pečlivě stará, mu přináší obrovskou radost.

Když si Mirzova rodina všimla, jaké naplnění mu do života ovce přinesly, podpořila ho v jeho zálibě a zajistila, aby si mohl stádo pořídit. Jeho rodiče na vše dohlíží a poskytli mu veškeré prostředky, znalosti a vybavení.

Mirza je často v kontaktu s naším projektovým týmem a říká, jak moc je na svoji práci pyšný. Jeho cílem je mít stále více ovcí.

„Jsme velmi rádi, že jsme Mirzovi pomohli v začátcích jeho podnikání koupí sedmi ovcí. To, že se jeho stádo rozrostlo na 20 zvířat ukazuje, že je jeho cesta víc, než překonání osobních překážek; je to důkaz toho, že kdokoliv, nehledě na svá omezení, může za určité podpory smysluplně pomáhat svým rodinám a komunitám,“ říká Sanja Lepić z Člověka v tísni v Bosně a Hercegovině. 
Díky projektům, jako je Moje práce, který financuje vláda České republiky prostřednictvím České rozvojové agentury, může Člověk v tísni pomoci lidem s postižením zajistit ekonomické příležitosti, překonat bariéry a pomoci najít odhodlání k realizaci svých přání.

„Když budeme mít více ovcí, může naše rodina získat podporu od regionální vlády ve městě Brčko. S Mirzou tvrdě pracujeme, abychom mohli našeho cíle dosáhnout a mít zvířat více,“ vysvětluje Saki Avdić, Mirzův otec.

Díky svému stádu ovcí si začal Mirza vydělávat drobnější obnosy peněz.

„Měsíčně si vyděláme v průměru 300 až 400 KM (3700 až 5000 korun) prodejem ovcí na trhu s dobytkem, který je otevřen každou neděli,“ říká Mirzův otec.

Mirza a jeho otec neprodávají ovce pouze na místním trhu, ale také řezníkům, kteří ovčí maso poté použijí na oslavy svátků a událostí, jako je Aqiqah nebo Eid al-Adha.

Mirza zná také všechna specifika, která se s pastevectvím pojí – od péče o zdraví ovcí po jejich pasení v kopcovitém terénu Brčka. Ovce jsou pro něj důležitými společníky, nejen pouhý dobytek.

„Přestože ne vždy dokáže Mirza vše verbálně vyjádřit, funguje samostatně, především v péči o ovce. Každou z nich zná jednotlivě a dobře jim rozumí,“ říká Mirzova matka.

Nejen, že Mirzovi vášeň pro pastevectví přinesla osobní naplnění, ale inspirovala také lidi v jeho okolí.

„Pro lidi, jako jsem já, je nejdůležitější podpora v tom, co nás baví, abychom mohli dosáhnout svých snů a věnovat se našim koníčkům, jako může být třeba právě pastevectví,“ říká Mirza.

Mirzův příběh je důkaz toho, že poskytnutí ekonomických příležitostí má pozitivní vliv na životy lidí s postižením. Každý z nás má potenciál dosáhnout svých snů, pokud dostane příležitost.

„Mirzův příběh plný odolnosti a lásky ke zvířatům nás velmi dojal. Jeho odhodlání dosáhnout svých snů je i přes jeho postižení důkazem síly lidského ducha,“ říká Sara Miličić, projektová manažerka pro Bosnu a Hercegovinu z České rozvojové agentury.

„Vláda České republiky prostřednictvím projektu Moje práce usiluje o zajištění ekonomických příležitostí pro lidi s postižením. Věříme, že se nám povede vytvořit svět, ve kterém budou lidé s postižením oceněni za své dovednosti, nikoli definování svými limity,“ dodává Sara.
Moje práce je čtyřletý projekt, který podporuje ekonomické příležitosti pro lidi s postižením. Je financovaný vládou České republiky prostřednictvím České rozvojové agentury. Partneři tohoto projektu jsou místní neziskové organizace Sumero, Nešto Više a ProReha. Projekt využil také odborné znalosti z České republiky k integraci lidí s postižením na pracovní trh s podporou neziskové organizace Rytmus. 
Autor: Johanna Legarta

Související články