„Musela jsem děti hlídat, aby jedly méně chleba.“ Pomáháme vysídleným lidem v Arménii vyrovnat se s těžkými životními podmínkami

Po celé Arménii je v poslední době cítit typická vůně tradiční bylinkové placky žingalov hats, oblíbené hlavně v rodinách z Náhorního Karabachu. To platí také pro region Vayots Dzor, kde se podle posledních statistik nachází na 400 z nich. Mezi ně patří také rodina paní Karine. Utekla se svým manželem, čtyřmi dětmi a čtrnácti vnoučaty.

Museli utéct hned dvakrát – nejprve v roce 2020 z města Taghavard a o tři roky později ze Stepanakertu. Většinu svých věcí si s sebou nemohli vzít. 

Aby se rodina dostala z finanční nejistoty a měla svůj vlastní zdroj příjmu, začala Karine se svojí dcerou prodávat žingalov hats, a to hned od prvních dnů, co se rodina přestěhovala do města Vayk.

Na rohu hlavní ulice si Karine s dcerou otevřely malý obchod. Nejprve byla poptávka po plackách velmi vysoká. Teď je sice menší, ale i tak se podnik uživí. Kromě prodejů přímo z obchodu má totiž příjmy i ze spolupráce s dalšími zákazníky.

Finanční podporu, kterou jsme mohli Karine díky Evropské unii poskytnout, rodina ihned využila především na vybavení domu, protože v místnostech neměli téměř nic.

Ve městě Vayk jsme se potkali také s Emmou, která uprchla se svojí rodinou z Náhorního Karabachu 27. září. Trvalo jim 36 hodin, než se dostali do arménského města Goris. Emma odjela se svým tříletým dítětem a rodinou svého bratra. Její manžel přijel zvlášť. Byl už večer, když se dostali s těhotnou švagrovou do Gorisu. Jí našli dočasné místo v domově důchodců, ale Emma a její dcera spaly tu noc v autě.

Po dlouhé cestě měla Emma vybitý mobil. Svému manželovi se dovolala až druhý den ráno. Společně s bratrovou rodinou odjela do Yeghegnadzoru, protože v Gorisu už nebylo možné najít ubytování. Ale ani v Yeghegnadzoru bydlení nemohli sehnat, a tak se nakonec usadili ve městě Vayk.

V domě také chybí základní vybavení. Není tam například pračka, ale Emma říká, že to není velký problém, protože si může vyprat u příbuzných. Ale topení a trouba by rodině ulehčily každodenní život.

Manžel Emmy si během konfliktu v Náhorním Karabachu v roce 2020 zranil ruku, ale nevyhledal hned lékařskou péči, protože si myslel, že se zranění brzy zahojí. Po nějaké době byl ale lékařský zákrok nevyhnutelný a za podpory vlády mohl manžel Emmy podstoupit léčbu. Je vyučený hutník, ale momentálně je nezaměstnaný. Oba s Emmou doufají, že se mu brzy podaří najít si práci.

Také tříletou dceru Emmy konflikt v Náhorním Karabachu ovlivnil. Jako každé dítě má totiž ráda sladkosti. Ale kvůli blokádě cesty do Náhorního Karabachu, která způsobila mimo jiné problémy s dostupností i těch nejzákladnějších potravin, dcera Emmy dlouho žádnou sladkost neměla. Díky finanční pomoci od Člověka v tísni mohla Emma své dceři koupit nejen její oblíbené cukrovinky, ale také džus, sýry a další základní potraviny.

Za podpory Evropské unie jsme mohli v rámci různých programů napříč arménskými regiony pomoci lidem, kteří se ocitli kvůli vysídlení z Náhorního Karabachu v těžké životní situaci. Naše pomoc zahrnuje distribuci hygienických potřeb, jídla, kuchyňského vybavení, poukázek na jídlo a hygienu nebo vytvoření bezpečných míst pro děti, které kromě pestrého programu poskytují také psychologickou pomoc. Řídíme se tím, co lidé opravdu potřebují. Na distribuci materiálu a výběru příjemců pomoci spolupracujeme s místními vládními organizacemi.