My zůstáváme: Syrští učitelé zůstávají vyučovat navzdory okolnostem
Publikováno: 24. 9. 2024 Doba čtení: 3 minuty
„Povstaňte před učiteli a vzdejte jim úctu. Každý učitel byl téměř apoštol.“ Tyto verše známého arabského básníka Ahmeda Shawkyho rezonují mezi studenty na celém Blízkém východě a zdůrazňují zásadní roli učitelů při formování budoucnosti. V dobách krize učitelé často nesou nejtěžší břemena, a to jak osobní, tak i profesní, a přitom zůstávají pevní ve svém odhodlání, protože bez učitelů není školy a bez školy není vzdělání.
„Učitele nemůže nahradit nikdo jiný než jiný učitel,“ říká Hamúd, 38letý učitel ze severní Sýrie. Hamúd začal svou kariéru s velkým nadšením. „Vybral jsem si pedagogickou fakultu se zaměřením na dětskou pedagogiku, protože rád učím děti. Jejich nevinnost mě chytá za srdce,“ svěřuje se. Bohužel jeho kariéra začala právě v době, kdy v Sýrii vypukl konflikt. Snažil se uživit rodinu a zároveň pokračovat v učení.
Hamúdovo rozhodnutí zůstat v Sýrii a pokračovat ve výuce bylo těžké, ale pocit odpovědnosti vůči okolí mu dodával sílu. „Kromě práce učitele jsem pracoval jako účetní v pekárně od tří hodin odpoledne do půlnoci,“ vysvětluje. Finanční potíže nebyly jedinou výzvou. Postupně ztrácel energii věnovat se své rodině. „Když přijdu domů, chci si vždy trochu odpočinout, ale moje děti chtějí trávit čas se mnou, hrát si a také potřebují pomoc s domácími úkoly,“ říká a poukazuje na těžkosti učitelů v dnešní Sýrii.
Práce učitele ve válkou zmítané zemi s sebou nese spoustu překážek. Není zde prostor pro profesní růst, když je více než 7 000 škol poškozeno, více než dva miliony dětí nechodí do školy a mnoho učitelů buď uprchlo, nebo je válka připravila o práci. Zbývající pedagogové, jako je Hamúd, musí pracovat ještě usilovněji, aby zaplnili mezery v již tak křehkém vzdělávacím systému. „Ve třídách se setkáváme s mnoha žáky různých věkových skupin a s různými schopnostmi. To činí výuku a udržování kázně náročnější,“ říká Hamúd. „Jako většina učitelů se často cítím vyčerpaný, zejména během druhé směny. Energie prostě dochází,“ dodává s odkazem na fyzickou zátěž, kterou tato práce vyžaduje.
Válka donutila mnoho rodin uprchnout do bezpečnějších oblastí, takže nespočet dětí zůstalo bez přístupu ke vzdělání. „Nejtěžším úkolem je výuka jedinců, kteří zameškali roky školní docházky a nyní jsou teenagery. Neumějí číst ani psát a často nejsou v dobrém psychickém stavu. Stydí se chodit do tříd s mladšími dětmi. Tito žáci nemají ve veřejných školách místo a ani se necítí být přijímáni svým okolím. Cítí se odcizeni,“ popisuje Hamúd těžkou situaci dětí, které jsou velmi závislé na obětavosti svých učitelů.
Po všem tom úsilí by se dalo očekávat, že studenti budou pokračovat a usilovat o získání vyššího vzdělání, ale život má často jiné plány. „Když vidím, že některým dětem je znemožněno získat vzdělání, je mi z toho smutno. Nejvíce mi však rve srdce, když vidím nadané a disciplinované studenty, kteří jsou nuceni školu opustit. Ať už proto, že jim rodiče nedovolí pokračovat, nebo z jiných důvodů. Je to opravdu zklamání,“ přemítá Hamúd.
Díky financování Evropské unie podporujeme Hamúda a další učitele v severní Sýrii školením, výukovými materiály a psychologickou podporou, čímž jim pomáháme vykonávat jejich důležitou práci. „Poskytli mi užitečné školení a pomůcky, které jsem potřeboval k výuce. Byli flexibilní a podporovali mé iniciativy na podporu vzdělávání v souladu s humanitárními zásadami,“ dodává Hamúd.
Navzdory mnoha výzvám zůstávají učitelé jako Hamúd, motivováni úspěchy svých studentů. „Kdykoli vidím, že mé úsilí má na studenty pozitivní dopad, cítím radost. Když vidím, jak se děti učí, spokojeně si hrají, dokončují vzdělání a stávají se dobrými příklady ve společnosti, cítím nesmírnou hrdost a nepopsatelné štěstí,“ říká Hamúd.
