Nářadí a osivo představují uprostřed probíhajícího konfliktu v DR Kongo záblesk naděje
Publikováno: 20. 12. 2019 Doba čtení: 4 minuty
Pomoc Člověka v tísni umožňuje zemědělcům přežít v zemi, která trpí jedním z největších nedostatků potravin.
Vesnice Matala, v níž žije Kisola Amori, se nachází v provincii Jižní Kivu v Demokratické republice Kongo. Potravinová nejistota a podvýživa jsou problémy, kterým tato oblast neustále čelí. Důvodů je mnoho: rostoucí ceny potravin, klimatické změny, geografická izolace, chybějící zpracovatelská zařízení a nemoci lidí i rostlin, jsou jen některé z nich. Hlavním důvodem, kvůli kterému mají lidé v Matale nedostatek výživově hodnotných potravin, je ovšem probíhající konflikt a nejistota.
V roce 2017 vyhlásila Organizace spojených národů v některých částech DR Kongo třetí stupeň pohotovosti, mimo jiné i v provincii Jižní Kivu. Tento stupeň staví situaci v těchto oblastech na úroveň humanitárních krizí ve válkou zpustošených zemích, mezi které patří například Jemen nebo Sýrie. Téměř 13 milionů lidí v DR Kongo zoufale potřebuje humanitární pomoc a mnoho dalších bojuje s nedostatkem potravin a dalšími problémy, které vznikly následkem vysídlení.
Podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti je v současné době zavřeno přes 1 200 škol. Důvodem je nejistá situace v zemi, kde trpí vážnou podvýživou 1,4 milionu dětí.
Tyto problémy, které souvisejí s válečným konfliktem mají také přímý dopad na dodávky potravin. „Ozbrojené skupiny plundrují půdu a vesnice, ničí úrodu a zabíjejí hospodářská zvířata. To vše má obrovský negativní dopad na dostupnost potravin a přístup k základnímu zboží a službám,” říká terénní koordinátor Člověka v tísni Antoine Yekule.
Tento problém se dotýká i Amoriho. „Ozbrojené skupiny občas rabují naši půdu, vezmou nám naše plodiny i dobytek a já pak nemám čím nasytit své děti,” říká. „Zemědělství je jediný způsob, jak zajistit jídlo pro mou rodinu.”
Osivo a školení v oblasti zemědělství pro stovky rodin
V takové situaci je humanitární pomoc nezbytná. Proto se od listopadu 2018 Člověk v tísni zaměřuje na řešení potravinové krize a školí farmáře v oblasti různých zemědělských technik a také dodává osivo do 689 domácností v šesti komunitách v provincii Jižní Kivu, včetně vesnice Matala. „Příjemce pomoci jsme pečlivě vybírali na základě stanovených kritérií,” říká Antoine Yekule. „Přednost měly například domácnosti s jedním nebo více podvyživenými dětmi, lidé s postižením, senioři a těhotné nebo kojící ženy.”
Organizace OSN potvrdila, že stále se stupňující ozbrojený konflikt potravinovou nejistotu zhoršuje, zvláště pak u zranitelných domácností. Ženy a děti jsou zasaženy extrémní chudobou a podvýživou nejčastěji a často žijí v otřesných hygienických podmínkách.
Amoriho rodina obdržela více druhů osiv výživově hodnotných potravin jako varianty k rýži, kukuřici, fazolím a arašídům, což Amorimu pomohlo vypěstovat plodiny, díky kterým bude mít rodina větší úrodu. „Tato různorodost plodin mi umožní vypěstovat spoustu potravin pro mou rodinu a také díky těmto plodinám získám spoustu semen, která budu moct použít pro další sezónu,” říká.
Tuto pomoc Člověka v tísni financuje DRC Humanitarian Fund, který spravuje Úřad OSN pro koordinaci humanitární činnosti v DR Kongo a pokrývá celkem šest oblastí zdraví v provincii Jižní Kivu v oblasti Shabunda. Program se také zabývá řešením několika zdravotních problémů, které souvisejí s potravinovou bezpečností a podvýživou.
„Kromě nových technik a osiva, které farmáři získají, budou mít navíc možnost vyzkoušet si nové metody v praxi na ukázkových polích,” říká Antoine Yekule. „Pak mohou na těchto polích sami ukázat ostatním, jak správně používat zemědělské postupy.”
Člověk v tísni začal v DR Kongo působit před deseti lety. Dnes do programů zabývajících se léčbou podvýživy zahrnujeme i prevenci a zaměřujeme se na další související problémy v oblasti zdraví, vody a hygieny. Člověk v tísni navíc podporuje zemědělské a další činnosti, které přispívají ke zvýšení kvality a výživové hodnoty potravin. Člověk v tísni cílí svou pomoc na ty nejzranitelnější skupiny obyvatel, především pak na vnitřní uprchlíky prchající před místními ozbrojenými konflikty a také na rodiny, které se těchto lidí ujímají a pomáhají jim.
